Vabysmo 120 mg/ml

Souhrn údajů o přípravku (SPC) - odborný dokument pro zdravotníky

Souhrn údajů o přípravku

Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky. Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Vabysmo 120 mg/ml injekční roztok Vabysmo 120 mg/ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml roztoku obsahuje 120 mg faricimabu. Předplněná injekční stříkačka Jedna předplněná injekční stříkačka s 0,175 ml roztoku obsahuje 21 mg faricimabu. To poskytuje použitelné množství pro podání jedné dávky 0,05 ml roztoku obsahujícího 6 mg faricimabu. Injekční lahvička Jedna injekční lahvička s 0,24 ml roztoku obsahuje 28,8 mg faricimabu. To poskytuje použitelné množství pro podání jedné dávky 0,05 ml roztoku obsahujícího 6 mg faricimabu. Faricimab je humanizovaná protilátka vyráběná technologií rekombinantní DNA v buňkách z vaječníků čínského křečíka (CHO). Pomocné látky se známým účinkem 0,05 ml roztoku obsahuje 0,02 mg polysorbátu a 0,07 mg sodíku. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok (injekce) Čirý až opalizující, bezbarvý až hnědožlutý roztok s pH 5,5 a osmolalitou 270 - 370 mosm/kg.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

Terapeutické indikace

Přípravek Vabysmo je indikován k léčbě dospělých pacientů:

s neovaskulární (vlhkou) formou věkem podmíněné makulární degenerace (VPMD),

s poruchou zraku způsobenou diabetickým makulárním edémem (DME),

s poruchou zraku způsobenou makulárním edémem při okluzi retinální žíly (RVO) (okluze větve retinální žíly nebo okluze centrální retinální žíly).

Dávkování a způsob podání

Tento léčivý přípravek musí podávat kvalifikovaný lékař s praxí v aplikaci intravitreálních injekcí. Dávkování Neovaskulární (vlhká) forma věkem podmíněné makulární degenerace (VPMD) Doporučená dávka je 6 mg (0,05 ml roztoku) aplikovaná intravitreální injekcí každé 4 týdny (jednou měsíčně) v případě prvních 3 dávek. Poté se doporučuje zhodnotit aktivitu onemocnění na základě anatomických a/nebo zrakových parametrů 16 a/nebo 20 týdnů po zahájení léčby, aby bylo možné léčbu individualizovat. U pacientů bez známek aktivního onemocnění je třeba zvážit podání faricimabu každých 16 týdnů (4 měsíce). U pacientů s aktivním onemocněním je třeba zvážit léčbu každých 8 týdnů (2 měsíce) nebo 12 týdnů (3 měsíce). Při změně anatomických a/nebo zrakových parametrů je třeba dávkovací interval odpovídajícícím způsobem upravit a při zhoršení anatomických a/nebo zrakových parametrů má být interval zkrácen (viz bod 5.1). Údaje o bezpečnosti léčby v intervalech 8 týdnů nebo kratších mezi jednotlivými injekcemi jsou omezené (viz bod 4.4). Kontroly mezi návštěvami s aplikací léku je třeba naplánovat podle stavu pacienta a posouzení lékaře, měsíční kontroly mezi injekcemi se přitom nevyžadují. Porucha zraku způsobená diabetickým makulárním edémem (DME) a makulární edém při okluzi retinální žíly (RVO) Doporučená dávka je 6 mg (0,05 ml roztoku) aplikovaná intravitreální injekcí každé 4 týdny (jednou měsíčně); může být potřeba podat 3 nebo více po sobě následujících dávek aplikovaných jednou měsíčně. Poté léčba pokračuje individuálně v režimu „treat and extend“. Na základě posouzení anatomických a/nebo zrakových parametrů konkrétního pacienta lékařem lze poté dávkovací interval postupně prodloužit, a to až o 4 týdny. Při změně anatomických a/nebo zrakových parametrů je třeba dávkovací interval odpovídajícím způsobem upravit a při zhoršení anatomických a/nebo zrakových parametrů má být interval zkrácen (viz bod 5.1). Dávkovací intervaly mezi injekcemi kratší než 4 týdny a delší než 4 měsíce nebyly studovány. Kontroly mezi návštěvami s aplikací léku je třeba naplánovat podle stavu pacienta a posouzení lékaře, měsíční kontroly mezi injekcemi se přitom nevyžadují. Přechod z anti-VEGF terapií na přípravek Vabysmo U pacientů, kteří byli dříve léčeni anti-VEGF léčivými přípravky a přecházejí na přípravek Vabysmo, se může léčebný režim lišit od léčebného režimu u dosud neléčených pacientů. Dávkovací intervaly mají být stanoveny na základě posouzení zrakových a/nebo anatomických parametrů konkrétního pacienta lékařem (viz bod 5.1). U pacientů se stabilními zrakovými a anatomickými parametry mohou být po první injekci přípravku Vabysmo předchozí dávkovací intervaly zachovány nebo prodlouženy, jako je to například u dávkovacího režimu „treat and extend“. Údaje o přechodu na intervaly „treat and extend“ delší než každých 12 týdnů v počátečním období změny léčby jsou omezené. U pacientů se suboptimálními zrakovými a/nebo anatomickými parametry může léčba přípravkem Vabysmo začít podáním jedné injekce každé 4 týdny (měsíčně) po dobu až 3 po sobě jdoucích dávek, po nichž následuje úprava intervalů mezi injekcemi, jako je to například u dávkovacího režimu „treat and extend“. Pokud se zrakové a/nebo anatomické parametry zhorší, má být podle uvážení lékaře dávkovací interval odpovídajícím způsobem zkrácen. Interval mezi 2 injekcemi nemá být kratší než 1 měsíc. 3

Délka léčby Tento léčivý přípravek je určen k dlouhodobé léčbě. Je-li ze zrakových a/nebo anatomických parametrů patrné, že pro pacienta není další léčba přínosná, léčbu je třeba ukončit. Opožděná nebo vynechaná dávka Při opoždění nebo vynechání dávky se pacient dostaví ke kontrole lékařem při další plánované návštěvě a bude pokračovat v léčbě podle posouzení lékaře. Zvláštní skupiny pacientů Starší pacienti U pacientů ve věku nejméně 65 let se nevyžaduje žádná úprava dávkování (viz bod 5.2). Údaje o bezpečnosti u pacientů s VPMD a RVO ve věku ≥ 85 let jsou omezené (viz bod 4.4). Porucha funkce ledvin U pacientů s poruchou funkce ledvin se nevyžaduje žádná úprava dávkování (viz bod 5.2). Porucha funkce jater U pacientů s poruchou funkce jater se nevyžaduje žádná úprava dávkování (viz bod 5.2). Pediatrická populace Použití tohoto léčivého přípravku u pediatrické populace pro indikace VPMD, DME a RVO není relevantní. Způsob podání Pouze intravitreální podání. Jednu předplněnou injekční stříkačku nebo injekční lahvičku lze použít k léčbě pouze jednoho oka. Před podáním je třeba přípravek Vabysmo vizuálně zkontrolovat a vyloučit přítomnost pevných částic a změny barvy. V přítomnosti pevných částic nebo změny barvy nelze předplněnou injekční stříkačku nebo injekční lahvičku použít. Intravitreální injekci je třeba aplikovat za aseptických podmínek, které zahrnují použití chirurgické dezinfekce rukou, sterilního oděvu a sterilního spekula očních víček (nebo ekvivalentní náhrady). Před aplikací intravitreální injekce je třeba pečlivě vyhodnotit hypersenzitivní reakce v anamnéze pacienta (viz bod 4.8). Před injekcí aplikujte odpovídající anestezii a širokospektrý lokální mikrobiocidní přípravek k dezinfekci kůže kolem oka, očního víčka a povrchu oka. Předplněná injekční stříkačka Předplněná injekční stříkačka obsahuje přebytečný objem. Před podáním doporučené dávky musí být přebytečný objem odstraněn. Aplikace celého objemu předplněné injekční stříkačky by mohla vést k předávkování. Vytlačte vzduchové bubliny spolu s přebytečným léčivým přípravkem pomalým stlačováním pístu, dokud se spodní okraj kupole pryžové zátky nezarovná se značkou dávky 0,05 ml (viz body 4.9 a 6.6). Zaveďte injekční jehlu s filtrem (je součástí balení) 3,5 až 4,0 mm posteriorně od limbu do prostoru sklivce směrem do středu očního bulbu; vyhněte se přitom horizontálnímu meridiánu. Poté zvolna aplikujte objem injekce 0,05 ml. K následným injekcím zvolte odlišné místo skléry.

