Cibinqo 200 mg

Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky. Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Cibinqo 50 mg potahované tablety Cibinqo 100 mg potahované tablety Cibinqo 200 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Cibinqo 50 mg potahované tablety Jedna potahovaná tableta obsahuje 50 mg abrocitinibu. Pomocná látka se známým účinkem Jedna potahovaná tableta obsahuje 1,37 mg monohydrátu laktosy. Cibinqo 100 mg potahované tablety Jedna potahovaná tableta obsahuje 100 mg abrocitinibu. Pomocná látka se známým účinkem Jedna potahovaná tableta obsahuje 2,73 mg monohydrátu laktosy. Cibinqo 200 mg potahované tablety Jedna potahovaná tableta obsahuje 200 mg abrocitinibu. Pomocná látka se známým účinkem Jedna potahovaná tableta obsahuje 5,46 mg monohydrátu laktosy. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta (tableta) Cibinqo 50 mg potahované tablety Růžová, přibližně 11 mm dlouhá a 5 mm široká oválná tableta s vyraženým „PFE“ na jedné straně a „ABR 50“ na druhé straně. Cibinqo 100 mg potahované tablety Růžová kulatá tableta o průměru přibližně 9 mm s vyraženým „PFE“ na jedné straně a „ABR 100“ na druhé straně. Cibinqo 200 mg potahované tablety Růžová, přibližně 18 mm dlouhá a 8 mm široká oválná tableta s vyraženým „PFE“ na jedné straně a „ABR 200“ na druhé straně. 2

4. KLINICKÉ ÚDAJE

Terapeutické indikace

Přípravek Cibinqo je indikován k léčbě středně závažné až závažné atopické dermatitidy u dospělých a dospívajících ve věku 12 let a starších, u kterých se zvažuje systémová léčba. 4.2

Dávkování a způsob podání

Léčba má být zahájena lékařem se zkušenostmi v diagnostice a léčbě atopické dermatitidy a má být prováděna pod jeho dohledem. Dávkování Doporučená zahajovací dávka je 100 mg nebo 200 mg jednou denně na základě charakteristik jednotlivých pacientů:  Zahajovací dávka 100 mg jednou denně se doporučuje u pacientů s vyšším rizikem žilního tromboembolismu (VTE), závažné nežádoucí kardiovaskulární příhody (MACE) a malignity (viz bod 4.4). Pokud pacient dostatečně neodpovídá na 100 mg podávaných jednou denně, lze dávku zvýšit na 200 mg jednou denně.  Dávka 200 mg jednou denně může být vhodná pro pacienty, kteří nemají vyšší riziko VTE, MACE a malignity, s vysokou zátěží onemocnění nebo pro pacienty s nedostatečnou odpovědí na 100 mg podávaných jednou denně. Jakmile bude onemocnění pod kontrolou, je možné dávku snížit na 100 mg jednou denně. Pokud se po snížení dávky nedaří udržet onemocnění pod kontrolou, lze zvážit opakování léčby 200 mg podávanými jednou denně. U dospívajících (ve věku 12 let až 17 let) s tělesnou hmotností 25 kg až < 59 kg se doporučuje zahajovací dávka 100 mg jednou denně. Pokud pacient dostatečně neodpovídá na 100 mg podávaných jednou denně, lze dávku zvýšit na 200 mg jednou denně. U dospívajících s tělesnou hmotností alespoň 59 kg může být vhodná zahajovací dávka 100 mg nebo 200 mg jednou denně. Pro udržovací léčbu je nutné zvážit nejnižší účinnou dávku. U pacientů, kteří po 24 týdnech léčby nevykazují známky léčebného přínosu, se má zvážit ukončení léčby. Přípravek Cibinqo lze použít s lokálními léčivými přípravky k léčbě atopické dermatitidy nebo bez nich.

Laboratorní monitorování Tabulka 1. Laboratorní vyšetření a pokyny k monitorování Laboratorní Pokyny k monitorování vyšetření

Kompletní krevní obraz včetně počtu trombocytů, absolutního počtu lymfocytů (ALC), absolutního počtu neutrofilů (ANC) a hemoglobinu (Hb)

Před zahájením léčby, za 4 týdny po zahájení léčby a poté v rámci rutinního sledování pacienta.

Lipidové parametry

Před zahájením léčby, za 4 týdny po zahájení léčby a poté podle rizika kardiovaskulárních onemocnění u pacienta a podle klinických doporučených postupů pro hyperlipidemii.

Postup Trombocyty: Léčbu je nutné ukončit, pokud je počet trombocytů < 50 × 103/mm3. ALC: Léčba má být přerušena, pokud je ALC < 0,5 × 103/mm3, a lze ji znovu zahájit, jakmile se ALC vrátí nad tuto hodnotu. Pokud je hodnota ALC < 0,5 × 103/mm3 zjištěna opakovaně, má být léčba ukončena. ANC: Léčba má být přerušena, pokud je ANC < 1 × 103/mm3, a lze ji znovu zahájit, jakmile se ANC vrátí nad tuto hodnotu. Hb: Léčba má být přerušena, pokud je Hb < 8 g/dl, a lze ji znovu zahájit, jakmile se Hb vrátí nad tuto hodnotu. Pacienti mají být monitorováni podle klinických doporučených postupů pro hyperlipidemii.

