Meropenem kabi 500 mg

Sp. zn. sukls481161/2025 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Meropenem Kabi 500 mg prášek pro injekční/infuzní roztok Meropenem Kabi 1 g prášek pro injekční/infuzní roztok 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Meropenem Kabi 500 mg Jedna injekční lahvička/lahev obsahuje 500 mg meropenemu ve formě trihydrátu meropenemu . Meropenem Kabi 1 g Jedna injekční lahvička/lahev obsahuje 1 g meropenemu ve formě trihydrátu meropenemu. Pomocné látky se známým účinkem: Jedna 500mg injekční lahvička/lahev obsahuje 1,96 mmol (nebo 45,13 mg) sodíku. Jedna 1g injekční lahvička/lahev obsahuje 3,92 mmol (nebo 90,25 mg) sodiku. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Prášek pro injekční /infuzní roztok. Bílý až světle žlutý prášek. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Přípravek Meropenem Kabi je indikován u dospělých a dětí od 3 měsíců k léčbě následujících infekcí (viz body 4.4 a 5.1): − závažná pneumonie, včetně nemocniční pneumonie a pneumonie při použití ventilátoru. − bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy − komplikované infekce močových cest − komplikované nitrobřišní infekce - porodní a poporodní infekce − komplikované infekce kůže a měkkých tkání − akutní bakteriální meningitida Léčba pacientů s bakteriemií, která se objeví v souvislosti s infekcemi uvedenými výše nebo existuje podezření na takovou souvislost. Přípravek Meropenem Kabi lze použít ke komplexní léčbě febrilních neutropenických pacientů při podezření na bakteriální infekci. Je nutné brát v úvahu oficiální doporučení o vhodném použití antibakteriálních látek.

1/13

4.2 Dávkování a způsob podání Dávkování Tabulky 1 a 2 uvedené níže poskytují obecná doporučení pro dávkování. Podávaná dávka meropenemu a délka léčby závisí na typu infekce, včetně závažnosti infekce a klinické odpovědi. Při léčbě některých typů infekcí, např. infekcí vyvolaných méně citlivými bakteriálními kmeny (např. Enterobacterales, Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter spp.) nebo velmi závažných infekcí, může být vhodná dávka až 2 g třikrát denně u dospělých a dospívajících a dávka až 40 mg/kg třikrát denně u dětí. Při stanovování dávek k léčbě pacientů s renální insuficiencí je nutná pečlivá rozvaha (viz níže). Tabulka 1 Dospělí a dospívající Infekce Závažná pneumonie včetně nemocniční pneumonie a pneumonie při použití ventilátoru Bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy Komplikované infekce močových cest Komplikované nitrobřišní infekce Porodní a poporodní infekce Komplikované infekce kůže a měkkých tkání Akutní bakteriální meningitida Komplexní léčba febrilních neutropenických pacientů

Dávka podaná každých 8 hodin 500 mg nebo 1 g 2g 500 mg nebo 1 g 500 mg nebo 1 g 500 mg nebo 1 g 500 mg nebo 1 g 2g 1g

Přípravek Meropenem Kabi se obvykle podává jako intravenózní infuze po dobu asi 15 až 30 minut (viz body 6.2, 6.3 a 6.6). Dávky meropenemu do 1 g lze alternativně podat jako intravenózní bolusovou injekci po dobu asi 5 minut. Existují pouze omezené bezpečnostní informace podporující podání dávky 2 g jako bolusové intravenózní injekce u dospělých. Porucha funkce ledvin U dospělých a dospívajících s clearance kreatininu nižší než 51 ml/min má být dávka upravena podle níže uvedených pokynů. O úpravě jednotkové dávky 2 g existují pouze omezené údaje. Tabulka 2 Clearance kreatininu (ml/min) 26–50 10–25 < 10

Dávka (na základě jednotkové dávky 500 mg nebo 1 g nebo 2 g, viz tabulka výše) Jedna jednotková dávka Polovina jednotkové dávky Polovina jednotkové dávky