Injekční lahvička Zaveďte injekční jehlu (30 G x ½ palce, není součástí balení) 3,5 až 4,0 mm posteriorně od limbu do prostoru sklivce směrem do středu oční koule; vyhněte se přitom vodorovnému meridiánu. Poté zvolna aplikujte objem injekce 0,05 ml. K následným injekcím zvolte odlišné místo skléry. Sledování po injekci Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být po injekci zlikvidován v souladu s místními požadavky. U pacientů je třeba bezprostředně po intravitreální injekci měřit nitrooční tlak k vyloučení jeho zvýšení. K vhodným metodám měření patří mimo jiné měření perfuze na papile zrakového nervu nebo tonometrie. Bude-li třeba, musí být k dispozici sterilní vybavení pro paracentézu. Pacienti musí být poučeni, že mají po intravitreální injekci neprodleně hlásit všechny příznaky možné endoftalmitidy (např. ztrátu zraku, bolest oka, zarudnutí oka, fotofobii, rozmazané vidění). Návod k zacházení s tímto léčivým přípravkem před jeho podáním je uveden v bodě 6.6. 4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Aktivní nebo suspektní oční nebo periokulární infekce. Aktivní nitrooční zánět. 4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže. Reakce na intravitreální injekci Byla zjištěna souvislost intravitreálních injekcí včetně intravitreálních injekcí faricimabu s endoftalmitidou, nitroočním zánětem, rhegmatogenním odchlípením sítnice, trhlinou sítnice a iatrogenní traumatickou kataraktou (viz bod 4.8). Aplikace přípravku Vabysmo musí být provedena za aseptických podmínek. Pacienti musí být poučeni, že mají neprodleně hlásit všechny příznaky, jako je bolest, ztráta zraku, fotofobie, rozmazané vidění, zákalky nebo zarudnutí oka, svědčící pro endoftalmitidu nebo jakékoliv z výše uvedených nežádoucích účinků, aby bylo možné zajistit akutní a odpovídající léčbu. Vyšší frekvence injekcí může zvyšovat riziko procedurálních komplikací. Zvýšení nitroočního tlaku Během 60 minut po intravitreální injekci včetně intravitreálních injekcí faricimabu byly zjištěny přechodné zvýšení nitroočního tlaku (viz bod 4.8.) U pacientů s nedostatečně kontrolovaným glaukomem je třeba zvláštní opatrnost (přípravek Vabysmo neaplikujte při nitroočním tlaku ≥ 30 mmHg). Ve všech případech musí být měřen a odpovídajícím způsobem léčen nitrooční tlak a u perfuze papily zrakového nervu. Systémové účinky Po intravitreální injekci inhibitorů vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGF) byly hlášeny systémové nežádoucí příhody včetně arteriálních tromboembolických příhod a existuje teoretické

5. riziko souvislosti těchto příhod s inhibicí VEGF. V klinických studiích s faricimabem k léčbě pacientů

s VPMD, DME a RVO byla pozorována nízká incidence arteriálních tromboembolických příhod. Ta je podobná jako v ostatních klinických studiích s léčbami za použití inhibitorů VEGF u těchto pacientů. Údaje o bezpečnosti faricimabu u pacientů s DME s vysokým krevním tlakem (≥ 140/90 mmHg) a cévním onemocněním a u pacientů s VPMD a RVO ve věku ≥ 85 let jsou omezené. Imunogenita Faricimab je terapeutická bílkovina, a může být proto imunogenní (viz bod 4.8). Je třeba pacienty poučit, aby oznámili lékaři veškeré známky nebo příznaky nitroočního zánětu, jako jsou ztráta zraku, bolest oka, zvýšená citlivost na světlo, zákalky nebo zhoršení zarudnutí oka, které by mohly být klinickou známkou hypersenzitivity na faricimab (viz bod 4.8). Bilaterální léčba O bezpečnosti a účinnosti léčby faricimabem aplikovaným souběžně do obou očí jsou dostupné omezené údaje (viz bod 5.1). Bilaterální léčba by mohla způsobit bilaterální oční nežádoucí účinky a/nebo by mohla potenciálně vést ke zvýšení systémové expozice, která by mohla zvýšit riziko systémových nežádoucích účinků. Dokud nebudou dostupné další údaje o bilaterálním použití faricimabu, jde o teoretické riziko. Souběžné použití jiných inhibitorů VEGF O souběžné aplikaci faricimabu a jiných inhibitorů VEGF do stejného oka nejsou k dispozici žádné údaje. Faricimab neaplikujte souběžně s jinými inhibitory VEGF (systémovými ani očními). Použití jiných injekčních jehel s předplněnou injekční stříkačkou Používejte předplněnou injekční stříkačku pouze s injekční jehlou s filtrem, která je součástí balení. Nejsou dostupné žádné klinické údaje o použití jiných injekčních jehel s předplněnou injekční stříkačkou. Přerušení léčby Léčbu je třeba přerušit u pacientů:

s rhegmatogenním odchlípením sítnice, makulární dírou stupně 3 nebo 4, trhlinou sítnice; v léčbě lze pokračovat až po odpovídající nápravě

s léčbou souvisejícím zhoršením nejlépe korigované zrakové ostrosti (Best Corrected Visual Acuity - BCVA) o ≥ 30 písmen ve srovnání s předchozím měřením zrakové ostrosti; v léčbě lze pokračovat nejdříve v dalším plánovaném termínu léčby

s nitroočním tlakem ≥ 30 mmHg

se subretinálním krvácením do středu makuly nebo s plochou krvácení ≥ 50 % celé plochy léze

s nitroočním chirurgickým výkonem provedeným v předchozích 28 dnech nebo plánovaným během následujících 28 dnů; v léčbě lze pokračovat nejdříve v dalším plánovaném termínu léčby. Trhlina retinálního pigmentového epitelu Trhlina retinálního pigmentového epitelu (RPE) je komplikací odchlípení pigmentového epitelu (PED) u pacientů s VPMD. K rizikovým faktorům trhliny retinálního pigmentového epitelu po aplikaci inhibitoru VEGF k léčbě VPMD patří rozsáhlé a/nebo značné odchlípení pigmentového epitelu. Při zahájení léčby faricimabem u pacientů s těmito rizikovými faktory trhliny retinálního pigmentového epitelu je třeba opatrnosti. Trhliny RPE jsou časté u pacientů s VPMD a PED léčených intravitreálními inhibitory VEGF včetně faricimabu. Míra výskytu trhliny RPE ve skupině s faricimabem byla vyšší (2,9 %) než ve skupině s afliberceptem (1,5 %). K většině příhod došlo během úvodní fáze. Jednalo se o lehké až středně těžké příhody bez vlivu na zrakovou ostrost.

6. Populace s omezenými údaji

Zkušenost s léčbou VPMD a RVO u pacientů ve věku ≥ 85 let a DME u pacientů s diabetem mellitem 1. typu s hodnotou HbA1c vyšší než 10 %, u pacientů s vysokým rizikem proliferativní diabetické retinopatie (DR), vysokým krevním tlakem (≥ 140/90 mmHg) a cévním onemocněním, dávkovacími intervaly dlouhodobě kratšími než každých 8 týdnů nebo u pacientů s VPMD, DME a RVO s aktivními systémovými infekcemi je omezená. Informace o bezpečnosti léčby při dávkovacích intervalech dlouhodobě kratších než 8 týdnů jsou omezené a tyto intervaly mohou souviset se zvýšeným rizikem očních a systémových nežádoucích účinků včetně závažných nežádoucích účinků. Chybí i zkušenost s léčbou faricimabem u diabetiků nebo pacientů s RVO s nekompenzovanou hypertenzí a pacientů s RVO, u kterých předchozí léčba selhala. Lékař musí při léčbě takových pacientů zohlednit nedostatek informací. Obsah sodíku Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku”. Obsah polysorbátu Tento léčivý přípravek obsahuje 0,02 mg polysorbátu v jedné 0,05ml dávce. Pacientům s hypersenzitivitou na polysorbát nemá být tento přípravek podáván. Edukační materiály Lékaři předepisující tento přípravek mají být obeznámeni s příručkou pro pacienta, která slouží k zajištění informovanosti o známkách a příznacích nitroočního zánětu a endoftalmitidy, a mají ji poskytnout pacientovi/pečovateli s vysvětlením těchto příhod. 4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nebyly provedeny žádné studie interakcí. Na základě biotransformace a eliminace faricimabu (viz bod 5.2) se nepředpokládají žádné interakce. Faricimab ale nemá být aplikován souběžně s jinými systémovými nebo očními inhibitory VEGF (viz bod 4.4). 4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku Ženy ve fertilním věku mají během léčby a po dobu nejméně 3 měsíců po poslední intravitreální injekci faricimabu používat účinnou antikoncepci. Těhotenství Údaje o podávání faricimabu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Systémová expozice po oční aplikaci faricimabu je nízká, vzhledem k mechanismu účinku (tj. inhibice VEGF) je ale třeba faricimab považovat za potenciálně teratogenní a toxický pro embryo/plod (viz bod 5.3). Faricimab nemá být v těhotenství používán, pokud možný přínos nepřeváží možné riziko pro plod. Kojení Není známo, zda se faricimab vylučuje do lidského mateřského mléka. Riziko pro kojené novorozence/děti nelze vyloučit. Přípravek Vabysmo se nemá během kojení podávat. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání faricimabu.

7. Fertilita

V 6měsíční studii faricimabu na makacích jávských nebyly zjištěny žádné účinky na reprodukční orgány ani fertilitu (viz bod 5.3). 4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Vabysmo má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Po aplikaci intravitreální injekce a souvisejícím očním vyšetřením může dojít k přechodné poruše zraku. Je třeba, aby pacienti neřídili motorová vozidla a neobsluhovali stroje, dokud porucha zraku dostatečně neodezní. 4.8

Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky byly katarakta (10 %), krvácení do spojivky (7 %), odchlípení sklivce (4 %), zvýšení nitroočního tlaku (4 %), sklivcové zákalky (4 %), bolest oka (3 %) a trhlina retinálního pigmentového epitelu (pouze VPMD) (3 %). Nejzávažnějšími nežádoucími účinky byly uveitida (0,5 %), endoftalmitida (0,4 %), vitritida (0,4 %), trhlina sítnice (0,2 %), rhegmatogenní odchlípení sítnice (0,1 %) a traumatická katarakta (< 0,1 %) (viz bod 4.4). Tabulkový seznam nežádoucích účinků Nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích nebo po uvedení přípravku na trh jsou uvedeny podle třídy orgánových systémů MedDRA s použitím následujících kategorií frekvence výskytu: velmi časté (≥ 1/10 pacientů); časté (≥ 1/100 až < 1/10 pacientů); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100 pacientů); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1 000 pacientů) nebo není známo (frekvence z dostupných údajů nelze určit). V každé kategorii frekvence výskytu jsou nežádoucí účinky řazeny podle klesající závažnosti.