Zahájení léčby Léčba nemá být zahájena u pacientů s počtem trombocytů < 150 × 103/mm3, s absolutním počtem lymfocytů (ALC) < 0,5 × 103/mm3, s absolutním počtem neutrofilů (ANC) < 1,2 × 103/mm3 či u pacientů, kteří mají hodnotu hemoglobinu < 10 g/dl (viz bod 4.4). Přerušení dávek Pokud se u pacienta vyvine závažná infekce, sepse nebo oportunní infekce, má být zváženo přerušení dávek, dokud nebude infekce pod kontrolou (viz bod 4.4). Přerušení dávek může být nezbytné při zjištění laboratorních odchylek, jak jsou popsány v tabulce 1. Vynechané dávky Pokud je vynechána dávka, má se pacientovi doporučit, aby užil vynechanou dávku co nejdříve, pokud do další dávky nezbývá méně než 12 hodin; v takovém případě pacient nemá vynechanou dávku užít. Poté se má podávání znovu zahájit v obvyklé plánované době. Interakce U pacientů léčených silnými duálními inhibitory CYP2C19 a středně silnými inhibitory CYP2C9 nebo samotnými silnými inhibitory CYP2C19 (např. fluvoxaminem, flukonazolem, fluoxetinem a tiklopidinem) má být doporučená dávka snížena o polovinu na 100 mg nebo 50 mg jednou denně (viz bod 4.5). Souběžná léčba středně silnými nebo silnými induktory enzymů CYP2C19/CYP2C9 (např. rifampicinem, apalutamidem, efavirenzem, enzalutamidem, fenytoinem) se nedoporučuje (viz bod 4.5). U pacientů užívajících přípravky zvyšující žaludeční pH (např. antacida, inhibitory protonové pumpy a antagonistů H2 receptoru) je vhodné zvážit dávku abrocitinibu 200 mg jednou denně (viz bod 4.5). 4

Zvláštní populace Porucha funkce ledvin U pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin, tj. s odhadovanou hodnotou glomerulární filtrace (eGFR) 60 až < 90 ml/min, není nutná úprava dávky. U pacientů se středně těžkou (eGFR 30 až < 60 ml/min) poruchou funkce ledvin má být doporučená dávka abrocitinibu snížena o polovinu na 100 mg nebo 50 mg jednou denně (viz bod 5.2). U pacientů s těžkou (eGFR < 30 ml/min) poruchou funkce ledvin je doporučená zahajovací dávka 50 mg jednou denně. Maximální denní dávka je 100 mg (viz bod 5.2). Abrocitinib nebyl zkoumán u pacientů v terminálním stadiu onemocnění ledvin (ESRD) léčených náhradou funkce ledvin. Porucha funkce jater U pacientů s lehkou (Child Pugh A) nebo středně těžkou (Child Pugh B) poruchou funkce jater není nutná úprava dávky. Abrocitinib je kontraindikován u pacientů s těžkou (Child Pugh C) poruchou funkce jater (viz bod 4.3). Starší pacienti Doporučená dávka u pacientů ve věku 65 let a starších je 100 mg jednou denně (viz bod 4.4). Pediatrická populace Bezpečnost a účinnost přípravku Cibinqo u dětí mladších než 12 let nebyly dosud stanoveny. Nejsou k dispozici žádné údaje. Způsob podání Tento léčivý přípravek se má užívat perorálně jednou denně s jídlem nebo bez jídla, každý den přibližně ve stejnou dobu. U pacientů, u kterých se vyskytuje nauzea, může užívání tablet s jídlem nauzeu zmírnit. Tablety se mají polykat vcelku a zapíjet vodou, nemají se dělit, drtit ani žvýkat, protože tyto způsoby užívání nebyly v klinických studiích zkoumány. 4.3

Kontraindikace

   

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Aktivní závažné systémové infekce včetně tuberkulózy (TBC) (viz bod 4.4). Těžká porucha funkce jater (viz bod 4.2). Těhotenství a kojení (viz bod 4.6).

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Abrocitinib lze u následujících pacientů používat, pouze pokud nejsou k dispozici vhodné alternativy léčby:

• pacienti ve věku 65 let a starší;
• pacienti s aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocněním v anamnéze nebo jinými kardiovaskulárními rizikovými faktory (např. pacienti, kteří jsou nebo bývali dlouhodobými kuřáky);
• pacienti s rizikovými faktory malignity (např. současná malignita nebo malignita v anamnéze). Infekce/závažné infekce U pacientů léčených abrocitinibem byly hlášeny závažné infekce. V klinických studiích byly nejčastější závažné infekce virem herpes simplex, herpes zoster a pneumonie (viz bod 4.8). Protože u starších pacientů a u diabetických populací obecně existuje vyšší incidence infekcí, je třeba dbát při léčbě starších pacientů a pacientů s diabetem opatrnosti. U pacientů ve věku 65 let a starších se má abrocitinib používat, pouze pokud nejsou k dispozici vhodné alternativy léčby (viz bod 4.2). Léčba se nesmí zahájit u pacientů s aktivní závažnou systémovou infekcí (viz bod 4.3). Před zahájením podávání abrocitinibu je nutné zvážit rizika a přínosy léčby u pacientů:  s chronickou nebo rekurentní infekcí,  s expozicí TBC,  se závažnými nebo oportunními infekcemi v anamnéze,  bydlícími v oblastech nebo cestujícími do oblastí s endemickou TBC nebo s endemickými mykózami nebo  se základními onemocněními s možnou predispozicí k infekcím. Pacienti mají být během léčby a po léčbě abrocitinibem pečlivě monitorováni z hlediska vývoje známek a příznaků infekce. Pacient, u kterého se během léčby vyvine nová infekce, má být podroben okamžitému a kompletnímu diagnostickému testování a má u něj být zahájena vhodná antimikrobiální léčba. Pokud pacient neodpovídá na běžnou léčbu, má být pečlivě monitorován a léčba přípravkem má být dočasně přerušena. Tuberkulóza V klinických studiích s abrocitinibem byla pozorována tuberkulóza. Pacienti mají být před zahájením léčby podrobeni screeningu na TBC a u pacientů ve vysoce endemických oblastech se má zvážit každoroční screening na TBC. Abrocitinib se nesmí podávat pacientům s aktivní TBC (viz bod 4.3). U pacientů s nově diagnostikovanou latentní TBC nebo s dříve neléčenou latentní TBC má být před zahájením léčby zahájena preventivní léčba latentní TBC. Reaktivace virů V klinických studiích byla hlášena reaktivace virů včetně reaktivace herpetických virů (např. herpes zoster, herpes simplex) (viz bod 4.8). Míra výskytu infekcí virem herpes zoster byla vyšší u pacientů, kteří byli léčeni dávkou 200 mg, u pacientů ve věku 65 let a starších, u pacientů s výskytem herpes zoster v anamnéze, u pacientů s potvrzeným ALC < 1 × 103/mm3 před touto příhodou a u pacientů se závažnou atopickou dermatitidou ve výchozím stavu (viz bod 4.8). Pokud se u pacienta vyvine herpes zoster, má se zvážit dočasné přerušení léčby až do odeznění epizody. Screening na virovou hepatitidu má být proveden podle klinických metodických pokynů před zahájením léčby a během léčby. Pacienti s prokázanou aktivní hepatitidou B nebo infekcí virem hepatitidy C (pozitivní PCR test na virus hepatitidy C) byli z klinických studií vyloučeni (viz bod 5.2). Pacienti s negativním testem na povrchový antigen hepatitidy B, s pozitivním testem na protilátky proti core antigenu hepatitidy B a pozitivním testem na protilátky proti povrchovému antigenu hepatitidy B byli testováni na DNA viru hepatitidy B (HBV). Pacienti, kteří měli DNA HBV nad dolním limitem kvantifikace (LLQ), byli vyloučeni. Pacienti, kteří měli DNA HBV negativní nebo 6

