Idefirix 11 mg

Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky. Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Idefirix 11 mg prášek pro koncentrát pro infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje imlifidasum 11 mg produkované buňkami Escherichia coli technologií rekombinantní DNA. Po rekonstituci obsahuje 1 ml koncentrátu imlifidasum 10 mg. Pomocná látky se známým účinkem Po rekonstituci obsahuje 1 ml koncentrátu 0,5 mg polysorbátu 80. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro koncentrát pro infuzní roztok (prášek pro koncentrát). Prášek je bílý koláč.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

Terapeutické indikace

Přípravek Idefirix je indikován k desenzitizaci vysoce senzitizovaných dospělých pacientů podstupujících transplantaci ledviny s pozitivní křížovou zkouškou proti dostupnému zemřelému dárci. Použití přípravku Idefirix má být vyhrazeno pacientům, u nichž je nepravděpodobná transplantace v rámci dostupného systému alokace ledvin, včetně programu prioritizace pro vysoce senzitizované pacienty. 4.2

Dávkování a způsob podání

Léčbu má předepisovat a má na ni dohlížet odborný lékař se zkušenostmi s vedením imunosupresivní terapie a se senzitizovanými pacienty podstupujícími transplantaci ledvin. Imlifidáza je určena výhradně pro použití v nemocničním zařízení. Dávkování Dávkování se řídí pacientovou tělesnou hmotností (v kg). Doporučená dávka je 0,25 mg/kg podaná jednorázově nejlépe během 24 hodin před transplantací. U většiny pacientů je jedna dávka pro konverzi křížové zkoušky postačující, v případě potřeby je ovšem možné podat druhou dávku v rozmezí 24 hodin po první dávce. Po léčbě imlifidázou se má před transplantací potvrdit konverze křížové zkoušky z pozitivní na negativní (viz bod 4.4). 2

Ke snížení rizika infuzních reakcí je třeba provést v souladu s předpisy transplantačního centra premedikaci kortikosteroidy a antihistaminiky. Jelikož nejčastějšími infekcemi u pacientů s hypogamaglobulinemií jsou infekce dýchacích cest, má se standardní péče po dobu 4 týdnů doplnit profylaktickým užíváním perorálních antibiotik proti patogenům dýchacích cest (viz bod 4.4). Dále mají být pacientům léčeným imlifidázou podávány standardní přípravky na indukci deplece T-lymfocytů, ať již s přípravky k depleci B-lymfocytů, nebo bez nich (viz bod 5.1); jinými slovy, podávání imlifidázy nevylučuje nutnost nasadit běžnou imunosupresivní léčbu. Zvláštní skupiny pacientů Starší pacienti K dispozici jsou pouze omezené údaje o použití u pacientů ve věku nad 65 let, neexistuje však žádný důkaz, který by naznačoval, že u těchto pacientů je zapotřebí dávku upravovat. Porucha funkce jater Bezpečnost a účinnost imlifidázy u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater nebyly stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje. Pediatrická populace Bezpečnost a účinnost imlifidázy u dětí a dospívajících ve věku od 0 do 18 let nebyly stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje. Způsob podání Přípravek Idefirix je určen pouze k intravenóznímu podání po rekonstituci a naředění. Celá, plně naředěná infuze se podává po dobu 15 minut a nezbytností je použití infuzní soupravy s integrovaným sterilním nepyrogenním filtrem (velikost pórů 0,2 μm) s nízkou vazbou proteinů. Po podání přípravku se doporučuje propláchnout intravenózní linku 0,9% (9 mg/ml) infuzním roztokem chloridu sodného, aby se zajistilo, že bude podána celá dávka. Neuchovávejte jakékoli množství nespotřebovaného infuzního roztoku pro opětovné použití. Návod k rekonstituci a naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6. 4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Aktuálně probíhající závažná infekce. Trombotická trombocytopenická purpura (thrombotic thrombocytopenic purpura; TTP). U pacientů s touto poruchou krve může hrozit riziko vzniku sérové nemoci.