8. Tabulka 1: Frekvence výskytu nežádoucích účinků

Třída orgánových systémů MedDRA Poruchy oka Katarakta Krvácení do spojivky Odchlípení sklivce Vzestup nitroočního tlaku Sklivcové zákalky Trhlina retinálního pigmentového epitelu (pouze VPMD) Bolest oka Abraze rohovky Podráždění oka Zvýšená tvorba slz Rozmazané vidění Svědění oka Diskomfort v oku Hyperemie oka Iritida Zhoršení zrakové ostrosti Uveitida Endoftalmitida Pocit cizího tělesa v oku Krvácení do sklivce Vitritida Iridocyklitida Konjunktivální hyperemie Procedurální bolest Trhlina sítnice Rhegmatogenní odchlípení sítnice Přechodné zhoršení zrakové ostrosti Traumatická katarakta Retinální vaskulitida* Retinální okluzivní vaskulitida*

Frekvence výskytu časté časté časté časté časté časté časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté méně časté vzácné vzácné není známo není známo

Termíny označené hvězdičkou (*) jsou nežádoucí účinky, které byly identifikovány na základě spontánních hlášení po uvedení přípravku na trh. Protože tyto účinky jsou hlášeny dobrovolně z populace neurčité velikosti, není vždy možné spolehlivě odhadnout jejich frekvenci. Popis vybraných nežádoucích účinků Retinální vaskulitida a retinální okluzivní vaskulitida Vzácné případy retinální vaskulitidy a/nebo retinální okluzivní vaskulitidy byly spontánně hlášeny po uvedení přípravku na trh (viz bod 4.4). Retinální vaskulitida a retinální okluzivní vaskulitida byly také hlášeny u pacientů léčených intravitreálními terapiemi. Skupinové nežádoucí účinky Po intravitreální aplikaci inhibitorů VEGF hrozí teoretické riziko arteriální tromboembolie včetně cévní mozkové příhody a infarktu myokardu. V klinických studiích s faricimabem k léčbě pacientů s VPMD, DME a RVO se vyskytly arteriální tromboembolické příhody s nízkou (viz bod 4.4) incidencí. Nebyl zjištěn žádný patrný rozdíl mezi skupinami léčenými faricimabem a komparátorem bez ohledu na indikaci.

9. Imunogenita

Léčba faricimabem může u pacientů vyvolat imunitní odpověď (viz bod 4.4). Protilátky proti faricimabu související s léčbou byly zachyceny přibližně u 13,8 % pacientů s VPMD, 9,6 % pacientů s DME a 14,4 % pacientů s RVO randomizovaných k léčbě faricimabem až po dobu 112 (VPMD), 100 (DME) a 72 (RVO) týdnů. Klinický význam protilátek proti faricimabu z hlediska bezpečnosti není v současnosti jednoznačný. Výskyt nitroočního zánětu u pacientů s protilátkami proti faricimabu byl 12/98 (12,2 %; VPMD), 15/128 (11,7 %; DME) a 9/95 (9,5 %; RVO) a u pacientů bez protilátek proti faricimabu byl 8/562 (1,4 %; VPMD), 5/1 124 (0,4 %; DME) a 10/543 (1,8 %; RVO). Incidence závažných očních nežádoucích příhod u pacientů s protilátkami proti faricimabu byl 6/98 (6,1 %; VPMD), 14/128 (10,9 %; DME) a 7/95 (7,4 %; RVO) a u pacientů bez protilátek proti faricimabu byl 23/562 (4,1 %; VPMD), 45/1 124 (4,0 %; DME) a 34/543 (6,3 %; RVO). Protilátky proti faricimabu neovlivňovaly klinickou účinnost ani systémovou farmakokinetiku. Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V. 4.9

Předávkování

Aplikace většího objemu, než je doporučená dávka, může vést k vzestupu nitroočního tlaku. Při předávkování je třeba měřit nitrooční tlak a případně zahájit vhodnou léčbu, bude-li podle posouzení ošetřujícího lékaře třeba. 5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: oftalmologika, antineovaskularizační látky, ATC kód: S01LA09 Mechanismus účinku Faricimab je humanizovaná bispecifická protilátka třídy IgG1, která inhibuje dvě odlišné dráhy neutralizací angiopoietinu 2 (Ang-2) a vaskulárního endoteliálního růstového faktoru A (VEGF-A). Ang-2 způsobuje vaskulární nestabilitu tím, že podporuje destabilizaci endotelu, úbytek pericytů a patologickou angiogenezi, čímž potencuje prosakování cév a zánět. Zároveň senzibilizuje krevní cévy na aktivituVEGF-A, což vede k další vaskulární destabilizaci. Ang-2 a VEGF-A synergicky zvyšují vaskulární permeabilitu a stimulují neovaskularizaci. Faricimab jako duální inhibitor Ang-2 i VEGF-A omezuje permeabilitu cév a zánět, inhibuje patologickou angiogenezi a obnovuje vaskulární stabilitu. Farmakodynamické účinky V šesti níže popsaných studiích fáze III bylo od 7. dne léčby zjištěno potlačení mediánu očních koncentrací volného Ang-2 a volného VEGF-A oproti výchozím hodnotám. VPMD Ve studiích TENAYA a LUCERNE byla použita objektivní, předem specifikovaná zraková a anatomická kritéria, která spolu s klinickým hodnocením ošetřujícího lékaře řídila terapeutická rozhodnutí v časových termínech hodnocení aktivity onemocnění (týden 20 a týden 24).

10. Průměrné zmenšení tloušťky centrální části sítnice (CST) od výchozího měření při návštěvách

s hodnocením primárního cílového parametru (průměry za týdny 40 - 48) bylo srovnatelné s hodnotami naměřenými pro aflibercept, a to -137 µm a -137 µm u pacientů léčených faricimabem aplikovaným až každých 16 týdnů ve srovnání s -129 µm a -131 µm pro aflibercept ve studiích TENAYA, resp. LUCERNE. Během 2. roku zůstala tato průměrná zmenšení CST zachována. V týdnu 48 byl v obou studiích zjištěn srovnatelný účinek faricimabu a afliberceptu na zmenšení množství intraretinální (IRF) a subretinální (SRF) tekutiny a PED. Během 2. roku zůstala tato zmenšení IRF, SRF a PED zachována. Zároveň byly zjištěny srovnatelné změny celkové plochy léze CNV a zmenšení plochy prosakování z CNV oproti výchozí hodnotě u pacientů v léčebných ramenech s faricimabem a afliberceptem. DME Anatomické parametry související s makulárním edémem byly součástí hodnocení aktivity onemocnění, kterým se řídila terapeutická rozhodnutí ve studiích YOSEMITE a RHINE. Průměrné zmenšení CST oproti výchozí hodnotě při návštěvách k hodnocení primárního cílového parametru (průměr za týdny 48 - 56) bylo numericky větší -207 µm a -197 µm u pacientů léčených faricimabem každých 8 týdnů a faricimabem v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů ve srovnání s -170 µm u pacientů léčených afliberceptem každých 8 týdnů ve studii YOSEMITE, resp. 196 µm, 188 µm a 170 µm ve studii RHINE. Byla zjištěna konzistentní zmenšení až do druhého roku. Absence IRF a absence DME (definovaná jako dosažení CST menší než 325 µm) v čase až do druhého roku v obou studiích byla zjištěna u většího podílu pacientů v obou ramenech s faricimabem ve srovnání s ramenem s afliberceptem. RVO Ve studiích fáze III s pacienty s okluzí větve retinální žíly (BRVO; BALATON) a okluzí centrální retinální žíly/hemiretinální žilní okluzí (C/HRVO; COMINO) bylo pozorováno zmenšení průměrné CST v týdnu 24 oproti výchozí hodnotě při léčbě faricimabem každé 4 týdny, která byla srovnatelná s hodnotami pro aflibercept každé 4 týdny. Průměrné zmenšení CST v týdnu 24 oproti výchozí hodnotě bylo 311,4 μm pro faricimab každé 4 týdny ve srovnání se 304,4 μm pro aflibercept každé 4 týdny ve studii BALATON a 461,6 μm pro faricimab ve srovnání se 448,8 μm pro aflibercept ve studii COMINO. Zmenšení CST byla zachována do týdne 72, kdy pacienti přešli na faricimab v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů. Absence IRF, absence SRF a absence makulárního edému (definovaná jako dosažení CST menší než 325 µm) v čase do týdne 24 v obou studiích byla zjištěna u srovnatelného podílu pacientů v ramenu s faricimabem každé 4 týdny i v ramenu s afliberceptem každé 4 týdny. Tyto výsledky byly zachovány do týdne 72, kdy pacienti přešli na faricimab v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů. Klinická účinnost a bezpečnost VPMD Bezpečnost a účinnost faricimabu byly hodnoceny ve dvou randomizovaných, multicentrických, dvojitě maskovaných, aktivně kontrolovaných, dvouletých studiích non-inferiority u pacientů s VPMD - TENAYA a LUCERNE. Do studií bylo zařazeno celkem 1 329 pacientů, studie až do týdne 112 absolvovalo 1 135 (85 %) pacientů. Nejméně jednu dávku dostalo celkem 1 326 pacientů (664 pacientů dostalo faricimab). Pacienti byli ve věku od 50 do 99 let s průměrem 75,9 let se standardní odchylkou (SD) 8,6 roku.

Pacienti v obou studiích byli randomizováni v poměru 1:1 do jednoho ze dvou léčebných ramen:

faricimab 6 mg až každých 16 týdnů po prvních čtyřech měsíčních dávkách aflibercept 2 mg každých 8 týdnů po prvních třech měsíčních dávkách.