pod LLQ, mohli zahájit léčbu; u těchto pacientů byla monitorována DNA HBV. Pokud je detekována DNA HBV, má být konzultován hepatolog. Vakcinace Nejsou dostupné žádné údaje o odpovědi na vakcinaci u pacientů léčených abrocitinibem. Během léčby a bezprostředně před léčbou se nemají používat živé atenuované vakcíny. Doporučuje se, aby před zahájením léčby tímto léčivým přípravkem byla provedena kompletní vakcinace podle aktuálně platných doporučených pokynů k imunizaci včetně profylaktické vakcinace proti herpes zoster. Žilní tromboembolismus (VTE) U pacientů léčených abrocitinibem byly hlášeny případy hluboké žilní trombózy (DVT) a plicní embolie (PE) (viz bod 4.8). V rozsáhlé randomizované aktivně kontrolované studii s tofacitinibem (dalšího inhibitoru JAK) u pacientů s revmatoidní artritidou ve věku 50 let a starších s alespoň jedním dalším kardiovaskulárním rizikovým faktorem byl u tofacitinibu v porovnání s inhibitory TNF pozorován na dávce závislý vyšší výskyt VTE včetně hluboké žilní trombózy (DVT) a plicní embolie (PE). Vyšší výskyt VTE byl pozorován u abrocitinibu 200 mg v porovnání s abrocitinibem 100 mg. U pacientů s kardiovaskulárními rizikovými faktory nebo rizikovými faktory malignity (viz také bod 4.4 „Závažné nežádoucí kardiovaskulární příhody (MACE)“ a „Malignita“) se má abrocitinib používat, pouze pokud nejsou k dispozici vhodné alternativy léčby. U pacientů s jinými známými rizikovými faktory VTE, než jsou kardiovaskulární rizikové faktory nebo rizikové faktory malignity, se má abrocitinib používat s opatrností. Mezi rizikové faktory jiné než kardiovaskulární rizikové faktory nebo rizikové faktory malignity patří předchozí VTE, velké chirurgické výkony, imobilizace, užívání kombinované hormonální antikoncepce nebo hormonální substituční terapie, vrozená koagulopatie. V průběhu léčby abrocitinibem je nutné pravidelně vyhodnocovat, zda u pacienta nedošlo ke změnám v riziku VTE. Pacienty vykazující známky a příznaky VTE je třeba ihned vyšetřit a je třeba ukončit podávání abrocitinibu u pacientů s podezřením na VTE bez ohledu na dávku. Závažné nežádoucí kardiovaskulární příhody (MACE) U pacientů užívajících abrocitinib byly pozorovány příhody MACE. V rozsáhlé randomizované aktivně kontrolované studii s tofacitinibem (dalšího inhibitoru JAK) u pacientů s revmatoidní artritidou ve věku 50 let a starších s alespoň jedním dalším kardiovaskulárním rizikovým faktorem byl u tofacitinibu v porovnání s inhibitory TNF pozorován vyšší výskyt závažných nežádoucích kardiovaskulárních příhod (MACE) definovaných jako kardiovaskulární úmrtí, nefatální infarkt myokardu (IM) a nefatální cévní mozková příhoda. Proto u pacientů ve věku 65 let a starších, pacientů, kteří jsou nebo bývali dlouhodobými kuřáky, a pacientů s aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocněním v anamnéze nebo jinými kardiovaskulárními rizikovými faktory se má abrocitinib používat, pouze pokud nejsou k dispozici vhodné alternativy léčby.