Frekvence každých 12 hodin každých 12 hodin každých 24 hodin

Meropenem je odstraňován hemodialýzou a hemofiltrací. Požadovaná dávka má být podána po ukončení hemodialyzačního cyklu. Není k dispozici doporučené dávkování pro pacienty na peritoneální dialýze. 2/13

Porucha funkce jater U pacientů s poškozením jater není nutná úprava dávkování (viz bod 4.4). Starší pacienti U starších pacientů s normální funkcí ledvin nebo clearance kreatininu vyšší než 50 ml/min není nutná úprava dávkování. Pediatrická populace Novorozenci a kojenci ve věku do 3 měsíců U novorozenců a kojenců ve věku do 3 měsíců nebyla stanovena bezpečnost a účinnost meropenemu a nebyl určen optimální dávkovací režim. Omezené farmakokinetické údaje však naznačují, že vhodným dávkovacím režimem může být 20 mg/kg každých 8 hodin (viz bod 5.2). Děti od 3 měsíců do 11 let a do 50 kg tělesné hmotnosti Doporučené dávkovací režimy jsou uvedeny v tabulce 3 níže: Tabulka 3 Infekce Závažná pneumonie včetně nemocniční pneumonie a pneumonie při použití ventilátoru Bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy Komplikované infekce močových cest Komplikované nitrobřišní infekce Komplikované infekce kůže a měkkých tkání Akutní bakteriální meningitida Komplexní léčba febrilních neutropenických pacientů

Dávka podaná každých 8 hodin 10 nebo 20 mg/kg 40 mg/kg 10 nebo 20 mg/kg 10 nebo 20 mg/kg 10 nebo 20 mg/kg 40 mg/kg 20 mg/kg

Děti s tělesnou hmotností nad 50 kg Stejná dávka jako u dospělých. Nejsou žádné zkušenosti u dětí s poškozením ledvin. Způsob podání Přípravek Meropenem Kabi se obvykle podává jako intravenózní infuze po dobu asi 15 až 30 minut (viz body 6.2, 6.3 a 6.6). Dávky meropenemu do 20 mg/kg lze alternativně podat jako intravenózní bolusovou injekci po dobu asi 5 minut. Existují pouze omezené bezpečnostní údaje podporující podání dávky 40 mg/kg u dětí jako bolusové intravenózní injekce. Návod k rekonstituci/naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6. 4.3 Kontraindikace Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Hypersenzitivita na jiné karbapenemy. Závažná hypersenzitivita (např. anafylaktická reakce, závažné kožní reakce) na jiná beta-laktamová antibiotika (např. peniciliny nebo cefalosporiny). 3/13