Pacienti randomizovaní do ramena s faricimabem pokračovali po prvních čtyřech měsíčních dávkách (týdny 0, 4, 8 a 12) dávkovacím režimem každých 16 týdnů, každých 12 týdnů nebo každých 8 týdnů podle aktivity onemocnění hodnocené v týdnech 20 a 24. Aktivita onemocnění byla hodnocena na základě objektivních předem stanovených zrakových (BCVA) a anatomických (CST) kritérií a klinického hodnocení ošetřujícího lékaře týkajícího se makulárního krvácení nebo aktivity VPMD vyžadující léčbu (pouze týden 24). Pacienti pokračovali ve fixních dávkovacích režimech do týdne 60 bez doplňkové léčby. Pacienti v ramenu s faricimabem přešli od týdne 60 na nastavitelný dávkovací režim, při kterém bylo možné dávkovací interval prodloužit až o 4 týdny (až na každých 16 týdnů) nebo zkrátit až o 8 týdnů (až na každých 8 týdnů) podle automatického objektivního hodnocení předem stanovených zrakových (BCVA) a anatomických (CST a makulární krvácení) kritérií aktivity onemocnění. Pacienti v ramenu s afliberceptem zůstali během celé studie u dávkování každých 8 týdnů. Obě studie trvaly 112 týdnů. Výsledky Obě studie prokázaly účinnost v primárním cílovém parametru definovaném jako průměrná změna oproti výchozí hodnotě BCVA stanovená jako průměr měření skóre písmen na optotypu Early Treatment Diabetic Retinopathy Study (ETDRS) při návštěvách v týdnu 40, 44 a 48 (tabulky 2 a 3). Průměrná změna po 1. roce oproti výchozí hodnotě BCVA byla v obou studiích neinferiorní pro faricimab až každých 16 týdnů i pro aflibercept každých 8 týdnů a zlepšení zraku trvalo až do týdne 112. Obrázek 1 uvádí zlepšení BCVA v týdnu 112 oproti výchozí hodnotě. Podíl pacientů ve skupinách s různými léčebnými intervaly v týdnu 112 ve studii TENAYA, resp. LUCERNE byl následující:

každých 16 týdnů: 59 %, resp. 67 % každých 12 týdnů: 15 %, resp. 14 % každých 8 týdnů: 26 %, resp. 19 %.

Tabulka 2: Parametry účinnosti při návštěvách k hodnocení primárního cílového parametrua a po 2 letechb ve studii TENAYA Parametry účinnosti

TENAYA 1. rok

2. rok

Faricimab až každých 16 týdnů n = 334

Aflibercept každých 8 týdnů n = 337

Faricimab až každých 16 týdnů n = 334

Aflibercept každých 8 týdnů n = 337

Průměrná změna BCVA oproti výchozí hodnotě měřená pomocí skóre písmen na optotypu ETDRS (95% CI)

5,8 (4,6; 7,1)

5,1 (3,9; 6,4)

3,7 (2,1; 5,4)

3,3 (1,7; 4,9)

Rozdíl průměrných (LS) změn (95% CI)

0,7 (-1,1; 2,5)

Podíl pacientů se ziskem ≥ 15 písmen oproti výchozí hodnotě (vážený podíl v testu podle CMH, 95% CI)

20,0 % (15,6 %; 24,4 %)

0,4 (-1,9; 2,8)

15,7 % (11,9 %; 19,6 %)

22,5 % (17,8 %; 27,2 %)

16,9 % (12,7 %; 21,1 %)

Parametry účinnosti

TENAYA 1. rok Faricimab až každých 16 týdnů n = 334

Rozdíl vážených podílů v testu podle CMH (95% CI)

4,3 % (-1,6 %; 10,1 %)

Podíl pacientů bez ztráty ≥ 15 písmen oproti výchozí hodnotě (vážený podíl v testu podle CMH, 95% CI)

95,4 % (93,0 %; 97,7 %)

Rozdíl vážených podílů v testu podle CMH (95% CI)

1,3 % (-2,2 %; 4,8 %)

2. rok Aflibercept každých 8 týdnů n = 337

Faricimab až každých 16 týdnů n = 334

Aflibercept každých 8 týdnů n = 337

5,6 % (-0,7 %; 11,9 %)

94,1 % (91,5 %; 96,7 %)

92,1 % (89,1 %; 95,1 %)

88,6 % (85,1 %; 92,2 %)

3,4 % (-1,2 %; 8,1 %)

a Průměr v týdnech 40, 44 a 48. b Průměr v týdnech 104, 108 a 112. BCVA - nejlepší korigovaná zraková ostrost ETDRS - Early Treatment Diabetic Retinopathy Study CI - interval spolehlivosti LS - metoda nejmenších čtverců CMH - statistický test podle Cochrana a Mantel-Haenszela, který umožňuje stanovit odhad vztahu s binárním parametrem při měření kategorických proměnných.

Tabulka 3: Parametry účinnosti při návštěvách k hodnocení primárního cílového parametrua a po 2 letechb ve studii LUCERNE Parametry účinnosti

LUCERNE 1. rok

2. rok

Faricimab až každých 16 týdnů n = 331

Aflibercept každých 8 týdnů n = 327

Faricimab až každých 16 týdnů n = 331

Aflibercept každých 8 týdnů n = 327

Průměrná změna BCVA oproti výchozí hodnotě měřená pomocí skóre písmen na optotypu ETDRS (95% CI)

6,6 (5,3; 7,8)

5,0 (3,4; 6,6)

5,2 (3,6; 6,8)

Rozdíl průměrných (LS) změn (95% CI)

0,0 (-1,7; 1,8)

Podíl pacientů se ziskem ≥ 15 písmen oproti výchozí hodnotě (vážený podíl v testu podle CMH, 95% CI)

20,2 % (15,9 %; 24,6 %)

Rozdíl vážených podílů v testu podle CMH (95% CI)

-2,0 % (-8,3 %; 4,3 %)

Podíl pacientů bez ztráty ≥ 15 písmen oproti výchozí hodnotě (vážený podíl v testu podle CMH, 95% CI)

95,8 % (93,6 %; 98,0 %)

Rozdíl vážených podílů v testu podle CMH (95% CI)

-1,5 % (-4,4 %; 1,3 %)

-0,2 (-2,4; 2,1)

22,2 % (17,7 %; 26,8 %)

22,4 % (17,8 %; 27,1 %)

21,3 % (16,8 %; 25,9 %)

1,1 % (-5,4 %; 7,6 %)

97,3 % (95,5 %; 99,1 %)

92,9 % (90,1 %; 95,8 %)

-0,2 % (-4,4 %; 3,9 %)

93,2 % (90,2 %; 96,2 %)

CMH - statistický test podle Cochrana a Mantel-Haenszela, který umožňuje stanovit odhad vztahu s binárním parametrem při měření kategorických proměnných.

Obrázek 1: Průměrná změna zrakové ostrosti po 2 letech (týden 112) oproti výchozí hodnotě ve studiích TENAYA a LUCERNE

Zlepšení BCVA a CST v týdnu 60 oproti výchozí hodnotě byla ve studii TENAYA i LUCERNE srovnatelná pro obě léčebná ramena a odpovídala zlepšením v týdnu 48. V týdnu 60 bylo v dávkovacím režimu každých 16 týdnů 46 % pacientů ve studii TENAYA i ve studii LUCERNE. Dávkovací režim každých 16 týdnů byl zachován bez zkrácení intervalu do týdne 112 u 69 % z těchto pacientů v obou studiích. V týdnu 60 bylo v dávkovacím režimu ≥ každých 12 týdnů (každých 16 týdnů nebo každých 12 týdnů) 80 %, resp. 78 % pacientů ve studii TENAYA a ve studii LUCERNE. Dávkovací režim ≥ každých 12 týdnů byl zachován bez zkrácení intervalu pod každých 12 týdnů do týdne 112 u 67 %, resp. 75 % z těchto pacientů. V týdnu 60 bylo v dávkovacím režimu každých 12 týdnů 33 % pacientů ve studii TENAYA i ve studii LUCERNE. Dávkovací režim každých 12 týdnů byl zachován do týdne 112 u 3,2 %, resp. 0 % z těchto pacientů ve studii TENAYA a ve studii LUCERNE. V týdnu 60 bylo v dávkovacím režimu každých 8 týdnů 20 %, resp. 22 % pacientů ve studii TENAYA a ve studii LUCERNE. Dávkovací režim každých 8 týdnů byl zachován do týdne 112 u 34 %, resp. 30 % z těchto pacientů ve studii TENAYA a ve studii LUCERNE. Výsledky hodnocení účinnosti ve všech hodnotitelných podskupinách (např. podle věku, pohlaví, rasového původu, výchozí zrakové ostrosti, typu ložiska, velikosti ložiska) v jednotlivých studiích i při společné analýze odpovídaly výsledkům celkových populací. Výsledky napříč studiemi pro faricimab až každých 16 týdnů ukázaly zlepšení předem stanoveného cílového parametru účinnosti - průměrné změny v týdnu 48 oproti výchozí hodnotě měřené pomocí kompozitního skóre dotazníku National Eye Institute Visual Function Questionnaire (NEI VFQ-25), 14

které bylo srovnatelné s afliberceptem každých 8 týdnů a překračovalo prahovou hodnotu 4 bodů. Rozsah těchto změn odpovídá zlepšení BCVA o 15 písmen. Incidence očních nežádoucích příhod v hodnoceném oku byla 53,9 % a 52,1 % a neočních nežádoucích příhod 73,3 % a 74,3 % do týdne 112 v ramenu s faricimabem, resp. v ramenu s afliberceptem (viz body 4.4 a 4.8). Do dvouleté, multicentrické, dlouhodobé rozšířené studie AVONELLE-X, jejímž cílem bylo zhodnotit dlouhodobou bezpečnost a snášenlivost faricimabu v dávce 6 mg podávaného intravitreálně v nastavitelném dávkovacím režimu, bylo zařazeno 1 029 pacientů, kteří předtím absolvovali studii TENAYA nebo LUCERNE. Dlouhodobý bezpečnostní profil faricimabu pozorovaný ve studii AVONELLE-X byl v souladu s profilem zaznamenaným ve studiích TENAYA a LUCERNE. DME Bezpečnost a účinnost faricimabu byly hodnoceny ve dvou randomizovaných, multicentrických, dvojitě maskovaných, aktivně kontrolovaných dvouletých studiích non-inferiority u pacientů s DME - YOSEMITE a RHINE. Do obou studií bylo zařazeno celkem 1 891 pacientů, 1 622 (86 %) pacientů ve studiích absolvovalo 100 týdnů. Do týdne 56 dostalo nejméně jednu dávku celkem 1 887 pacientů (1 262 pacientů dostalo faricimab). Pacienti byli ve věku od 24 do 91 let s průměrem (SD) 62,2 (9,9) roku. Celková populace zahrnovala pacienty bez předchozí léčby inhibitorem VEGF (78 %) i pacienty po předchozí léčbě inhibitorem VEGF před účastí ve studii (22 %). Pacienti v obou studiích byli randomizováni v poměru 1:1:1 do jednoho ze tří léčebných režimů:

faricimab 6 mg každých 8 týdnů po prvních 6měsíčních dávkách faricimab 6 mg až každých 16 týdnů s možností nastavení intervalu na každé 4 týdny nebo na každých 8, 12 nebo 16 týdnů po prvních 4měsíčních dávkách aflibercept 2 mg každých 8 týdnů po prvních 5měsíčních dávkách.