Malignita (vyjma nemelanomového kožního nádoru [NMSC]) U pacientů dostávajících inhibitory JAK, včetně abrocitinibu, byl hlášen výskyt lymfomu a dalších malignit. V rozsáhlé randomizované aktivně kontrolované studii s tofacitinibem (dalšího inhibitoru JAK) u pacientů s revmatoidní artritidou ve věku 50 let a starších s alespoň jedním dalším kardiovaskulárním rizikovým faktorem byl u tofacitinibu v porovnání s inhibitory TNF pozorován vyšší výskyt malignit, zejména karcinomu plic, lymfomu a nemelanomového kožního nádoru (NMSC). U abrocitinibu 200 mg byl pozorován vyšší výskyt malignit (vyjma nemelanomového kožního nádoru, NMSC) v porovnání s abrocitinibem 100 mg. U pacientů ve věku 65 let a starších, pacientů, kteří jsou nebo bývali dlouhodobými kuřáky, nebo pacientů s jinými rizikovými faktory malignity (např. současná malignita nebo malignity v anamnéze) se má abrocitinib používat, pouze pokud nejsou k dispozici vhodné alternativy léčby. Nemelanomový kožní nádor U pacientů užívajících abrocitinib byly hlášeny NMSC. U všech pacientů, zejména u těch se zvýšeným rizikem kožního nádoru, se doporučuje provádět pravidelná kožní vyšetření. Hematologické abnormality Potvrzený ALC < 0,5 × 103/mm3 a počet trombocytů < 50 × 103/mm3 byly v klinických studiích pozorovány u méně než 0,5 % pacientů (viz bod 4.8). Léčba abrocitinibem nemá být zahájena u pacientů s počtem trombocytů < 150 × 103/mm3, ALC < 0,5 × 103/mm3, ANC < 1,2 × 103/mm3 nebo u pacientů, kteří mají hodnotu hemoglobinu < 10 g/dl (viz bod 4.2). Kompletní krevní obraz má být kontrolován za 4 týdny po zahájení léčby a poté v rámci rutinního sledování pacienta (viz tabulka 1). Lipidy U pacientů léčených abrocitinibem byly v porovnání s pacienty, jimž bylo podáváno placebo, hlášeny případy zvýšení lipidových parametrů závislého na dávce (viz bod 4.8). Lipidové parametry mají být vyhodnoceny přibližně za 4 týdny po zahájení léčby a dále podle rizika kardiovaskulárních onemocnění u pacienta (viz tabulka 1). Vliv zvýšení těchto lipidových parametrů na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu nebyl stanoven. Pacienti s abnormálními lipidovými parametry mají být s ohledem na známá kardiovaskulární rizika související s hyperlipidemií dále monitorováni a léčeni podle klinických doporučených postupů. Starší pacienti Bezpečnostní profil pozorovaný u starších pacientů byl podobný jako u dospělé populace, s těmito výjimkami: pacienti ve věku 65 let a vyšším ukončili ve vyšším podílu účast v klinických studiích a byl u nich pravděpodobnější výskyt závažných nežádoucích účinků v porovnání s mladšími pacienty; u pacientů ve věku 65 let a vyšším byla vyšší pravděpodobnost vývoje nízkých hodnot trombocytů a ALC; incidence onemocnění virem herpes zoster u pacientů ve věku 65 let a vyšším byla vyšší než u mladších pacientů (viz bod 4.8). O pacientech ve věku 75 let a vyšším jsou k dispozici omezené údaje. Použití u pacientů ve věku 65 let a starších Vzhledem ke zvýšenému riziku MACE, malignit, závažných infekcí a mortality z jakékoli příčiny pozorované v rozsáhlé randomizované studii tofacitinibu (dalšího inhibitoru JAK) u pacientů ve věku

65 let a starších se má abrocitinib u těchto pacientů používat, pouze pokud nejsou k dispozici vhodné alternativy léčby. Imunosupresivní stavy nebo imunosupresiva Pacienti s imunodeficitními poruchami a s příbuzným v první linii s vrozenou imunodeficiencí byli z klinických studií vyloučeni a o těchto pacientech nejsou k dispozici žádné údaje. Kombinace s biologickými imunomodulátory, silnými imunosupresivy, jako je cyklosporin nebo jiné inhibitory Janusovy kinázy (JAK), nebyly zkoumány. Jejich souběžné použití s abrocitinibem se nedoporučuje, protože nelze vyloučit riziko aditivní imunosuprese. Pomocné látky Monohydrát laktosy Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat. Sodík Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“. 4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Potenciál jiných léčivých přípravků ovlivnit farmakokinetiku abrocitinibu Abrocitinib je metabolizován převážně enzymy CYP2C19 a CYP2C9 a v menší míře enzymy CYP3A4 a CYP2B6 a jeho aktivní metabolity se vylučují ledvinami a jsou substráty transportérů organických aniontů 3 (OAT3). Proto může být expozice abrocitinibu a/nebo jeho aktivním metabolitům ovlivněna léčivými přípravky, které jsou inhibitory nebo induktory těchto enzymů a transportéru. Úprava dávky podle potřeby je navržena v bodě 4.2. Souběžné podávání s inhibitory CYP2C19/CYP2C9 Když byl podáván abrocitinib v dávce 100 mg souběžně s fluvoxaminem (silným inhibitorem CYP2C19 a středně silným inhibitorem CYP3A) nebo s flukonazolem (silným inhibitorem CYP2C19, středně silným inhibitorem CYP2C9 a CYP3A), zvýšila se míra expozice aktivní části abrocitinibu (viz bod 5.2) v porovnání s podáním abrocitinibu samotného o 91 %, resp. o 155 % (viz bod 4.2). Souběžné podávání s induktory CYP2C19/CYP2C9 Podání 200 mg abrocitinibu po několika dávkách s rifampicinem, silným induktorem enzymů CYP, vedlo ke snížení expozice aktivní části abrocitinibu přibližně o 56 % (viz bod 4.2). Souběžné podávání s inhibitory OAT3 Když byl podáván abrocitinib v dávce 200 mg souběžně s probenecidem, inhibitorem OAT3, zvýšila se expozice aktivní části abrocitinibu přibližně o 66 %. To není klinicky významné a není potřebná úprava dávky. Souběžné podávání s přípravky zvyšujícími žaludeční pH Když byl podáván abrocitinib v dávce 200 mg souběžně s famotidinem, antagonistou H2 receptoru, v dávce 40 mg, snížila se maximální expozice aktivní části abrocitinibu přibližně o 35 %. Účinek zvýšení žaludečního pH antacidy, antagonisty H2 receptorů (famotidinem) nebo inhibitory protonové pumpy (omeprazolem) na farmakokinetiku abrocitinibu nebyl zkoumán a může být podobný účinku, který byl pozorován u famotidinu. U pacientů, kteří souběžně užívají přípravky zvyšující žaludeční 9