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Reakce spojené s infuzí Při podávání imlifidázy byly v rámci klinických studií hlášeny reakce spojené s infuzí (viz bod 4.8). Pokud se objeví jakákoli závažná alergická nebo anafylaktická reakce, je třeba terapii imlifidázou ihned ukončit a nasadit příslušnou léčbu. Mírné nebo středně závažné reakce spojené s infuzí při léčbě imlifidázou lze zvládnout tak, že se infuze dočasně přeruší a/nebo se podají léčivé přípravky, jako jsou antihistaminika, antipyretika a kortikosteroidy. Jakmile symptomy ustoupí, je možno přerušenou infuzi znovu zahájit.

Infekce a profylaxe infekcí V případě transplantace ledvin se aktuálně probíhající závažná infekce jakéhokoli původu (bakteriálního, virového nebo mykotického) považuje za kontraindikaci; chronické infekce typu HBV nebo HIV musejí být dobře kontrolované. Je třeba vzít v úvahu dočasný pokles IgG vyvolaný imlifidázou. Nejčastější infekce u pacientů s hypogamaglobulinemií jsou infekce dýchacích cest. Proto je třeba vedle standardní profylaxe infekce při transplantaci ledvin (proti infekci patogenem Pneumocystis carinii, cytomegaloviry a orální kandidóze) podávat po dobu 4 týdnů všem pacientům profylakticky rovněž perorální antibiotika proti patogenům dýchacího ústrojí. Perorální antibiotika proti patogenům dýchacího ústrojí se mají po dobu 4 týdnů podávat pacientům i v případě, že transplantace z jakéhokoli důvodu po podání imlifidázy neproběhne. Použitím imlifidázy a indukční terapie k vyvolání deplece T-lymfocytů, ať již s deplecí paměťových B-lymfocytů, nebo bez ní, se může zvýšit riziko reaktivace živých atenuovaných vakcín a/nebo latentní tuberkulózy. Očkování V důsledku snížení hladiny IgG po léčbě imlifidázou hrozí po dobu až 4 týdnů po podání imlifidázy nebezpečí dočasného poklesu ochrany očkováním. Protilátkami zprostředkovaná rejekce (antibody-mediated rejection; AMR) K AMR může dojít v důsledku rebound fenoménu dárcovsky specifických protilátek (donor-specific antibodies, DSA). U pacientů s velmi vysokými hladinami DSA před transplantací je vyšší pravděpodobnost, že dojde k rané AMR vyžadující intervenci. Většina pacientů v klinických studiích měla rebound DSA s vrcholem výskytu mezi 7. a 21. dnem po podání imlifidázy a u přibližně 30 % pacientů došlo k AMR. U všech pacientů s AMR v klinických studiích byla AMR úspěšně zvládnuta prostřednictvím standardní péče. Opakovaný výskyt DSA a zvýšené riziko AMR u vysoce senzitizovaných pacientů vyžaduje, aby měl lékař zkušenosti s léčbou senzitizovaných pacientů, prostředky a připravenost k diagnostice a léčbě akutních AMR podle standardní klinické praxe. Léčba pacientů má zahrnovat důkladné monitorování hladiny protilátek proti HLA (antigen lidského leukocytu) a hladiny kreatininu v séru nebo plazmě a rovněž připravenost provést biopsii při podezření na AMR. Pacienti s pozitivním výsledkem křížové zkoušky cytotoxicity závislé na komplementu (complement-dependent cytotoxicity, CDC) na T-lymfocyty Zkušenosti s pacienty s potvrzeným pozitivním výsledkem CDC křížové zkoušky na T-lymfocyty před léčbou imlifidázou jsou velmi omezené (viz bod 5.1). Imunogenita Předpokládá se, že potenciální vliv protilátek proti imlifidáze (anti-drug antibodies, ADA) na účinnost a bezpečnost druhé dávky imlifidázy podané do 24 hodin po první dávce bude zanedbatelný, protože se nestihne spustit produkce ADA v odpovědi na první dávku. Potvrzení konverze křížové zkoušky Každá klinika má při potvrzování konverze výsledku křížové zkoušky z pozitivního na negativní postupovat podle svého standardního protokolu. Při použití křížové zkoušky cytotoxicity závislé na komplementu (complement-dependent cytotoxicity crossmatch test, CDCXM) je třeba k vyloučení falešně pozitivních výsledků po léčbě imlifidázou uvážit tyto skutečnosti: je třeba inaktivovat IgM, aby bylo možné specificky posoudit cytotoxickou kapacitu IgG, a je třeba vyvarovat se použití antihumánního globulinu (anti-human globulin, AHG). Pokud se použije, má být potvrzeno, že AHG je namířen proti Fc části, a nikoli proti Fab části IgG. Použití AHG, který je namířen proti Fab části, neumožní u pacienta léčeného imlifidázou správné odečtení CDCXM. 4