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Při výběru meropenemu k léčbě jednotlivých pacientů je třeba brát v úvahu vhodnost použití karbapenemu na základě takových faktorů, jako je závažnost infekce, prevalence rezistence na jiná vhodná antibakteriální léčiva a riziko selekce rezistentních bakterií na karbapenem. Rezistence kmenů Enterobacterales, Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter spp Rezistence kmenů Enterobacterales, Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter spp. na penemy se v rámci Evropské unie liší. Předepisující lékař má mít na zřeteli místní prevalenci rezistence těchto bakterií na penemy. Hypersenzitivní reakce Podobně jako u všech beta-laktamových antibiotik byly hlášeny závažné a občas i fatální případy hypersenzitivity (viz body 4.3 a 4.8). Pacienti, kteří jsou hypersenzitivní na karbapenemy, peniciliny nebo jiná beta-laktamová antibiotika, mohou být hypersenzitivní také na meropenem. Před zahájením léčby meropenemem je nutné pečlivě pátrat po předchozích hypersenzitivních reakcích na beta-laktamová antobiotika. Pokud se objeví závažná alergická reakce, je nutné přerušit podávání přípravku a zahájit odpovídající léčbu. Závažné kožní nežádoucí účinky (SCAR), jako jsou Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), erythema multiforme (EM) a akutní generalizovaná exantematózní pustulosa (AGEP) byly nahlášeny u pacientů užívajících meropenem (viz bod 4.8). Pokud se objeví známky a příznaky naznačující takovýmto účinkům, je třeba ihned léčbu meropenemem ukončit a zvážit alternativní léčbu. U jiných beta-laktamových antibiotik byly hlášeny hypersenzitivní reakce, které progredovaly do Kounisova syndromu (akutní alergický koronární arteriospasmus, který může vést k infarktu myokardu, viz bod 4.8). Rhabdomyolýza Při používání meropenemu byla hlášena rhabdomyolýza. Pokud se objeví známky nebo příznaky rhabdomyolýzy, je třeba léčbu meropenemem ukončit a zahájit vhodnou léčbu (viz bod 4.8). Antibiotiky navozená kolitida Antibiotiky navozená kolitida a pseudomembranózní kolitida byla hlášena téměř u všech antibakteriálních léčiv, včetně meropenemu, a může být mírná až život ohrožující. Na tuto diagnózu je proto třeba myslet u pacientů, u nichž se v průběhu podávání nebo po podání meropenemu (viz bod 4.8) vyskytne průjem. Je třeba uvažovat o přerušení léčby meropenemem a zahájení specifické léčby Clostridioides difficile. Nemají být podávána léčiva, která inhibují střevní peristaltiku. Záchvaty V průběhu léčby karbapenemy, včetně meropenemu, byly občas hlášeny záchvaty (viz bod 4.8). Léky způsobené poškození jater (DILI) Vzhledem k riziku DILI (viz bod 4.8) je v průběhu léčby meropenemem nutné pečlivě monitorovat jaterní funkce. Pokud dojde k závažnému DILI, má se zvážit přerušení léčby podle klinického nálezu. Znovuzahájení léčby meropenemem je možné pouze v případě, že je posouzeno jako nezbytné. Použití u pacientů s onemocněním jater: v průběhu léčby meropenemem u pacientů s již existující poruchou funkce jater je nutné monitorovat jaterní funkce. Není nutné upravovat dávkování (viz bod 4.2). Sérokonverze přímého antiglobulinového testu (Coombsův test) 4/13

V průběhu léčby meropenemem se může vyvinout pozitivní přímý nebo nepřímý Coombsův test. Souběžné podávání s kyselinou valproovou/valproátem sodným/valpromidem Souběžné podávání meropenemu a kyseliny valproové/valproátu sodného/valpromidu se nedoporučuje (viz bod 4.5). Přípravek Meropenem Kabi obsahuje sodík. Přípravek Meropenem Kabi 500 mg: Tento léčivý přípravek obsahuje cca 45,13 mg sodíku v jedné injekční lahvičce/lahvi, což odpovídá 2,3 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku. Přípravek Meropenem Kabi 1 g: Tento léčivý přípravek obsahuje cca 90,25 mg sodíku v jedné injekční lahvičce/lahvi, což odpovídá 4,5 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Kromě studie s probenecidem nebyly provedeny žádné interakční studie. Probenecid kompetuje s meropenemem v procesu aktivní tubulární sekrece, a tak inhibuje renální exkreci meropenemu, prodlužuje eliminační poločas a zvyšuje plazmatické koncentrace meropenemu. Při současném podání probenecidu a meropenemu je nutná opatrnost. Potenciální vliv meropenemu na vazbu jiných léčiv na bílkoviny nebo metabolismus nebyl studován. Vazba na bílkoviny je ale tak nízká, že se neočekává interakce s jinými léčivy na podkladě tohoto mechanismu. Při současném podání s karbapenemy bylo hlášeno snížení sérových koncentrací kyseliny valproové mající za následek 60–100% snížení hladin kyseliny valproové v průběhu 2 dnů. Vzhledem k rychlému nástupu a rozsahu tohoto snížení se zdá být současné podávání kyseliny valproové/valproátu sodného/valpromidu a karbapenemů obtížně zvládnutelné, a proto se nedoporučuje (viz bod 4.4). Perorální antikoagulancia Souběžné podávání antibiotik a warfarinu může zvyšovat jeho antikoagulační účinek. Existuje mnoho hlášení o zvýšení antikoagulačního účinku perorálně podávaných antikoagulancií, včetně warfarinu, u pacientů, kteří byli současně léčeni antibakteriálními léčivy. Riziko se může měnit podle typu infekce, věku a celkového stavu pacienta, takže je těžké odhadnout podíl antibiotika na zvýšení hodnoty INR (mezinárodní normalizovaný poměr). Doporučuje se časté sledování hodnoty INR v průběhu a krátce po současném podávání antibiotik a perorálních antikoagulancií. Pediatrická populace Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých. 4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství Neexistují, resp. existují pouze omezené údaje o použití meropenemu u těhotných žen. Studie na zvířatech nenaznačují žádný přímý nebo nepřímý škodlivý vliv s ohledem na reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Jako preventivní opatření je lépe se vyhnout podávání meropenemu v průběhu těhotenství. Kojení Bylo hlášeno, že do lidského mléka se vylučuje malé množství meropenemu. Meropenem se nemá podávat kojícím ženám, ledaže potencionální prospěch pro ženu převáží nad potencionálním rizikem pro kojence.