pH, je proto vhodné zvážit podávání vyšší dávky 200 mg denně, protože může dojít ke snížení účinku abrocitinibu. Potenciál abrocitinibu ovlivnit farmakokinetiku jiných léčivých přípravků Ve studiích interakcí s perorálními antikoncepčními prostředky (např. ethinylestradiolem/levonorgestrelem) nebyly pozorovány žádné klinicky významné účinky abrocitinibu. In vitro je abrocitinib inhibitor P-glykoproteinů (P-gp). Souběžné podání dabigatran-etexilátu (substrátu P-gp) s jednou dávkou 200 mg abrocitinibu zvýšilo AUCinf a Cmax dabigatranu v porovnání s podáním samotného dabigatran-etexilátu přibližně o 53 %, resp. 40 %. Při souběžném podávání abrocitinibu s dabigatranem je nutná opatrnost. Účinek abrocitinibu na farmakokinetiku jiných substrátů P-gp nebyl hodnocen. Je nutná opatrnost, protože může dojít ke zvýšení koncentrace substrátů P-gp s úzkým terapeutickým indexem, jako je digoxin. In vitro je abrocitinib inhibitor enzymu CYP2C19. Souběžné podání abrocitinibu v dávce 200 mg jednou denně s jednorázovou dávkou 10 mg omeprazolu zvýšilo AUCinf a Cmax omeprazolu přibližně o 189 %, resp. 134 %, což naznačuje, že abrocitinib je středně silný inhibitor enzymu CYP2C19. Při podání abrocitinibu souběžně s přípravky s úzkým terapeutickým indexem, které jsou primárně metabolizovány enzymem CYP2C19 (např. s-mefenytoinem a klopidogrelem), je nutná opatrnost. U jiných přípravků primárně metabolizovaných enzymem CYP2C19 (např. citalopramu, klobazamu, escitalopramu a selumetinibu) může být nutná úprava dávky v souladu s příslušnými informacemi o přípravku. Souběžné podání abrocitinibu v dávce 200 mg jednou denně s jednorázovou dávkou 100 mg kofeinu zvýšilo AUCinf kofeinu o 40 % a nemělo žádný účinek na Cmax, což naznačuje, že abrocitinib je mírný inhibitor enzymu CYP1A2. Obecnou úpravu dávky nelze doporučit. 4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku Ženám ve fertilním věku se má doporučit, aby během léčby a po dobu 1 měsíce po poslední dávce přípravku Cibinqo používaly účinnou antikoncepci. Ženám ve fertilním věku se má doporučit plánování těhotenství a prevence početí. Těhotenství Údaje o podávání abrocitinibu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Ve studiích na zvířatech byla zjištěna reprodukční toxicita. Bylo prokázáno, že abrocitinib způsobuje u březích potkanů a králíků embryofetální letalitu, u plodů březích potkanů a králíků způsobuje změny na skeletu a u potkanů ovlivňuje porod a peri-/postnatální vývoj (viz bod 5.3). Přípravek Cibinqo je v těhotenství kontraindikován (viz bod 4.3). Kojení Nejsou dostupné žádné údaje o přítomnosti abrocitinibu v lidském mateřském mléce, o účincích na kojené děti či účincích na tvorbu mléka. Abrocitinib byl vylučován do mléka laktujících potkanů. Riziko pro novorozence/kojence nelze vyloučit a podávání přípravku Cibinqo je během kojení kontraindikováno (viz bod 4.3).

Fertilita Ve studiích na potkanech bylo zjištěno, že perorální podávání přípravku Cibinqo může vést u žen ve fertilním věku k dočasně snížené fertilitě. Účinky na fertilitu samic potkanů byly reverzibilní a odezněly za 1 měsíc po ukončení perorálního podávání abrocitinibu (viz bod 5.3). 4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Cibinqo nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. 4.8

Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky jsou nauzea (15,1 %), bolest hlavy (7,9 %), akné (4,8 %), herpes simplex (4,2 %), zvýšená kreatinfosfokináza v krvi (3,8 %), zvracení (3,5 %), závrať (3,4 %) a bolest v horní polovině břicha (2,2 %). Nejčastější závažné nežádoucí účinky jsou infekce (0,3 %) (viz bod 4.4). Tabulkový seznam nežádoucích účinků V klinických studiích atopické dermatitidy bylo abrocitinibem léčeno celkem 3 848 pacientů. Z tohoto počtu bylo 3 050 pacientů (což představuje 5 166 pacientoroků expozice) integrováno pro analýzu bezpečnosti. Integrovaná analýza bezpečnosti zahrnovala 1 997 pacientů léčených konstantní dávkou abrocitinibu 200 mg a 1 053 pacientů léčených konstantní dávkou 100 mg. 2 013 pacientů dosáhlo alespoň 48 týdnů expozice. Bylo integrováno pět placebem kontrolovaných studií (703 pacientů s dávkou 100 mg jednou denně, 684 pacientů s dávkou 200 mg jednou denně a 438 pacientům bylo podáváno placebo) k vyhodnocení bezpečnosti abrocitinibu v porovnání s placebem po dobu až 16 týdnů. V tabulce 2 jsou uvedeny nežádoucí účinky pozorované v klinických studiích atopické dermatitidy a prezentovány podle tříd orgánových systémů a frekvence za použití těchto kategorií: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000). V každé skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.

Tabulka 2.Nežádoucí účinky Třída orgánového systému Infekce a infestace

Velmi časté

Časté Herpes simplexa Herpes zosterb

Poruchy krve a lymfatického systému

Trombocytopenie Lymfopenie Neutropeniec Hyperlipidemied

Poruchy metabolismu a výživy Poruchy nervového systému Cévní poruchy Gastrointestinální poruchy

Bolest hlavy Závrať Žilní tromboembolismuse Nauzea

Zvracení Bolest v horní polovině břicha Akné

Poruchy kůže a podkožní tkáně Vyšetření a. b. c. d. e. f.