V ramenu s nastavitelným dávkovacím režimem až každých 16 týdnů byl použit standardizovaný režim „treat and extend“. Dávkovací interval bylo možné na základě anatomických a/nebo zrakových parametrů s údaji získanými pouze při návštěvách s aplikací studijní léčby prodloužit o 4 týdny nebo zkrátit o 4 nebo 8 týdnů. Výsledky Obě studie ukázaly účinnost v primárním cílovém parametru definovaném jako průměrná změna oproti výchozí hodnotě BCVA po 1 roce (průměr měření skóre písmen na optotypu ETDRS při návštěvách v týdnu 48, 52 a 56). Průměrná změna oproti výchozí hodnotě BCVA byla v obou studiích neinferiorní pro faricimab až každých 16 týdnů i pro aflibercept každých 8 týdnů po 1 roku a zlepšení zraku přetrvávalo během 2. roku. Po počátečních 4měsíčních dávkách dostali pacienti v ramenu s faricimabem v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů celkem nejméně 6 a nejvýše 21 injekcí do týdne 96. V týdnu 52 dosáhlo dávkovacího režimu každých 16 týdnů nebo každých 12 týdnů 74 % pacientů a 71 % pacientů (53 % a 51 % s režimem každých 16 týdnů a 21 % a 20 % s režimem každých 12 týdnů) ve studii YOSEMITE, resp. RHINE. Z těchto pacientů pokračovalo do týdne 96 s dávkovacím režimem ≥ každých 12 týdnů bez zkrácení dávkovacího intervalu pod každých 12 týdnů 75 % pacientů ve studii YOSEMITE a 84 % pacientů ve studii RHINE; z pacientů s dávkovacím režimem každých 16 týdnů v týdnu 52 pokračovalo do týdne 96 s dávkovacím režimem každých 16 týdnů bez zkrácení dávkovacího intervalu 70 % pacientů ve studii YOSEMITE a 82 % pacientů ve studii RHINE. V týdnu 96 dosáhlo dávkovacího režimu každých 16 týdnů nebo každých 12 týdnů v obou studiích 78 % pacientů v ramenu s faricimabem v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů (60 %, resp. 64 % s režimem každých 16 týdnů a 18 %, resp. 14 % s režimem každých 12 týdnů). Na dávkovací režim každých 8 týdnů přešla a do týdne 96 na dávkovacím 15

režimu ≤ každých 8 týdnů zůstala 4 % pacientů ve studii YOSEMITE a 6 % pacientů ve studii RHINE; dávkovací režim pouze každé 4 týdny použila do týdne 96 3 % pacientů ve studii YOSEMITE a 5 % pacientů ve studii RHINE. Podrobné výsledky analýz studií YOSEMITE a RHINE uvádí následující tabulka 4, tabulka 5 a obrázek 2. Tabulka 4: Parametry účinnosti při návštěvách k hodnocení primárního cílového parametru v 1. rocea a ve 2. roceb ve studii YOSEMITE Parametry účinnosti

YOSEMITE 1. rok

2. rok

Faricimab každých 8 týdnů n = 315

Faricimab nastavitelný režim až každých 16 týdnů n = 313

Aflibercept každých 8 týdnů n = 312

Faricimab každých 8 týdnů n = 315

Faricimab nastavitelný režim až každých 16 týdnů n = 313

Aflibercept každých 8 týdnů n = 312

Průměrná změna BCVA oproti výchozí hodnotě měřená pomocí skóre písmen na optotypu ETDRS (97,5% CI 1. rok a 95% CI 2. rok)

10,7 (9,4; 12,0)

11,6 (10,3; 12,9)

10,9 (9,6; 12,2)

10,7 (9,4; 12,1)

11,4 (10,0; 12,7)

Rozdíl průměrných (LS) změn (97,5% CI 1. rok a 95% CI 2. rok)

-0,2 (-2,0; 1,6)

0,7 (-1,1; 2,5)

-0,7 (-2,6; 1,2)

-0,7 (-2,5; 1,2)

Podíl pacientů se ziskem nejméně 15 písmen oproti výchozí hodnotě BCVA (vážený podíl v testu podle CMH, 95% CI 1. rok a 2. rok)

29,2 % (23,9 %; 34,5 %)

35,5 % (30,1 %; 40,9 %)

37,2 % (31,4 %; 42,9 %)

38,2 % (32,8 %; 43,7 %)

Rozdíl vážených podílů v testu podle CMH (95% CI 1. rok a 2. rok)

-2,6 % (-10,0 %; 4,9 %)

3,5 % (-4,0 %; 11,1 %)

-0,2 % (-8,2 %; 7,8 %)

0,2 % (-7,6 %; 8,1 %)

Podíl pacientů bez ztráty nejméně 15 písmen oproti výchozí hodnotě BCVA (vážený podíl v testu podle CMH, 95% CI 1. rok a 2. rok)

98,1 % (96,5 %; 99,7 %)

98,6 % (97,2 %; 100,0 %)

97,6 % (95,7 %; 99,5 %)

97,8 % (96,1 %; 99,5 %)

Rozdíl vážených podílů v testu podle CMH (95% CI 1. rok a 2. rok)

-0,8 % (-2,8 %; 1,3 %)

-0,3 % (-2,2 %; 1,5 %)

-0,4 % (-2,9 %; 2,2 %)

-0,2 % (-2,6 %; 2,2 %)

31,8 % (26,6 %; 37,0 %)

98,9 % (97,6 %; 100,0 %)

37,4 % (31,7 %; 43,0 %)

98,0 % (96,2 %; 99,7 %)

a Průměr v týdnech 48, 52 a 56; b Průměr v týdnech 92, 96 a 100

BCVA - nejlepší korigovaná zraková ostrost ETDRS - Early Treatment Diabetic Retinopathy Study LS - metoda nejmenších čtverců CI - interval spolehlivosti CMH - statistický test podle Cochrana a Mantel-Haenszela, který umožňuje stanovit odhad vztahu s binárním parametrem při měření kategorických proměnných. Poznámka: vážený podíl v testu podle CMH pro rameno s afliberceptem je uveden pro faricimab každých 8 týdnů vs. aflibercept; odpovídající vážený podíl v testu podle CMH pro faricimab v nastavitelném režimu vs. aflibercept je ale podobný výše uvedenému.

Tabulka 5: Parametry účinnosti při návštěvách k hodnocení primárního cílového parametru v 1. rocea a ve 2. roceb ve studii RHINE Parametry účinnosti

RHINE 1. rok

2. rok

Faricimab každých 8 týdnů n = 317

Faricimab nastavitelný režim až každých 16 týdnů n = 319

Aflibercept každých 8 týdnů n = 315

Faricimab každých 8 týdnů n = 317

Faricimab nastavitelný režim až každých 16 týdnů n = 319

Aflibercept každých 8 týdnů n = 315

Průměrná změna BCVA oproti výchozí hodnotě měřená pomocí skóre písmen na optotypu ETDRS (97,5% CI 1. rok a 95% CI 2. rok)

11,8 (10,6; 13,0)

10,8 (9,6; 11,9)

10,3 (9,1; 11,4)

10,9 (9,5; 12,3)

10,1 (8,7; 11,5)

9,4 (7,9; 10,8)

Rozdíl průměrných (LS) změn (97,5% CI 1. rok a 95% CI 2. rok)

1,5 (-0,1; 3,2)

0,5 (-1,1; 2,1)

1,5 (-0,5; 3,6)

0,7 (-1,3; 2,7)

Podíl pacientů se ziskem nejméně 15 písmen oproti výchozí hodnotě BCVA (vážený podíl v testu podle CMH, 95% CI 1. rok a 2. rok)

33,8 % (28,4 %; 39,2 %)

28,5 % (23,6 %; 33,3 %)

39,8 % (34,0 %; 45,6 %)

31,1 % (26,1 %; 36,1 %)

Rozdíl vážených podílů v testu podle CMH (95% CI 1. rok a 2. rok)

3,5 % (-4,0 %; 11,1 %)

-2,0 % (-9,1 %; 5,2 %)

0,8 % (-7,4 %; 9,0 %)

-8 % (-15,7 %; 0,3 %)

Podíl pacientů bez ztráty nejméně 15 písmen oproti výchozí hodnotě BCVA (vážený podíl v testu podle CMH, 95% CI 1. rok a 2. rok)

98,9 % (97,6 %; 100,0 %)

98,7 % (97,4 %; 100,0 %)

96,6 % (94,4 %; 98,8 %)

96,8 % (94,8 %; 98,9 %)

Rozdíl vážených podílů v testu podle CMH (95% CI 1. rok a 2. rok)

0,3 % (-1,6 %; 2,1 %)

0,0 % (-1,8 %; 1,9 %)

-1,0 % (-3,9 %; 1,9 %)

-0,7 % (-3,5 %; 2,0 %)

30,3 % (25,0 %; 35,5 %)

98,6 % (97,2 %; 99,9 %)

39,0 % (33,2 %; 44,8 %)