5/13

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Před řízením či obsluhováním strojů je však třeba mít na paměti, že u meropenemu byla hlášena bolest hlavy, parestézie a křeče. 4.8 Nežádoucí účinky Souhrn bezpečnostního profilu Z hodnocení u 4 872 pacientů s celkem 5 026 léčebnými kúrami meropenemem byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky vztahujícími se k meropenemu průjem (2,3 %), vyrážka (1,4 %), nauzea/zvracení (1,4 %) a zánět v místě aplikace přípravku (1,1 %). Nejčastěji hlášenými laboratorně zjištěnými nežádoucími účinky vztahujícími se k léčbě meropenemem byly trombocytóza (1,6 %) a zvýšení hladin jaterních enzymů (1,5–4,3 %). Tabulkový přehled rizika nežádoucích účinků V tabulce uvedené níže jsou nežádoucí účinky seřazeny podle orgánových tříd a frekvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Tabulka 4 Třída orgánových systémů Infekce a infestace Poruchy krve a lymfatického systému

Poruchy imunitního systému Psychiatrické poruchy Poruchy nervového sytému Gastrointestinální poruchy Poruchy jater a žlučových cest Poruchy kůže a podkožní tkáně

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Poruchy ledvin a močových cest

Frekvence Méně časté Časté Méně časté

Příhoda orální a vaginální kandidóza trombocytemie agranulocytóza, hemolytická anémie, trombocytopenie, neutropenie, leukopenie, eozinofilie leukopenie, Méně časté angioedém, anafylaxe (viz body 4.3 a 4.4) Vzácné Časté Méně časté Vzácné Časté Méně časté Časté

delirium bolest hlavy parestezie záchvaty (viz bod 4.4) průjem, zvracení, nauzea, bolest břicha kolitida související s použitím antibiotika (viz bod 4.4) zvýšené hladiny aminotransferáz, alkalické fosfatázy a laktátdehydrogenázy v krvi Méně časté zvýšená koncentrace bilirubinu v krvi Méně časté Léky způsobené poškození jater* Časté vyrážka, svědění Méně časté kopřivka, toxická epidermální nekrolýza, StevensůvJohnsonův syndrom, erythema multiforme (viz bod 4.4) Není lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky známo (syndrom DRESS), akutní generalizovaná exantemtózní pustulóza (viz bod 4.4) Není rhabdomyolýza známo Méně časté zvýšená koncentrace kreatininu, zvýšená koncentrace močoviny v krvi

6/13

Třída orgánových systémů Frekvence Poruchy metabolismu a Méně časté výživy Celkové poruchy a reakce Časté v místě aplikace Méně časté *DILI zahrnuje hepatitidu a selhání jater.