Méně časté Pneumonie

Zvýšení kreatinfosfokinázy na ˃ 5 × ULNf

Herpes simplex zahrnuje orální herpes, oční herpes simplex, genitální herpes a herpetickou dermatitidu. Herpes zoster zahrnuje oční herpes zoster. Neutropenie zahrnuje snížený počet neutrofilů a granulocytopenii. Hyperlipidemie zahrnuje dyslipidemii a hypercholesterolemii. Žilní tromboembolismus zahrnuje plicní embolii a hlubokou žilní trombózu. Zahrnuje změny zjištěné laboratorním vyšetřením (viz text níže).

Popis vybraných nežádoucích účinků Infekce V placebem kontrolovaných studiích v trvání až 16 týdnů byly infekce hlášeny u 27,4 % pacientů, jimž bylo podáváno placebo, a u 34,9 % a 34,8 % pacientů léčených abrocitinibem 100 mg, resp. 200 mg. Infekce byly většinou lehké nebo středně závažné. Procentuální podíly pacientů, u nichž byly hlášeny nežádoucí účinky související s infekcí, byly ve skupinách s 200 mg a se 100 mg v porovnání s placebem: herpes simplex (4,2 % a 2,8 % oproti 1,4 %), herpes zoster (1,2 % a 0,6 % oproti 0 %), pneumonie (0,1 % a 0,1 % oproti 0 %). Herpes simplex byl častější u pacientů s herpes simplex nebo s eczema herpeticum v anamnéze. Většina případů infekce herpes zoster postihovala jediný dermatom a nebyla závažná. Většina oportunních infekcí byly případy herpes zoster (0,70 na 100 pacientoroků ve skupině s abrocitinibem v dávce 100 mg a 0,96 na 100 pacientoroků ve skupině s abrocitinibem v dávce 200 mg), většina z nich byly nezávažné kožní infekce postihující více dermatomů. U všech pacientů léčených v klinických studiích se stálými dávkovacími režimy abrocitinibu v dávce 100 mg nebo 200 mg, včetně pacientů léčených v dlouhodobém prodloužení studie, byla incidence herpes zoster u pacientů léčených abrocitinibem v dávce 200 mg (4,36 na 100 pacientoroků) vyšší než u pacientů léčených abrocitinibem v dávce 100 mg (2,61 na 100 pacientoroků). Incidence herpes zoster byla také vyšší u pacientů ve věku 65 let a starších (HR 1,76), u pacientů s herpes zoster v anamnéze (HR 3,41), u pacientů se závažnou atopickou dermatitidou ve výchozím stavu (HR 1,17) a u pacientů s potvrzeným ALC < 1,0 × 103/mm3 před příhodou herpes zoster (HR 2,18) (viz bod 4.4). V placebem kontrolovaných studiích v trvání až 16 týdnů byl výskyt závažných infekcí 1,81 na 100 pacientoroků u pacientů, jimž bylo podáváno placebo, 3,32 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 100 mg a 1,12 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 200 mg. U všech pacientů léčených v klinických studiích abrocitinibem ve stálých dávkovacích režimech v dávce 100 mg nebo 200 mg, včetně pacientů léčených v dlouhodobém prodloužení studie, byl výskyt závažných infekcí 2,20 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 100 mg a 2,48 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 200 mg. Nejčastěji hlášené závažné infekce byly herpes simplex, herpes zoster a pneumonie (viz bod 4.4).