97,6 % (95,7 %; 99,5 %)

a Průměr v týdnech 48, 44 a 56; b Průměr v týdnech 92, 96 a 100

Obrázek 2: Průměrná změna zrakové ostrosti po 2. roce (týden 100) oproti výchozí hodnotě; společné údaje ze studií YOSEMITE a RHINE

Výsledky účinnosti u pacientů bez předchozí léčby inhibitorem VEGF před účastí ve studii a ve všech ostatních hodnotitelných podskupinách (např. podle věku, pohlaví, rasového původu, výchozí HbA1c, výchozí zrakové ostrosti) v jednotlivých studiích odpovídaly výsledkům pro celkové populace. Výsledky napříč studiemi pro faricimab v nastavitelném dávkovacím režimu každých 8 týdnů a až každých 16 týdnů ukázaly zlepšení předem stanoveného cílového parametru účinnosti - průměrné změny v týdnu 52 oproti výchozí hodnotě měřené pomocí kompozitního skóre NEI VFQ-25, které bylo srovnatelné s afliberceptem každých 8 týdnů a překračovalo prahovou hodnotu 4 bodů. Zároveň bylo prokázáno pro faricimab v nastavitelném dávkovacím režimu každých 8 týdnů a až každých 16 týdnů klinicky významné zlepšení předem stanoveného cílového parametru účinnosti - změny v týdnu 52 oproti výchozí hodnotě měřené pomocí skóre NEI VFQ-25 činností na blízko, skóre činností na dálku a skóre řízení vozidla, které bylo srovnatelné s afliberceptem každých 8 týdnů. Rozsah těchto změn odpovídá zlepšení BCVA o 15 písmen. Podíl pacientů s klinicky významným zlepšením kompozitního skóre NEI VFQ-25 o ≥ 4 body v týdnu 52 oproti výchozí hodnotě, předem stanoveným cílovým parametrem účinnosti, byl srovnatelný pro faricimab každých 8 týdnů, faricimab v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů a aflibercept každých 8 týdnů. Tyto výsledky přetrvávaly do týdne 100. Dodatečným primárním parametrem účinnosti ve studiích DME byla změna skóre na stupnici Early Treatment Diabetic Retinopathy Study Diabetic Retinopathy Severity Scale (ETDRS-DRSS) v týdnu 52 oproti výchozí hodnotě. Cílové parametry diabetické retinopatie (DR) byly hodnotitelné u 708 pacientů, resp. u 720 pacientů z 1 891 pacientů zařazených do studií YOSEMITE a RHINE. Výchozí skóre ETDRS-DRSS se pohybovalo v rozmezí od 10 do 71. Většina pacientů, přibližně 60 %, mělo výchozí středně těžkou až těžkou neproliferativní DR (DRSS 43/47/53). Podíl pacientů, kteří dosáhli zlepšení skóre ETDRS-DRSS o ≥ 2 stupně a o ≥ 3 stupně v týdnu 52 a v týdnu 96 oproti výchozí hodnotě, uvádí následující tabulka 6 a tabulka 7.

Tabulka 6: Podíl pacientů se zlepšením skóre ETDRS-DRSS o ≥ 2 stupně a o ≥ 3 stupně v týdnu 52 a v týdnu 96 oproti výchozí hodnotě ve studii YOSEMITE (hodnotitelná populace s DR) YOSEMITE 52 týdnů

96 týdnů

Faricimab každých 8 týdnů n = 237

Faricimab nastavitelný režim až každých 16 týdnů n = 242

Aflibercept každých 8 týdnů n = 229

Faricimab každých 8 týdnů n = 220

Podíl pacientů se zlepšením skóre ETDRS-DRSS o ≥ 2 stupně oproti výchozí hodnotě (vážený podíl v testu podle CMH)

46,0 %

42,5 %

35,8 %

51,4 %

42,8 %

Vážený rozdíl (97,5% CI v 1. roce, 95% CI v 2. roce)

10,2 % (0,3 %; 20,0 %)

6,1 % (-3,6 %; 15,8 %)

9,1 % (0,0 %; 18,2 %)

0,0 % (-8,9 %; 8,9 %)

Podíl pacientů se zlepšením skóre ETDRS-DRSS o ≥ 3 stupně oproti výchozí hodnotě (vážený podíl v testu podle CMH)

16,8 %

15,5 %

22,4 %

14,6 %

Vážený rozdíl (95% CI v 1. roce a v 2. roce)

2,1 % (-4,3 %; 8,6 %)

0,6 % (-5,8 %; 6,9 %)

1,5 % (-6,0 %; 9,0 %)

-6,7 % (-13,6 %; 0,1 %)

14,7 %

Faricimab Aflibercept nastavitelný každých režim 8 týdnů n = 221 až každých 16 týdnů n = 234

42,2 %

20,9 %

ETDRS-DRSS - Early Treatment Diabetic Retinopathy Study Diabetic Retinopathy Severity Scale CI - interval spolehlivosti CMH - statistický test podle Cochrana a Mantel-Haenszela, který umožňuje stanovit odhad vztahu s binárním parametrem při měření kategorických proměnných. Poznámka: vážený podíl v testu podle CMH pro rameno s afliberceptem je uveden pro faricimab každých 8 týdnů vs. aflibercept; odpovídající vážený podíl v testu podle CMH pro faricimab v nastavitelném režimu vs. aflibercept je ale podobný výše uvedenému.

Tabulka 7: Podíl pacientů se zlepšením skóre ETDRS-DRSS o ≥ 2 stupně a o ≥ 3 stupně v týdnu 52 a v týdnu 96 oproti výchozí hodnotě ve studii RHINE (hodnotitelná populace s DR) RHINE 52 týdnů

96 týdnů

Faricimab každých 8 týdnů n = 231

Faricimab nastavitelný režim až každých 16 týdnů n = 251

Aflibercept každých 8 týdnů n = 238

Faricimab každých 8 týdnů n = 214

Podíl pacientů se zlepšením skóre ETDRS-DRSS o ≥ 2 stupně oproti výchozí hodnotě (vážený podíl v testu podle CMH)

44,2 %

43,7 %

46,8 %

53,5 %

44,3 %

Vážený rozdíl (97,5% CI v 1. roce, 95% CI v 2. roce)

-2,6 % (-12,6 %; 7,4 %)

-3,5 % (-13,4 %; 6,3 %)

9,7 % (0,4 %; 19,1 %)

0,3 % (-8,9 %; 9,5 %)

Podíl pacientů se zlepšením skóre ETDRS-DRSS o ≥ 3 stupně oproti výchozí hodnotě (vážený podíl v testu podle CMH)

16,7 %

18,9 %

25,1 %

19,3 %

Vážený rozdíl (95% CI v 1. roce a v 2. roce)

-0,2 % (-5,8 %; 5,3 %)

-1,1 % (-8,0 %; 5,9 %)

3,3 % (-4,6 %; 11,3 %)

-2,7 % (-10,2 %; 4,8 %)

19,4 %

Faricimab Aflibercept nastavitelný každých režim 8 týdnů n = 203 až každých 16 týdnů n = 228

43,8 %

21,8 %

Účinky léčby v hodnotitelných podskupinách (např. podle předchozí léčby inhibitorem VEGF, věku, pohlaví, rasového původu, výchozí HbA1c a výchozí zrakové ostrosti) v jednotlivých studiích obecně odpovídaly výsledkům pro celkovou populaci. Účinky léčby v podskupinách podle výchozí závažnosti DR se lišily; největší zlepšení skóre DRSS o ≥ 2 stupně bylo zjištěno u pacientů se středně těžkou a těžkou neproliferativní DR, z nichž zlepšení dosáhlo přibližně 90 % konzistentně ve všech léčebných ramenech v obou studiích. Incidence očních nežádoucích příhod v hodnoceném oku byla 49,7 %; 49,2 % a 45,4 % a neočních nežádoucích příhod 73,0 %; 74,2 % a 75,7 % do týdne 100 v ramenu s faricimabem každých 8 týdnů, v ramenu s faricimabem až každých 16 týdnů a v ramenu s afliberceptem každých 8 týdnů (viz body 4.4 a 4.8). Do dvouleté, multicentrické, dlouhodobé rozšířené studie RHONE-X, jejímž cílem bylo zhodnotit dlouhodobou bezpečnost a snášenlivost faricimabu v dávce 6 mg podávaného intravitreálně v individualizovaném léčebném intervalu, bylo zařazeno 1 474 pacientů, kteří předtím absolvovali studii YOSEMITE nebo RHINE. Dlouhodobý bezpečnostní profil faricimabu pozorovaný ve studii RHONE-X byl v souladu s profilem zaznamenaným ve studiích YOSEMITE a RHINE.