Léčivé přípravky na bázi protilátek Imlifidáza je cysteinová proteáza, která specificky štěpí IgG. Důsledkem toho je, že léčivé přípravky na bázi IgG se mohou podáním ve spojitosti s imlifidázou inaktivovat. Mezi léčivé přípravky na bázi protilátek, jež se štěpí imlifidázou, patří zejména basiliximab, rituximab, alemtuzumab, adalimumab, denosumab, belatacept, etanercept, králičí antithymocytární globulin (rATG) a intravenózní imunoglobulin (IVIg) (doporučené časové intervaly mezi podáním imlifidázy a léčivých přípravků na bázi protilátek jsou uvedeny v bodě 4.5). IVIg může obsahovat neutralizující protilátky proti imlifidáze, takže pokud je IVIg podán před imlifidázou, může se tím imlifidáza inaktivovat (viz bod 4.5). Informace o pomocných látkách Idefirix obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“. Idefirix obsahuje 0,5 mg polysorbátu 80 v jednom ml. Polysorbáty mohou způsobit alergické reakce. 4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Imlifidáza specificky štěpí IgG. Důsledkem druhové specificity je degradace všech podtříd lidského a králičího IgG. To znamená, že pokud je ve spojitosti s imlifidázou podán léčivý přípravek na bázi lidského nebo králičího IgG, může se jeho účinek inaktivovat. Mezi léčivé přípravky na bázi protilátek, které se štěpí imlifidázou, patří zejména basiliximab, rituximab, alemtuzumab, adalimumab, denosumab, belatacept, etanercept, rATG a IVIg. Imlifidáza nerozkládá koňský antithymocytární globulin, takže není třeba zvažovat žádný časový interval mezi oběma podáními. Ekulizumab se imlifidázou v doporučené dávce neštěpí. Tabulka 1

Doporučené časové intervaly mezi podáním imlifidázy a následným podáním léčivých přípravků na bázi protilátek

Léčivý přípravek: koňský antithymocytární globulin, ekulizumab intravenózní imunoglobulin (IVIg) alemtuzumab, adalimumab, basiliximab, denosumab, etanercept, rituximab králičí globulin proti lidským thymocytům (rATG), belatacept

Doporučený časový interval po podání imlifidázy v dávce 0,25 mg/kg Žádný interval není zapotřebí (lze podat souběžně s imlifidázou). 12 hodin 4 dny 1 týden

IVIg může také obsahovat neutralizační protilátky proti imlifidáze, které při podání IVIg před imlifidázou mohou imlifidázu inaktivovat. Před podáním imlifidázy pacientům léčeným IVIg je třeba vzít v úvahu poločas IVIg (3-4 týdny). V klinických studiích nebyl IVIg podáván v rozmezí 4 týdnů před infuzí imlifidázy.

Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství Jelikož těhotenství je pro transplantaci ledvin kontraindikací, údaje o podávání imlifidázy těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na králících nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky imlifidázy na vývoj embrya nebo plodu (viz bod 5.3). Jako preventivní opatření je vhodnější vyhnout se podávání přípravku Idefirix v těhotenství. Kojení Není známo, zda se imlifidáza vylučuje do lidského mateřského mléka. Riziko pro kojené dítě nelze vyloučit. Kojení má být před expozicí přípravku Idefirix přerušeno. Fertilita Nebyly provedeny žádné zvláštní studie fertility a postnatálního vývoje (viz bod 5.3). 4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Není relevantní. 4.8

Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu Nejčastějšími závažnými nežádoucími účinky během klinických studií byly pneumonie (5,6 %) a sepse (3,7 %). Nejčastějšími nežádoucími účinky byly infekce (16,7 %) (včetně pneumonie (5,6 %), infekce močových cest (5,6 %) a sepse (3,7 %)), bolest v místě infuze (3,7 %), reakce spojené s infuzí (3,7 %), zvýšení hladiny alaninaminotransferázy (3,7 %), zvýšení hladiny aspartátaminotransferázy (3,7 %), myalgie (3,7 %), bolest hlavy (3,7 %) a zrudnutí (3,7 %). Tabulkový přehled nežádoucích účinků Nežádoucí účinky popsané v této části byly zjištěny v rámci klinických studií (n = 54). Jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů MedDRA a kategorií frekvence. Kategorie frekvencí jsou definovány takto: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka 2 Nežádoucí účinky Třída orgánových systémů podle databáze MedDRA Infekce a infestace

Nežádoucí účinek / frekvence Velmi časté bakteriální a virové infekce

Poruchy krve a lymfatického systému Poruchy imunitního systému Poruchy nervového systému

Časté abdominální infekce adenovirové infekce bolest v místě zavedení katetru infekce chřipka infekce parvoviry pneumonie pooperační infekce rány sepse infekce horních cest dýchacích infekce močových cest infekce rány anémie rejekce transplantátu posturální závratě bolest hlavy sklerální hemoragie porucha vidění sinusová tachykardie zrudnutí hypertenze hypotenze dyspnoe

Poruchy oka Srdeční poruchy Cévní poruchy

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Poruchy kůže a podkožní tkáně Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

vyrážka myalgie pocit horka bolest v místě podání infuze zvýšení hladiny alaninaminotransferázy (ALT) zvýšení hladiny aspartátaminotransferázy (AST) reakce spojené s infuzí

Vyšetření

Poranění, otravy a procedurální komplikace Popis vybraných nežádoucích účinků

Infekce V klinických studiích došlo u 16,7 % pacientů k infekci. Devět případů infekce bylo závažných a v klinických studiích byly posouzeny jako související s imlifidázou, přičemž 5 se projevilo během 30 dní od léčby imlifidázou. Osm z těchto 9 závažných infekcí trvalo dobu kratší než 30 dní. Incidencí ani charakteristikou (včetně infekčních agens) se tyto závažné nebo těžké infekce nelišily od těch, jež jsou obecně pozorovány u pacientů s transplantací ledvin (viz bod 4.4). 7

Reakce spojené s infuzí Reakce spojené s infuzí, včetně dyspnoe a zrudnutí, byly zjištěny u 5,6 % pacientů, přičemž v jednom případě byla infuze imlifidázy kvůli nim přerušena a transplantace u tohoto pacienta neproběhla. S výjimkou jednoho případu mírné vyrážky se všechny reakce spojené s infuzí projevily v den infuze imlifidázy a ustoupily během 90 minut (viz bod 4.4). Myalgie Myalgie byla v klinických studiích hlášena u 2 pacientů (3,7 %). Jeden z nich měl těžkou myalgii bez jakéhokoli nálezu poškození svalů. Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V. 4.9

Předávkování

S dávkami vyššími, než které jsou doporučené, nejsou žádné zkušenosti. V případě předávkování je nutné pacienta pečlivě sledovat a léčit symptomaticky. Neexistuje žádné specifické antidotum, depleci IgG však lze obnovit podáním IVIg.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Imunosupresiva, selektivní imunosupresiva, ATC kód: L04AA41. Mechanismus účinku Imlifidáza je cysteinová proteáza odvozená od imunoglobulin G (IgG) degradujícího enzymu bakterií Streptococcus pyogenes, který štěpí těžké řetězce všech podtříd lidského IgG, avšak žádné jiné imunoglobuliny. Štěpení IgG vede k eliminaci Fc dependentních efektorových funkcí, včetně CDC a buněčně zprostředkované cytotoxicity závislé na protilátkách (antibody-dependent cell-mediated cytotoxicity, ADCC). Štěpením všech IgG snižuje imlifidáza hladinu DSA, a tím umožňuje transplantaci. Farmakodynamické účinky Klinickými studiemi se prokázalo, že se IgG štěpí během několika hodin od podání imlifidázy v dávce 0,25 mg/kg. Nebyl zjištěn žádný časný vzestup hladin IgG v plazmě v důsledku refluxu nerozštěpeného IgG z extravaskulárního kompartmentu, z čehož vyplývá, že imlifidáza štěpí nejenom IgG v plazmě, ale celý pool IgG, včetně extravaskulárního IgG. Návrat endogenního IgG začíná za 1– 2 týdny po podání imlifidázy a pokračuje během následujících týdnů. Je třeba poznamenat, že turbidimetrické/nefelometrické metody běžně používané v nemocničních zařízeních ke stanovení celkového IgG nedokáží rozlišit mezi rozdílnými fragmenty IgG vzniklými po léčbě imlifidázou, proto je není možné použít k posouzení účinku léčby. Klinická účinnost a bezpečnost V rámci tří otevřených šestiměsíčních jednoramenných klinických studií byly hodnoceny dávkovací režim, účinnost a bezpečnost imlifidázy podávané před transplantací ke snížení dárcovsky specifických IgG, díky kterému mohou vysoce senzitizovaní kandidáti na transplantaci ledvin tento zákrok podstoupit. Transplantaci podstoupilo 46 pacientů (21 [46 %] žen a 25 [54 %] mužů) ve věku 8