Žilní tromboembolismus U všech pacientů léčených v klinických studiích abrocitinibem ve stálých dávkovacích režimech v dávce 100 mg nebo 200 mg, včetně pacientů léčených v dlouhodobém prodloužení studie, byl výskyt PE 0,21 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 200 mg a 0,05 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 100 mg. Výskyt DVT byl 0,06 na 100 pacientoroků ve skupině léčené dávkou 200 mg a 0,05 na 100 pacientoroků ve skupině léčené dávkou 100 mg (viz bod 4.4). Trombocytopenie V placebem kontrolovaných studiích v trvání až 16 týdnů docházelo při léčbě k poklesu počtu trombocytů závislém na dávce. Největší účinky na počet trombocytů byly pozorovány do 4 týdnů a poté se počet trombocytů přes pokračující léčbu vrátil na výchozí hodnotu. Potvrzené hodnoty počtu trombocytů < 50 × 103/mm3 byly hlášeny u 0,1 % pacientů s expozicí 200 mg a u 0 pacientů léčených dávkou 100 mg nebo jimž bylo podáváno placebo. Ze všech pacientů léčených v klinických studiích abrocitinibem ve stálých dávkovacích režimech v dávce 100 mg nebo 200 mg, včetně pacientů léčených v dlouhodobém prodloužení studie, byl výskyt potvrzené hodnoty počtu trombocytů < 50 × 103/mm3 0,15 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 200 mg a 0 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 100 mg, a to většinou ve 4. týdnu. U pacientů ve věku 65 let a vyšším byl vyšší výskyt počtu trombocytů < 75 × 103/mm3 (viz bod 4.4). Lymfopenie V placebem kontrolovaných studiích v trvání až 16 týdnů došlo k potvrzenému ALC < 0,5 × 103/mm3 u 0,3 % pacientů léčených dávkou 200 mg u 0 % pacientů léčených dávkou 100 mg nebo jimž bylo podáváno placebo. Oba případy se vyskytly v prvních 4 týdnech expozice. Ze všech pacientů léčených v klinických studiích abrocitinibem ve stálých dávkovacích režimech v dávce 100 mg nebo 200 mg, včetně pacientů léčených v dlouhodobém prodloužení studie, byl výskyt potvrzené hodnoty ALC < 0,5 × 103/mm3 0,34 na 100 pacientoroků pacientů léčených dávkou 200 mg a 0,05 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 100 mg. Nejvyšší výskyt byl pozorován u pacientů ve věku 65 let a vyšším (viz bod 4.4). Neutropenie Ze všech pacientů léčených v klinických studiích abrocitinibem ve stálých dávkovacích režimech v dávce 100 mg nebo 200 mg, včetně pacientů léčených v dlouhodobém prodloužení studie, byla incidence potvrzené hodnoty ANC < 1 × 103/mm3 0,03 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 200 mg a 0 na 100 pacientoroků u pacientů léčených dávkou 100 mg. Zvýšení lipidů V placebem kontrolovaných studiích v trvání až 16 týdnů došlo ve 4. týdnu v porovnání s placebem ke na zvýšení cholesterolu v závislosti na dávce v lipoproteinech o nízké hustotě (LDL-c), celkového cholesterolu a cholesterolu v lipoproteinech o vysoké hustotě (HDL-c) a hodnoty zůstaly zvýšené až do poslední návštěvy v období léčby. U pacientů léčených abrocitinibem nedošlo v porovnání s pacienty, jimž bylo podáváno placebo, k významné změně v poměru LDL/HDL. K příhodám souvisejícím s hyperlipidemií došlo u 0,4 % pacientů s expozicí abrocitinibu v dávce 100 mg, u 0,6 % pacientů s expozicí dávce 200 mg a u 0 % pacientů, jimž bylo podáváno placebo (viz bod 4.4). Zvýšení kreatinfosfokinázy (CPK) V placebem kontrolovaných studiích v trvání až 16 týdnů došlo k významnému zvýšení hodnot CPK (> 5 × ULN) u 1,8 % pacientů, jimž bylo podáváno placebo, u 1,8 % pacientů léčených dávkou 100 mg a u 3,8 % pacientů léčených dávkou 200 mg abrocitinibu. Zvýšení bylo většinou přechodné a v žádném případě nevedlo k ukončení léčby. Nauzea V placebem kontrolovaných studiích v trvání až 16 týdnů byla nauzea hlášena u 1,8 % pacientů, jimž bylo podáváno placebo, a u 6,3 %, resp. u 15,1 % pacientů léčených dávkou 100 mg a 200 mg. K ukončení léčby z důvodu nauzey došlo u 0,4 % pacientů léčených abrocitinibem. U pacientů s nauzeou došlo u 63,5 % pacientů k nástupu nauzey v prvním týdnu léčby. Medián trvání nauzey byl 15 dnů. Většina případů byla lehké až středně závažné intenzity.

Pediatrická populace Ve studiích atopické dermatitidy bylo léčeno abrocitinibem celkem 635 dospívajících (ve věku od 12 do méně než 18 let), což reprezentovalo expozici 1 326,1 pacientoroků. Bezpečnostní profil pozorovaný v klinických studiích atopické dermatitidy u dospívajících byl podobný jako u dospělé populace (viz bod 4.2). Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V. 4.9

Předávkování

Přípravek Cibinqo byl v klinických studiích podáván v dávce až 800 mg a 400 mg perorálně jednou denně po dobu 28 dnů. Nežádoucí účinky byly srovnatelné s nežádoucími účinky pozorovanými u nižších dávek a nebyly zjištěny žádné specifické formy toxicity. V případě předávkování se doporučuje, aby byl pacient monitorován z hlediska známek a příznaků nežádoucích účinků (viz bod 4.8). Léčba má být symptomatická a podpůrná. Pro předávkování tímto léčivým přípravkem neexistuje žádné specifické antidotum. Farmakokinetické údaje až do jedné perorální dávky 800 mg včetně u zdravých dospělých dobrovolníků ukazují, že více než 90 % podané dávky se pravděpodobně vyloučí do 48 hodin.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: jiné dermatologické přípravky, látky k terapii dermatitidy, kromě kortikosteroidů, ATC kód: D11AH08 Mechanismus účinku Abrocitinib je inhibitor Janusovy kinázy 1 (JAK1). JAK jsou intracelulární enzymy, které přenášejí signály vzniklé při interakcích receptorů cytokinů nebo růstového faktoru na buněčné membráně k ovlivnění buněčných procesů hematopoézy a funkcí buněk imunitního systému. JAK zajišťují fosforylaci a aktivují transduktory signálu a aktivátory transkripce (Signal Transducers and Activators of Transcription – STAT), které modulují intracelulární aktivitu včetně exprese genů. Inhibice JAK1 moduluje signální dráhy zabráněním fosforylace a aktivace STAT. V biochemických analýzách má abrocitinib selektivitu pro JAK1 vyšší než pro 3 ostatní izoformy JAK, JAK2 (28násobnou), JAK3 (> 340násobnou) a pro tyrosinkinázu 2 (TYK2, 43násobnou). V buněčném prostředí inhibuje přednostně cytokiny navozenou fosforylaci STAT signalizačními páry zahrnujícími JAK1 a omezuje signalizaci páry JAK2/JAK2 či JAK2/TYK2. Relevance selektivní enzymatické inhibice specifických enzymů JAK pro klinický účinek není v současnosti známá. Farmakodynamické účinky Klinické biomarkery Léčba abrocitinibem byla spojena se snížením sérových biomarkerů zánětu závislých na dávce u atopické dermatitidy [interleukinu-31 (IL-31), interleukinu-22 (IL-22), počtu eosinofilů a TARC (thymus and activation-regulated chemokine)], signalizace JAK1 [počet NK (natural killer) buněk a interferonem gama indukovaný protein 10 (IP-10)] nebo obou [vysoce senzitivní C-reaktivní protein (hsCRP)]. Tyto změny byly po přerušení léčby reverzibilní.