Bilaterální léčba O bezpečnosti a účinnosti léčby faricimabem aplikovaným souběžně do obou očí jsou dostupné omezené údaje (viz bod 4.4). Z celkového počtu 1 029 pacientů zařazených do studie AVONELLE-X dostalo 199 pacientů injekce faricimabu do obou očí. V této populaci s bilaterálním podáním byl medián doby expozice 95,1 týdne u hodnoceného oka a 36,7 týdne u druhého oka. Bezpečnostní profil pozorovaný u populace s bilaterálním podáním byl srovnatelný s celkovou populací s VPMD ve studii. Z celkového počtu 1 474 pacientů zařazených do studie RHONE-X dostalo 416 pacientů injekce faricimabu do obou očí. V této populaci s bilaterálním podáním byl medián doby expozice 100 týdnů u hodnoceného oka a 16,9 týdne u druhého oka. Bezpečnostní profil pozorovaný u populace s bilaterálním podáním byl srovnatelný s celkovou populací s DME ve studii. RVO Bezpečnost a účinnost faricimabu byly hodnoceny ve dvou randomizovaných, multicentrických, dvojitě maskovaných, 72týdenních studiích s pacienty s makulárním edémem při BRVO (BALATON) nebo CRVO/HRVO (COMINO). Údaje s aktivní kontrolou komparátorem jsou dostupné za prvních 6 měsíců studií. Do obou studií bylo zařazeno celkem 1 282 pacientů (553 do studie BALATON a 729 do studie COMINO); do týdne 24 dostalo nejméně jednu dávku celkem 1 276 pacientů (641 pacientů dostalo faricimab). Pacienti byli ve věku od 28 do 93 let s průměrem [SD] 64 [10,7] let ve studii BALATON a od 22 do 100 let s průměrem [SD] 65 [13,2] let ve studii COMINO. Celkem 489 z 553 pacientů randomizovaných ve studii BALATON ji dokončilo v týdnu 72; 263 pacientů původně randomizovaných k podávání faricimabu („dříve faricimab“) a 267 pacientů původně randomizovaných k podávání afliberceptu („dříve aflibercept“) dostalo alespoň jednu dávku faricimabu během fáze nastavitelného dávkování faricimabu. Celkem 656 z 729 pacientů randomizovaných ve studii COMINO ji dokončilo v týdnu 72; 353 pacientů původně randomizovaných k podávání faricimabu („dříve faricimab“) a 342 pacientů původně randomizovaných k podávání afliberceptu („dříve aflibercept“) dostalo alespoň jednu dávku faricimabu během fáze nastavitelného dávkování faricimabu. Pacienti v obou studiích byli randomizováni v poměru 1:1 do jednoho ze dvou léčebných ramen do týdne 24:

faricimab 6 mg každé 4 týdny po dobu 6 po sobě jdoucích měsíců

aflibercept 2 mg každé 4 týdny po dobu 6 po sobě jdoucích měsíců. Po počátečních šesti měsíčních dávkách byli pacienti původně randomizovaní k afliberceptu v dávce 2 mg převedeni na faricimab v dávce 6 mg a mohli dostávat faricimab v dávce 6 mg v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů, ve kterém bylo možné dávkovací interval zvyšovat po 4 týdnech nebo snižovat po 4, 8 nebo 12 týdnech podle automatizovaného objektivního hodnocení předem stanovených vizuálních a anatomických kritérií aktivity onemocnění. Výsledky Obě studie prokázaly účinnost v primárním cílovém parametru definovaném jako změna BCVA po 24 týdnech oproti výchozí hodnotě, měřená pomocí skóre písmen na optotypu ETDRS. Průměrná změna BCVA oproti výchozí hodnotě byla v obou studiích neinferiorní pro pacienty léčené faricimabem každé 4 týdny ve srovnání s pacienty léčenými afliberceptem každé 4 týdny a tato zlepšení zraku byla zachována do týdne 72, kdy pacienti přešli na faricimab v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů.

Mezi týdnem 24 a týdnem 68 dosáhlo dávkovacího intervalu ≥ každých 12 týdnů (každých 16 týdnů nebo každých 12 týdnů) 81,5 % a 74,0 % pacientů dostávajících faricimab v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů ve studii BALATON, resp. ve studii COMINO. Z těchto pacientů 72,1 % a 61,6 % absolvovalo nejméně jeden cyklus každých 12 týdnů a zachovalo si dávkovací interval ≥ každých 12 týdnů bez zkrácení intervalu pod každých 12 týdnů do týdne 68 ve studii BALATON, resp. ve studii COMINO; 1,2 % a 2,5 % z těchto pacientů používalo dávkovací interval pouze každé 4 týdny do týdne 68 ve studii BALATON, resp. ve studii COMINO. V obou studiích bylo ve 24. týdnu prokázáno zlepšení v předem stanoveném cílovém parametru účinnosti, kterým byla změna kompozitního skóre NEI VFO-25 po 24 týdnech v porovnání s výchozí hodnotou, přičemž v ramenu s faricimabem každé 4 týdny byly hodnoty tohoto parametru srovnatelné s ramenemem s afliberceptem každé 4 týdny. Zároveň bylo prokázáno zlepšení předem stanoveného cílového parametru účinnosti, kterým byla změna v hodnotě skóre NEI VGQ-25 vidění na blízko a vidění na dálku po 24 týdnech oproti výchozí hodnotě, přičemž v ramenu s faricimabem každé 4 týdny byly hodnoty tohoto parametru srovnatelné s ramenemem s afliberceptem každé 4 týdny. Tyto výsledky byly zachovány do týdne 72, kdy všichni pacienti dostávali faricimab v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů. Tabulka 8: Parametry účinnosti při návštěvě v týdnu 24 k hodnocení primárního cílového parametru a na konci studiea ve studii BALATON Parametry účinnosti

BALATON 24 týdnů

72 týdnůa Faricimab Aflibercept každé 4 týdny každé 4 týdny na faricimab na faricimab nastavitelný režim nastavitelný režim n = 276 n = 277

Faricimab každé 4 týdny n = 276

Aflibercept každé 4 týdny n = 277

Průměrná změna BCVA oproti výchozí hodnotě měřená pomocí skóre písmen na optotypu ETDRS (95% CI)

16,9 (15,7; 18,1)

17,5 (16,3; 18,6)

18,1 (16,9; 19,4)

18,8 (17,5; 20,0)

Rozdíl průměrných (LS) změn (95% CI)

-0,6 (-2,2; 1,1)

Podíl pacientů se zlepšením skóre o ≥ 15 písmen oproti výchozí hodnotě (vážený podíl v testu podle CMH, 95% CI)

56,1 % (50,4 %; 61,9 %)

60,4 % (54,7 %; 66,0 %)

61,5 % (56,0 %; 67,0 %)

65,8 % (60,3 %; 71,2 %)

Rozdíl vážených podílů v testu podle CMH % (95% CI)

-4,3 % (-12,3 %; 3,8 %)

a Průměr v týdnech 64, 68, 72 BCVA - nejlepší korigovaná zraková ostrost ETDRS - Early Treatment Diabetic Retinopathy Study CI - interval spolehlivosti LS - metoda nejmenších čtverců CMH - statistický test podle Cochrana a Mantel-Haenszela, který umožňuje stanovit odhad vztahu s binárním parametrem při měření kategorických proměnných.

Tabulka 9: Parametry účinnosti při návštěvě v týdnu 24 k hodnocení primárního cílového parametru a na konci studiea ve studii COMINO Parametry účinnosti

COMINO 24 týdnů

72 týdnůa Faricimab Aflibercept každé 4 týdny každé 4 týdny na faricimab na faricimab nastavitelný režim nastavitelný režim n = 366 n = 363

Faricimab každé 4 týdny n = 366

Aflibercept každé 4 týdny n = 363

Průměrná změna BCVA oproti výchozí hodnotě měřená pomocí skóre písmen na optotypu ETDRS (95% CI)

16,9 (15,4; 18,3)

17,3 (15,9; 18,8)

16,9 (15,2; 18,6)

17,1 (15,4; 18,8)

Rozdíl průměrných (LS) změn (95% CI)

-0,4 (-2,5; 1,6)

Podíl pacientů se zlepšením skóre o ≥ 15 písmen oproti výchozí hodnotě (vážený podíl v testu podle CMH, 95% CI)

56,6 % (51,7 %; 61,5 %)

58,1 % (53,3 %; 62,9 %)

57,6 % (52,8 %; 62,5 %)

59,5 % (54,7 %; 64,3 %)

Rozdíl vážených podílů v testu podle CMH % (95% CI)

-1,5 % (-8,4 %; 5,3 %)

a Průměr v týdnech 64, 68, 72

BCVA - nejlepší korigovaná zraková ostrost ETDRS - Early Treatment Diabetic Retinopathy Study CI - interval spolehlivosti LS - metoda nejmenších čtverců CMH - statistický test podle Cochrana a Mantel-Haenszela, který umožňuje stanovit odhad vztahu s binárním parametrem při měření kategorických proměnných.

Obrázek 3: Průměrná změna zrakové ostrosti v týdnu 72 oproti výchozí hodnotě ve studii BALATON

Faricimab 6 mg v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů začal být používán v týdnu 24, ne všichni pacienti ale dostali faricimab v týdnu 24.

Obrázek 4: Průměrná změna zrakové ostrosti v týdnu 72 oproti výchozí hodnotě ve studii COMINO

Faricimab 6 mg v nastavitelném dávkovacím režimu až každých 16 týdnů začal být používán v týdnu 24, ne všichni pacienti ale dostali faricimab v týdnu 24.

Incidence očních nežádoucích příhod v hodnoceném oku byla 20,1 % a 24,6 % a mimoočních nežádoucích příhod 32,9 % a 36,4 % do týdne 24 v ramenu s faricimabem každé 4 týdny, resp. v ramenu s afliberceptem každé 4 týdny (viz bod 4.8). 24