20–73 let, přičemž u všech bylo diagnostikováno onemocnění ledvin v terminálním stadiu (end-stage renal disease, ESRD) a všichni byli na dialýze. Všichni pacienti byli senzitizovaní, 41 (89 %) bylo vysoce senzitizovaných (cPRA ≥ 80 %), z nichž 33 (72 %) mělo cPRA ≥ 95 %. U všech pacientů, kteří měli výsledek křížové zkoušky před léčbou imlifidázou pozitivní, došlo během 24 hodin ke konverzi na negativní. PKPD modelování ukázalo, že za 2 hodiny po podání imlifidázy v dávce 0,25 mg/kg bývá výsledek křížové zkoušky negativní u 96 % pacientů, a po 6 hodinách má přinejmenším 99,5 % pacientů výsledek negativní. Všech 46 pacientů bylo po 6 měsících naživu, přičemž podíl přežití ledvinového štěpu byl 93 %. Funkce ledvin se obnovila v rozsahu, v jakém se u pacientů po transplantaci ledvin očekává; u 90 % pacientů byla po 6 měsících odhadovaná míra glomerulární filtrace (eGFR) > 30 ml/min/1,73 m2. V rámci studie 03 byly bezpečnost a účinnost imlifidázy hodnoceny u pacientů s ESRD v různých dávkovacích režimech před transplantací ledvin. Deseti pacientům byla před transplantací podána jednorázová dávka 0,25 (n = 5) nebo 0,5 (n = 5) mg/kg imlifidázy a poté pacienti podstoupili transplantaci. Sedm pacientů mělo pozitivní hladinu DSA a šest pacientů mělo před podáním imlifidázy pozitivní výsledek křížové zkoušky. Po léčbě hladina DSA u všech sedmi pacientů poklesla a všechny pozitivní křížové zkoušky byly konvertovány na negativní. U všech deseti pacientů proběhla transplantace úspěšně a všichni měli po 6 měsících funkční ledvinu. Osm z deseti pacientů mělo eGFR > 30 ml/min/1,73 m2. Pacientům byla podávána imunosupresivní léčba, zahrnující kortikosteroidy, inhibitory kalcineurinu, mofetil-mykofenolát a IVIg. U tří pacientů došlo během studie k AMR, žádná ovšem nevedla ke ztrátě štěpu. V rámci studie 04 byly hodnoceny účinnost a bezpečnost imlifidázy u vysoce HLA senzitizovaných pacientů. Studie zahrnovala 17 pacientů, kterým byla podána jednorázová dávka 0,24 mg/kg. Před podáním imlifidázy mělo 15 (88 %) pacientů pozitivní hladinu DSA a 14 (82 %) pacientů mělo pozitivní výsledek křížové zkoušky. Po podání imlifidázy hladina DSA poklesla u všech pacientů na úroveň přijatelnou pro transplantaci a všichni pacienti během několika hodin transplantaci podstoupili. Po 6 měsících mělo 16 ze 17 pacientů ledvinu funkční, přičemž 15 (94 %) pacientů mělo hodnotu eGFR > 30 ml/min/1,73 m2. U dvou pacientů došlo k AMR, žádná ovšem nevedla ke ztrátě štěpu. Pacientům byla podávána imunosupresivní léčba, zahrnující kortikosteroidy, inhibitory kalcineurinu, mofetil-mykofenolát, alemtuzumab a IVIg. V rámci studie 06 byly hodnoceny účinnost a bezpečnost imlifidázy při odstraňování DSA a konverzi pozitivního výsledku křížové zkoušky na negativní u vysoce senzitizovaných pacientů, potažmo umožnění transplantace. Všichni pacienti byli na seznamu čekatelů na transplantaci ledvin a měli před zařazením do studie pozitivní výsledek křížové zkoušky se svým dostupným dárcem (včetně dvou pacientů s pozitivním výsledkem CDC křížové zkoušky na T-lymfocyty). Osmnácti pacientům byla podána plná dávka 0,25 mg/kg imlifidázy, přičemž třem z těchto pacientů byly podány dvě dávky v časovém odstupu 12–13 hodin, což u všech pacientů vedlo ke štěpení IgG a konverzi pozitivní křížové zkoušky na negativní. U 57 % analyzovaných pacientů proběhla konverze během 2 hodin a u 82 % během 6 hodin. Všichni pacienti podstoupili úspěšně transplantaci a 16 (89 %) z nich mělo po 6 měsících funkční ledvinu (včetně oněch dvou pacientů s potvrzenou pozitivní cytotoxickou křížovou zkouškou na T-lymfocyty). Patnáct (94 %) pacientů mělo eGFR > 30 ml/min/1,73 m2. Pacientům byla podávána imunosupresivní léčba zahrnující kortikosteroidy, inhibitory kalcineurinu, mofetilmykofenolát, rituximab, IVIg a alemtuzumab nebo koňský antithymocytární globulin. U sedmi pacientů došlo k aktivní AMR a jeden další pacient měl subklinickou AMR, žádná však nevedla ke ztrátě štěpu. Dlouhodobé sledování 46 pacientů po transplantaci z dávkovacích studií (02, 03, 04 a 06) ukázalo, že 5 let po transplantaci bylo celkové přežití štěpu (cenzurováno na úmrtí) 85 % (95% CI [70-93]) a přežití pacientů bylo 92 % (95% CI [77-97]). Za 5 let po transplantaci 25 (83,3 %) z 30 pacientů s hodnocením eGFR mělo eGFR ≥30 ml/min/1,73 m2. Starší pacienti 9