Příhoda Hypokalemie zánět, bolest tromboflebitida, bolest v místě aplikace

Popis vybraných nežádoucích účinků Kounisův syndrom U jiných beta-laktamových antibiotik byl hlášen akutní koronární syndrom spojený s alergickou reakcí (Kounisův syndrom) (viz bod 4.4). Pediatrická populace Přípravek Meropenem Kabi je schválen pro použití u dětí od 3 měsíců. Neexistuje důkaz o zvýšeném riziku jakéhokoliv nežádoucího účinku u dětí na základě omezených dostupných údajů. Všechna obdržená hlášení jsou konzistentní s příhodami pozorovanými u dospělých. Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky případně na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48 100 00 Praha 10 e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz 4.9 Předávkování Relativní předávkování je možné u pacientů s poškozením ledvin, pokud není dávka upravena tak, jak je popsáno v bodě 4.2. Omezené postmarketingové zkušenosti ukazují, že pokud se objeví nežádoucí účinky po předávkování, odpovídají profilu nežádoucích účinků popsanému v bodě 4.8, jsou obvykle mírné a ustupují při přerušení léčby nebo snížení dávky. Je nutné uvažovat o symptomatické léčbě. U lidí s normální funkcí ledvin dochází k rychlé renální eliminaci. Meropenem a jeho metabolit lze odstranit hemodialýzou. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, karbapenemy ATC kód: J01DH02 Mechanismus účinku Meropenem snadno penetruje do gramnegativních i grampozitivních bakterií a inhibuje syntézu bakteriální stěny vazbou na proteiny vázající penicilin (PBP). Farmakokinetické/farmakodynamické (FK/FD) vztahy

7/13

Podobně jako u jiných beta-laktamových antibiotik bylo prokázáno, že čas než je překročena MIC (T > MIC) nejlépe koreluje s účinností. V předklinických modelech prokázal meropenem aktivitu, pokud plazmatické koncentrace překročily MIC infekčního mikroorganismu po dobu asi 40 % dávkového intervalu. Tato cílová hodnota nebyla potvrzena v klinických podmínkách. Mechanismus rezistence Bakteriální rezistence na meropenem může vzniknout následkem: (1) snížené permeability vnější membrány gramnegativních bakterií (v důsledku snížené syntézy purinů); (2) snížené afinity k cílovým PBP; (3) zvýšené exprese komponent efluxních pump a (4) tvorby beta-laktamáz, které mohou hydrolyzovat karbapenemy. V Evropské unii byla hlášena lokální ohniska infekcí v důsledku bakterií rezistentních na meropenem. Neexistuje zkřížená rezistence mezi meropenemem a chinolony, aminoglykosidy, makrolidy a tetracykliny, pokud jde o cílové mikroorganismy. Pokud však rezistence vznikla na podkladě neprostupnosti a/nebo efluxních pump, mohou bakterie vykazovat rezistenci k více než jedné třídě antibiotik. Hraniční hodnoty testování citlivosti European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing (EUCAST) stanovil pro testování citlivosti tato kritéria interpretace minimální inhibiční koncentrace (MIC) meropenemu: https://www.ema.europa.eu/documents/other/minimum-inhibitory-concentration-micbreakpoints_en.xlsx Prevalence získané rezistence u vybraných mikroorganismů se může lišit geograficky a v čase a je žádoucí získat místní informace, zvláště při léčbě těžkých infekcí. Pokud je místní prevalence rezistence taková, že použití léčiva je, přinejmenším u některých typů infekcí, diskutabilní, je třeba si vyžádat expertní stanovisko. Následující seznam patogenů je odvozen z klinických zkušeností a léčebných doporučení. Všeobecně citlivé druhy Grampozitivní aerobní mikroorganismy Enterococcus faecalis$ Staphylococcus aureus (citlivé na methicilin)£ rod Staphylococcus (citlivé na methicilin) včetně Staphylococcus epidermidis Streptococcus agalactiae (skupina B) Streptococcus milleri skupina (S. anginosus, S. constellatus a S. intermedius) Streptococcus pneumoniae Streptococcus pyogenes (skupina A) Gramnegativní aerobní mikroorganismy Citrobacter freudii Citrobacter koseri Enterobacter aerogenes Enterobacter cloacae Escherichia coli Haemophilus influenzae Klebsiella oxytoca Klebsiella pneumoniae Morganella morganii Neisseria meningitidis Proteus mirabilis Proteus vulgaris Serratia marcescens