Pediatrická populace Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s faricimabem u všech podskupin pediatrické populace pro subjekty s VPMD, DME a RVO (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2). 5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Faricimab se aplikuje intravitreálně k dosažení lokálního účinku v oku. Absorpce a distribuce Maximální plazmatické koncentrace volného (nevázaného na VEGF-A a Ang-2) faricimabu (Cmax) se na základě populační farmakokinetické analýzy (zahrnující VPMD a DME n = 2 246) vyskytují odhadem přibližně 2 dny po dávce. Průměrné plazmatické Cmax (± směrodatná odchylka [SD]) se odhadují na 0,23 (0,07) µg/ml u pacientů s VPMD a 0,22 (0,07) µg/ml u pacientů s DME. Predikované průměrné minimální plazmatické koncentrace volného faricimabu po opakovaném podání v režimu každých 8 týdnů jsou 0,002 - 0,003 µg/ml. Farmakokinetika faricimabu byla úměrná dávce (na základě Cmax a AUC) v rozmezí dávek od 0,5 mg do 6 mg. Ve sklivci ani v plazmě nebyla po měsíčním podávání patrná kumulace faricimabu. Predikované maximální plazmatické koncentrace volného faricimabu jsou přibližně 600 až 6 000x nižší než v nitrooční tekutině, resp. ve sklivci. Systémové farmakodynamické účinky proto nejsou pravděpodobné; tomu nasvědčuje i nepřítomnost významných změn plazmatické koncentrace volného VEGF a Ang-2 po léčbě faricimabem v klinických studiích. Populační farmakokinetická analýza doložila účinek věku a tělesné hmotnosti na oční, resp. systémovou farmakokinetiku faricimabu. Má se za to, že ani jeden z těchto účinků není klinicky významný; úprava dávkování se nevyžaduje. Biotransformace a eliminace Faricimab je léčivo na bázi bílkoviny; metabolismus a eliminace faricimabu proto nejsou plně charakterizovány. Předpokládá se, že lyzozomy štěpí faricimab na malé peptidy a aminokyseliny, které mohou být vylučovány ledvinami podobně jako endogenní IgG. Profil plazmatické koncentrace faricimabu v závislosti na čase klesal paralelně s časovým profilem koncentrace ve sklivci a v nitrooční tekutině. Odhadovaný průměrný oční poločas a zdánlivý systémový poločas faricimabu je přibližně 7,5 dne. Farmakokinetická analýza pacientů s VPMD, DME a RVO (n = 2 977) ukázala, že farmakokinetika faricimabu je u pacientů s VPMD, DME a RVO srovnatelná. Zvláštní skupiny pacientů Starší pacienti V šesti klinických studiích fáze III bylo přibližně 58 % (1 496/2 571) pacientů randomizovaných k léčbě faricimabem ve věku ≥ 65 let. Populační farmakokinetická analýza doložila účinek věku na oční farmakokinetiku faricimabu. Účinek nebyl považován za klinicky významný. U pacientů ve věku 65 let a více není požadována úprava dávkování (viz bod 4.2).

Porucha funkce ledvin Nebyly provedeny žádné specifické studie faricimabu u pacientů s poruchou funkce ledvin. Při farmakokinetické analýze pacientů ve všech klinických studiích, z nichž 63 % mělo poruchu funkce ledvin (38 % lehkou, 23 % středně těžkou a 2 % těžkou), nebyly zjištěny žádné rozdíly v systémové farmakokinetice faricimabu po intravitreální aplikaci faricimabu. U pacientů s poruchou funkce ledvin není požadována úprava dávkování (viz bod 4.2). Porucha funkce jater Nebyly provedeny žádné specifické studie faricimabu u pacientů s poruchou funkce jater. U této populace ale nejsou zapotřebí žádné zvláštní ohledy vzhledem k tomu, že metabolismus probíhá cestou proteolýzy nezávisle na funkci jater. U pacientů s poruchou funkce jater není požadována úprava dávkování (viz bod 4.2). Jiné zvláštní skupiny pacientů Rasový původ nemá vliv na systémovou farmakokinetiku faricimabu. U pohlaví nebyl prokázán klinicky relevantní vliv na systémovou farmakokinetiku faricimabu. Úprava dávkování se nevyžaduje. 5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Nebyly provedeny žádné studie ke stanovení kancerogenního nebo mutagenního potenciálu faricimabu. U březích samic makaka jávského nevyvolala aplikace intravenózních injekcí faricimabu vedoucí k sérové expozici (Cmax) vyšší než 500násobek maximální expozice u člověka vývojovou toxicitu ani teratogenitu a neměla žádný vliv na hmotnost ani strukturu placenty. Přesto faricimab má být na základě farmakologického účinku považován za potenciálně teratogenní a toxický pro embryo/plod. Systémová expozice po oční aplikaci faricimabu je velmi nízká. 6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

Seznam pomocných látek

Histidin Kyselina octová (30%, pro úpravu pH) (E 260) Methionin Polysorbát 20 (E 432) Chlorid sodný Sacharóza Voda pro injekci 6.2

Inkompatibility

Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto nesmí být tento léčivý přípravek mísen s jinými léčivými přípravky. 6.3

Doba použitelnosti

Předplněná injekční stříkačka: 2 roky Injekční lahvička: 30 měsíců

Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Chraňte před mrazem. Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Uchovávejte předplněnou injekční stříkačku v blistru v původní krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Před otevřením lze předplněnou injekční stříkačku nebo injekční lahvičku uchovávat při pokojové teplotě (20 °C – 25 °C) v původní krabičce až po dobu 24 hodin. Zajistěte aplikaci injekce okamžitě po přípravě dávky. 6.5

Druh obalu a obsah balení

Předplněná injekční stříkačka Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce, která se skládá z válce ze skla (třídy I) se značkou dávky, butylpryžové zátky a uzávěru garantujícího neporušenost obalu (včetně rigidního krytu hrotu, butylpryžového krytu hrotu a spojky Luer-Lock). Předplněná injekční stříkačka je opatřena pístem a rozšířenou opěrkou prstů. Jedna předplněná injekční stříkačka s 0,175 ml sterilního roztoku obsahuje 21 mg faricimabu. Balení obsahuje jednu sterilní injekční jehlu s filtrem Extra Thin Wall (30 G x ½ palce; 0,30 mm x 12,7 mm; 5 µm) a jednu předplněnou injekční stříkačku. Pryžový kryt hrotu, pryžová zátka, skleněný válec a injekční jehla s filtrem jsou v kontaktu s léčivým přípravkem. Injekční lahvička 0,24 ml sterilního roztoku ve skleněné injekční lahvičce s potahovanou pryžovou zátkou s hliníkovým uzávěrem se žlutým odtrhovacím plastovým víčkem. Balení obsahuje jednu injekční lahvičku a jednu tupou jehlu s filtrem určenou k nabrání léku (18 G x 1½ palce; 1,2 mm x 40 mm; 5 µm). 6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Přípravkem netřepejte. Přípravek Vabysmo po vyjmutí z chladničky a před aplikací vizuálně zkontrolujte. V přítomnosti viditelných pevných částic nebo zákalu nesmí být přípravek Vabysmo použit. Předplněná injekční stříkačka Jednu předplněnou injekční stříkačku lze použít k léčbě pouze jednoho oka. Sterilní předplněnou injekční stříkačku je třeba otevřít výhradně za aseptických podmínek. Před podáním roztok vizuálně zkontrolujte. V přítomnosti viditelných pevných částic nebo zákalu nesmí být předplněná injekční stříkačka použita. Předplněná injekční stříkačka obsahuje více než doporučenou dávku 6 mg faricimabu (ekvivalent 0,05 ml). Jedna předplněná injekční stříkačka s 0,175 ml roztoku obsahuje 21 mg faricimabu. Přebytečný objem před aplikací injekce musí být odstraněn. Přípravek nepoužívejte, je-li obal, předplněná injekční stříkačka a/nebo injekční jehla s filtrem poškozen(a) nebo doba použitelnosti již uplynula. Podrobný návod k použití je součástí příbalové informace. 27

Injekční lahvička Injekční lahvička obsahuje více než doporučenou dávku 6 mg. Plnicí objem injekční lahvičky (0,24 ml) se nesmí použít celý. Přebytečný objem před aplikací injekce je třeba odstranit. Aplikace celého objemu injekční lahvičky povede k předávkování. Injekční dávka musí být na značce dávky 0,05 ml, tj. 6 mg faricimabu. Obsah lahvičky a jehla s filtrem určená k nabrání léku jsou sterilní a jsou určeny pouze pro jednorázové použití. Přípravek nepoužívejte, je-li obal, injekční lahvička a/nebo jehla s filtrem určená k nabrání léku poškozen(a). Podrobný návod k použití je součástí příbalové informace. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. Návod k použití předplněné injekční stříkačky: Vyjmutí injekční stříkačky z blistru (1. krok) a všechny následné kroky musí být provedeny s použitím aseptické techniky. Poznámka: dávka musí být nastavena na značce dávky 0,05 ml. Otevřete obal a odlomte kryt hrotu injekční stříkačky 1

Strhněte fólii z blistru a asepticky vyjměte předplněnou injekční stříkačku.

Uchopte injekční stříkačku za bílý lem v horní části; odlomte kryt hrotu injekční stříkačky (viz obrázek C). Krytem hrotu injekční stříkačky netočte.

CVAK!

Obrázek C Nasaďte injekční jehlu s filtrem 3

Asepticky vyjměte injekční jehlu s filtrem z obalu.

Asepticky a pevně nasaďte injekční jehlu s filtrem na konektor Luer Lock injekční stříkačky (viz obrázek D).

K podání použijte výhradně dodanou injekční jehlu s filtrem

Obrázek D 5

Opatrně rovným směrem stáhněte z jehly kryt.

Odstraňte vzduchové bubliny 6

Otočte injekční stříkačku jehlou nahoru a zkontrolujte přítomnost vzduchových bublin.

V přítomnosti vzduchových bublin zlehka poklepejte prstem na injekční stříkačku, aby bubliny vystoupaly vzhůru (viz obrázek E).

Vzduchová bublina

Obrázek E Upravte dávku léčivého přípravku a odstraňte vzduch 8

Zvedněte injekční stříkačku do úrovně očí a pomalu stlačujte píst, dokud se spodní okraj kupole pryžové zátky nezarovná se značkou dávky 0,05 ml (viz obrázek F). Tím odstraníte vzduch a přebytečný roztok a nastavíte dávku na 0,05 ml.

Injekci aplikujte okamžitě po přípravě dávky.

spodní okraj zátky

0,05 ml

Obrázek F

Aplikace injekce 9

Injekci je třeba aplikovat za aseptických podmínek. Pomalu tlačte na píst, dokud pryžová zátka nedosáhne konce injekční stříkačky. Tím aplikujete objem 0,05 ml. Nenasazujte zpět na injekční jehlu s filtrem kryt a nesnímejte jehlu z injekční stříkačky. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Roche Registration GmbH Emil-Barell-Strasse 1 79639 Grenzach-Wyhlen Německo 8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

EU/1/22/1683/001 EU/1/22/1683/002

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 15. září 2022 10.

DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky https://www.ema.europa.eu.

Automatizovaný přepis dokumentu. Zpět na Vabysmo.