Imlifidáza byla před transplantací ledvin podána v rámci klinických studií třem pacientům ve věku 65 let a starším. Bezpečnost a účinnost u nich byly z hlediska přežití pacientů a štěpů, renální funkce a akutní rejekce stejné jako u celkové studované populace. Pediatrická populace Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s imlifidázou u jedné nebo více podskupin pediatrické populace podstupující transplantaci ledvin (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2). Tento léčivý přípravek byl registrován postupem tzv. podmínečného schválení. Znamená to, že jsou očekávány další důkazy o jeho přínosech. Evropská agentura pro léčivé přípravky nejméně jednou za rok vyhodnotí nové informace o tomto léčivém přípravku a tento souhrn údajů o přípravku bude podle potřeby aktualizován. 5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika imlifidázy byla u zdravých osob a u pacientů s ESRD srovnatelná. Expozice imlifidáze vzrůstala proporcionálně po jednorázovém intravenózním podání ve formě 15minutové infuze v dávce 0,12 až 0,50 mg/kg tělesné hmotnosti. Maximální koncentrace (Cmax) imlifidázy bylo dosaženo ihned nebo brzy po skončení infuze, přičemž při dávce 0,25 mg/kg průměr činil 5,8 (4,2–8,9) µg/ml. Eliminace imlifidázy byla charakterizována počáteční distribuční fází s průměrným poločasem 1,8 (0,6–3,6) hodin a pomalejší eliminační fází s průměrným poločasem 89 (60–238) hodin. Průměrná clearance (CL) byla 1,8 (0,6–7,9) ml/h/kg a distribuční objem (Vz) během eliminační fáze byl 0,20 (0,06–0,55) l/kg. 5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě studií toxicity po opakovaném podávání u králíků a psů a studií embryonálního a fetálního vývoje u králíků neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. S ohledem na rychlý a extenzivní vývoj protilátek proti imlifidáze a s tím související toxicitu po opakovaných podáváních nebylo možno provést žádnou studii fertility a časného embryonálního vývoje. Ve studiích toxicity po opakovaném podávání nebyla zjištěna toxicita pro reprodukční orgány, ovšem potenciální vliv imlifidázy na mužské či ženské pohlavní orgány nebyl důkladně zkoumán. Nebyly provedeny žádné studie prenatální nebo postnatální toxicity. Nebyly provedeny ani žádné studie genotoxicity, protože léčivá látka je protein, u kterého není pravděpodobné, že by interagoval přímo s DNA nebo s jiným chromozomálním materiálem.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