8/13

Grampozitivní anaerobní mikroorganismy Clostridium perfringens Peptoniphilus asaccharolyticus rod Peptostreptococcus (včetně P. micros, P anaerobius, P. magnus) Gramnegativní anaerobní mikroorganismy Bacteroides caccae Bacteroides fragilis skupina Prevotella bivia Prevotella disiens Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence Grampozitivní aerobní mikroorganismy Enterococcus faecium$† Gramnegativní aerobní mikroorganismy rod Acinetobacter Burkholderia cepacia Pseudomonas aeruginosa Přirozeně rezistentní mikroorganismy Gramnegativní aearobní mikroorganismy Stenotrophomonas maltophilia rod Legionella Jiné mikroorganismy Chlamydophila pneumoniae Chlamydophila psittaci Coxiella burnetii Mycoplasma pneumoniae $

Druhy, které vykazují intermediární citlivost. Všechny methicilin rezistentní stafylokoky jsou rezistentní na meropenem. † Rozsah rezistence  50 % v jedné nebo více zemích EU. £

Vozhřivka a melioidóza: Použití meropenemu u lidí je založeno na údajích o citlivosti in vitro u Burkholderia mallei a Burkholderia pseudomalei a na omezených údajích u lidí. Ošetřující lékař má konzultovat národní a/nebo mezinárodní doporučení ohledně léčby vozhřivky a melioidózy. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Průměrný plazmatický poločas u zdravých jedinců je přibližně 1 hodina, průměrný distribuční objem je přibližně 0,25 l/kg (11–27 l) a průměrná clearance je 287 ml/min při dávce 250 mg a klesá na 205 ml/min při dávce 2 g. Po podání dávek 500, 1 000 a 2 000 mg jako infuze po dobu 30 minut jsou průměrné hodnoty Cmax asi 23, 49 a 115 μg/ml, odpovídající hodnoty AUC jsou 39,3; 62,3 a 153 μg.h/ml. Při infuzi po dobu 5 minut jsou hodnoty Cmax 52 a 112 μg/ml po podání dávek 500 mg, resp. 1 000 mg. Při podávání opakovaných dávek po 8 hodinách nedochází u jedinců s normální funkcí ledvin ke kumulaci meropenemu. Studie s 12 pacienty, kterým byl po chirurgickém zákroku podáván meropenem 1 000 mg každých 8 hodin pro nitrobřišní infekce, ukázala, že hodnoty Cmax a poločasu jsou srovnatelné s hodnotami u normálních jedinců, distribuční objem se však zvětšil na 27 l. Distribuce v organismu 9/13