Seznam pomocných látek

mannitol polysorbát 80 trometamol dihydrát natrium-edetátu kyselina chlorovodíková (k úpravě pH) 6.2

Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6. 6.3

Doba použitelnosti

Neotevřená injekční lahvička 10

18 měsíců Po rekonstituci Rekonstituovaný roztok je třeba ihned přenést z injekční lahvičky do infuzního vaku. Po naředění Chemická a fyzikální stabilita pro použití po rekonstituci a naředění byla prokázána na dobu 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C včetně 4 hodin při teplotě 25 °C během tohoto 24hodinového období. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě, pokud rekonstituce a ředění neproběhly za podmínek vylučujících riziko mikrobiální kontaminace. Není-li přípravek použit okamžitě, doba a podmínky jeho uchovávání před použitím jsou v odpovědnosti uživatele. Při uchovávání je třeba roztok chránit před světlem. 6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Chraňte před mrazem. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho rekonstituci nebo naředění jsou uvedeny v bodě 6.3. 6.5

Druh obalu a obsah balení

Injekční lahvička ze skla třídy I s brombutylovou pryžovou zátkou s hliníkovým uzávěrem a plastovým odtrhovacím diskem, obsahující 11 mg prášku pro koncentrát pro infuzní roztok. Velikost balení: 1 injekční lahvička nebo 2 x 1 injekční lahvička. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Rekonstituce prášku Do injekční lahvičky s přípravkem Idefirix přidejte 1,2 ml sterilní vody pro injekci; přitom dbejte na to, aby voda směřovala na skleněnou stěnu a nikoli na prášek. Dokonalého rozpuštění prášku dosáhnete jemným kroužením injekční lahvičkou alespoň 30 sekund. Netřepejte, minimalizujete tak pravděpodobnost tvorby pěny. Nyní obsahuje injekční lahvička imlifidázu o koncentraci 10 mg/ml, přičemž lze odebrat až 1,1 ml roztoku. Rekonstituovaný roztok musí být čirý až slabě opalizující a bezbarvý až slabě žlutý. Pokud jsou v roztoku přítomny pevné částice nebo má roztok změněnou barvu, nepoužívejte jej. Doporučuje se přenést rekonstituovaný roztok ihned z injekční lahvičky do infuzního vaku. Příprava infuzního roztoku Příslušné množství rekonstituovaného roztoku imlifidázy pomalu přidejte do infuzního vaku obsahujícího 50 ml 0,9% (9 mg/ml) infuzního roztoku chloridu sodného. Dokonalého promísení roztoku docílíte tím, že infuzní vak několikrát obrátíte. Infuzní vak chraňte za všech okolností před 11

světlem. Musí být použita infuzní souprava s integrovaným sterilním nepyrogenním filtrem (velikost pórů 0,2 μm) s nízkou vazbou proteinů. Další informace o podávání přípravku viz bod 4.2. Před použitím je třeba infuzní roztok vizuálně zkontrolovat, zda neobsahuje pevné částice a zda nedošlo ke změně barvy. Pokud v roztoku pozorujete částice nebo má roztok změněnou barvu, zlikvidujte jej. Likvidace Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Hansa Biopharma AB P.O. Box 785 220 07 Lund Švédsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

EU/1/20/1471/001 EU/1/20/1471/002

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. srpna 2020 Datum posledního prodloužení registrace: 24. července 2024

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky https://www.ema.europa.eu.