Průměrná vazba meropenemu na plazmatické bílkoviny je asi 2 % a je nezávislá na koncentraci. Po rychlém podání (5 minut a méně) je farmakokinetika biexponenciální, ale mnohem méně vyznačená po 30minutovém podání. Meropenem dobře proniká do několika tělesných tekutin a tkání: plíce, bronchiální sekret, žluč, cerebrospinální tekutina, gynekologické tkáně, kůže, fascie, svaly a peritoneální exsudát. Biotransformace Meropenem je metabolizován hydrolýzou beta-laktamového kruhu za vzniku mikrobiologicky neaktivních metabolitů. V podmínkách in vitro je meropenem méně citlivý k hydrolýze lidskými dehydropeptidázami–I (DHP-I) ve srovnání s imipenemem a není nutné současně přidávat inhhibitor DHP-I. Eliminace z organismu Meropenem je přednostně vylučován ledvinami v nezměněné formě, asi 70 % dávky (50–75 %) se vyloučí v nezměněné podobě v průběhu 12 hodin. Dalších 28 % se vyloučí ve formě mikrobiálně neaktivního metabolitu. Stolicí se vyloučí pouze asi 2 % dávky. Měřená renální clearance a vliv probenecidu ukazují, že meropenem je vylučován filtrací i tubulární sekrecí. Renální insuficience Renální poškození vede ke zvýšení plazmatické AUC a prodloužení poločasu meropenemu. U pacientů se středně závažným poškozením se AUC zvyšuje 2,4x (CrCl 33–74 ml/min), 5x u závažného poškození (CrCL 4–23 ml/min) a 10x u hemodialyzovaných pacientů (CrCL < 2 ml/min) ve srovnání se zdravými jedinci (CrCL > 80 ml/min). Hodnota AUC mikrobiálně neaktivního metabolitu s otevřeným kruhem byla významně zvýšena u pacientů s renálním poškozením. U pacientů se středně závažným a závažným poškozením ledvin se doporučuje úprava dávky (viz bod 4.2). Meropenem je odstraňován hemodialýzou a hodnota clearance v průběhu hemodialýzy je asi 4x vyšší než u anurických pacientů. Hepatální insuficience Studie u pacientů s alkoholickou cirhózou neprokázala vliv onemocnění jater na farmakokinetiku meropenemu po opakovaném podání. Dospělí pacienti Farmakokinetické studie provedené u pacientů neprokázaly významné farmakokinetické rozdíly ve srovnání se zdravými jedinci s ekvivalentní renální funkcí. Populační model vytvořený na podkladě údajů od 79 pacientů s nitrobřišní infekcí nebo pneumonií prokázal závislost centrálního objemu na tělesné hmotnosti a clearance na clearance kreatininu a věku. Pediatrická populace Farmakokinetika u kojenců a dětí s infekcí v dávkách 10, 20 a 40 mg/kg ukázala, že hodnoty C max se blíží hodnotám u dospělých po podání dávek 500, 1 000 resp. 2 000 mg. Srovnání prokázalo konzistentní farmakokinetiku mezi dávkami a poločasy obdobně jako u dospělých s výjimkou nejmenších dětí (< 6 měsíců, tt1/21,6 h). Průměrné hodnoty clearance meropenemu byly 5,8 ml/min/kg (6–12 let), 6,2 ml/min/kg (2–5 let), 5,3 ml/min/kg (6–23 měsíců) a 4,3 ml/min/kg (2–5 měsíců). Asi 60 % dávky se v průběhu 12 hodin vyloučí do moči jako meropenem a dalších 12 % jako metabolit. Koncentrace meropenemu v CSF u dětí s meningitidou je asi 20 % aktuální koncentrace v plazmě, i když existuje významná interindividuální variabilita. Farmakokinetika meropenemu u novorozenců, u kterých byla nutná protiinfekční léčba, vykazuje vyšší clearance u novorozenců s vyšším časovým nebo gestačním věkem a celkový průměrný poločas 2,9 hodiny. Simulace Monte-Carlo založená na populačním farmakokinetickém modelu ukázala, že při dávkování 20 mg/kg každých 8 hodin je dosaženo 60 % T > MIC pro P. aeruginosa u 95 % předčasně narozených novorozenců a u 91 % novorozenců narozených v termínu. 10/13

Starší pacienti Farmakokinetické studie u zdravých starších lidí (65–80 let) ukázaly snížení plazmatické clearance, která korelovala se snížením clearance kreatininu závislé na věku a menším snížením extrarenální clearance. U starších pacientů není nutná úprava dávkování kromě případů středně závažného a závažného poškození ledvin (viz bod 4.2). 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Studie na zvířatech prokázaly, že meropenem je ledvinami dobře tolerován. Histologický průkaz poškození ledvinných tubulů byl pozorován u myší a psů pouze v dávkách 2 000 mg/kg a vyšších po jednorázovém podání a u opic při dávkování 500 mg/kg v 7denní studii. Meropenem je všeobecně dobře tolerován centrálním nervovým systémem. Účinky byly pozorovány ve studiích na akutní toxicitu u hlodavců v dávkách vyšších než 1 000 mg/kg. Intravenózní LD50 meropenemu u hlodavců je vyšší než 2 000 mg/kg. Ve studiích s opakovanými dávkami po dobu až 6 měsíců byly pozorovány pouze mírné účinky včetně snížení hodnot červených krvinek u psů. Nebyl zjištěn mutagenní potenciál v konvenční sadě testů ani reprodukční toxicita včetně teratogenního potenciálu ve studiích u potkanů v dávkách do 750 mg/kg a u opic v dávkách do 360 mg/kg. Nebyla zjištěna zvýšená citlivost na meropenem u mladých zvířat ve srovnání s dospělými zvířaty. Intravenózní léková forma byla ve studiích na zvířatech dobře tolerována. Jediný metabolit meropenemu měl ve studiích na zvířatech podobný profil toxicity. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Uhličitan sodný 6.2 Inkompatibility Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6. 6.3 Doba použitelnosti 20 ml injekční lahvička: 4 roky 50 a 100 ml lahev: 3 roky Po rekonstituci: Intravenózní injekce - bolusové podání Roztok pro bolusovou injekci se připraví rozpuštěním léčivého přípravku ve vodě pro injekci na konečnou koncentraci 50 mg/ml. Chemická a fyzikální stabilita připraveného roztoku pro bolusovou injekci byla prokázána po dobu 3 hodin při teplotě do 25 °C nebo 12 hodin při skladování v lednici (2 – 8 °C).

11/13

Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob otevření/rekonstituce/ředění nevyloučí riziko mikrobiologické kontaminace, musí být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, odpovídá za dobu a podmínky uchovávání před podáním uživatel. Intravenózní infuze Infuzní roztok se připravuje rozpuštěním léčivého přípravku v infuzním roztoku 0,9% chloridu sodného nebo v infuzním roztoku 5% dextrózy na konečnou koncentraci 1 až 20 mg/ml. Chemická a fyzikální stabilita připraveného infuzního roztoku s 0,9% roztokem chloridu sodného byla prokázána po dobu 6 hodin při teplotě do 25 °C nebo 24 hodin při skladování v lednici (2 – 8 °C). Chemická a fyzikální stabilita připraveného infuzního roztoku s 5% roztokem dextrózy byla prokázána po dobu 1 hodiny při teplotě do 25 °C nebo 8 hodin při skladování v lednici (2 – 8 °C). Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob otevření/rekonstituce/ředění nevyloučí riziko mikrobiologické kontaminace, musí být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, odpovídá za dobu a podmínky uchovávání před podáním uživatel. Připravené roztoky chraňte před mrazem. 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Chraňte před mrazem. Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho rekonstituci/naředění jsou uvedeny v bodě 6.3. 6.5 Druh obalu a obsah balení Meropenem Kabi 500 mg - 20ml injekční lahvičky a 100ml lahve z bezbarvého skla, uzavřené brombutylovou pryžovou zátkou a hliníkovým víčkem. Meropenem Kabi 1 g - 20ml injekční lahvičky a 50ml a 100ml lahve z bezbarvého skla, uzavřené brombutylovou pryžovou zátkou a hliníkovým víčkem. Léčivý přípravek je dodáván v balení po 1 nebo 10 injekčních lahvičkách/lahvích. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Injekce Meropenem určený pro bolusovou intravenózní injekci má být rekonstituován za použití sterilní vody na injekci. Infuze Meropenem určený pro intravenózní infuzi lze přímo rekonstituovat 0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem glukosy. Injekční lahvička/lahev je určena k jednorázovému použití. Při přípravě roztoku a v průběhu podání je třeba dodržovat standardní aseptické techniky. Před použitím je třeba roztok protřepat. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

12/13

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Fresenius Kabi s.r.o, Na Strži 1702/65, Nusle, 140 00 Praha 4, Česká republika 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) Meropenem Kabi 500 mg: 15/614/10-C Meropenem Kabi 1 g: 15/615/10-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE Datum první registrace: 8. 9. 2010 Datum posledního prodloužení registrace: 5. 4. 2013 10. DATUM REVIZE TEXTU 22. 5. 2026

13/13