Průměrný absolutní počet lymfocytů se zvýšil do 2 týdnů po zahájení léčby abrocitinibem a vrátil se na výchozí hodnotu do 9 měsíců léčby. U většiny pacientů zůstal ALC v referenčním rozsahu. Léčba abrocitinibem byla spojena s na dávce závislým zvýšením počtu B buněk a s na dávce závislým snížením počtu NK buněk. Klinický význam těchto změn počtu B buněk a NK buněk není známý. Srdeční elektrofyziologie Účinek abrocitinibu na interval QTc byl zkoumán u subjektů, jimž byla podána jedna supraterapeutická dávka abrocitinibu 600 mg v tzv. „thorough QT studii“ kontrolované placebem a pozitivními případy. U abrocitinibu byl pozorován na koncentraci závislý účinek prodloužení QTc; průměrné (90% interval spolehlivosti) prodloužení intervalu QTc bylo 6,0 (4,52, 7,49) ms, což naznačuje nepřítomnost klinicky významného účinku abrocitinibu v testované dávce na interval QTc. Klinická účinnost a bezpečnost Účinnost a bezpečnost abrocitinibu v monoterapii a v kombinaci se základními lokálními léčivými přípravky byly hodnoceny po dobu 12–16 týdnů u 1 616 pacientů ve 3 pivotních randomizovaných, dvojitě zaslepených a placebem kontrolovaných studiích fáze 3 (MONO-1, MONO-2 a COMPARE). Kromě toho byly hodnoceny účinnost a bezpečnost abrocitinibu v monoterapii po dobu 52 týdnů (s možností záchranné léčby u pacientů se vzplanutím) u 1 233 pacientů ve dvojitě zaslepené a placebem kontrolované studii fáze 3 s indukční léčbou a randomizovaným vysazením (REGIMEN). Pacienti v těchto 4 studiích byli ve věku 12 let a starší, se středně závažnou až závažnou atopickou dermatitidou definovanou jako skóre celkového hodnocení zkoušejícím (Investigator’s Global Assessment – IGA) ≥ 3, skóre plochy a závažnosti ekzému (Eczema Area and Severity Index – EASI) ≥ 16, postižení povrchu těla (BSA) ≥ 10 % a hodnota ≥ 4 na numerické hodnotící škále pro maximální pruritus (Peak Pruritus Numerical Rating Scale – PP-NRS) ve výchozím stavu, před randomizací. Pro zařazení byli způsobilí pacienti, u kterých dříve došlo k nedostatečné odpovědi, u kterých byla lokální léčba ze zdravotních důvodů nežádoucí nebo kteří dostávali systémovou léčbu. Všichni pacienti, kteří dokončili účast v základních studiích, byli způsobilí k zařazení do dlouhodobého prodloužení studie EXTEND. Výchozí charakteristiky V placebem kontrolovaných studiích (MONO-1, MONO-2, COMPARE) a ve studii s nezaslepenou indukční léčbou a randomizovaným vysazením (REGIMEN) bylo ve všech léčebných skupinách 41,4 % až 51,1 % žen, 59,3 % až 77,8 % bělochů, 15,0 % až 33,0 % Asiatů, 4,1 % až 8,3 % černochů, a průměrný věk byl 32,1 až 37,7 let. Do těchto studií bylo zařazeno celkem 134 pacientů ve věku 65 let a starších. V těchto studiích mělo 32,2 % až 40,8 % pacientů výchozí skóre IGA 4 (závažná atopická dermatitida) a 41,4 % až 59,5 % pacientů bylo na atopickou dermatitidu dříve léčeno systémovou léčbou. Výchozí průměrné skóre EASI bylo v rozmezí od 28,5 až 30,9, výchozí hodnota PP-NRS byla v rozmezí od 7,0 do 7,3 a výchozí dermatologický index kvality života (DLQI) byl v rozmezí od 14,4 do 16,0.

Klinická odpověď Studie s 12týdenní monoterapií (MONO-1, MONO-2) a s 16týdenní kombinovanou terapií (COMPARE) Ve 12. týdnu a v 16. týdnu dosáhl obou primárních cílových ukazatelů IGA 0 nebo 1 a/nebo EASI-75 významně větší podíl pacientů při léčbě abrocitinibem v dávce 100 mg nebo 200 mg jednou denně v porovnání s podáváním placeba (viz tabulka 3 a tabulka 4). V porovnání s placebem dosáhl zlepšení alespoň o 4 body na PP-NRS významně větší podíl pacientů při léčbě abrocitinibem v dávce 100 mg nebo 200 mg jednou denně. Toto zlepšení bylo pozorováno již od 2. týdne a trvalo až do 12. týdne (obrázek 1). Ve studii COMPARE byla ve 2. týdnu prokázána superiorita abrocitinibu 200 mg v porovnání s dupilumabem, co se týče podílu pacientů, kteří dosáhli zlepšení alespoň o 4 body na PP-NRS, přičemž významně vyšší odpověď ve svědění byla pozorována již od 4. dne po první dávce. Léčebné účinky v podskupinách (např. podle tělesné hmotnosti, věku, pohlaví, rasy a předchozí systémové léčby imunosupresivy) odpovídaly ve studiích MONO-1, MONO-2 a COMPARE výsledkům v celkové hodnocené populaci. Tabulka 3.Výsledky účinnosti abrocitinibu v monoterapii ve 12. týdnu MONO-1d 12. týden

MONO-2d 12. týden

Abrocitinib v monoterapii

Abrocitinib v monoterapii

200 mg jednou denně n = 154

100 mg jednou denně n = 156

200 mg jednou 100 mg PBO denně jednou denně PBO n = 77 n = 155 n = 158 n = 78 % respondérů (95% CI) 43,8e 23,7e 7,9 38,1e 28,4e 9,1 IGA 0 nebo 1a (35,9; 51,7) (17,0; 30,4) (1,8; 14,0) (30,4; 45,7) (21,3; 35,5) (2,7; 15,5) 62,7e 39,7e 11,8 61,0e 44,5e 10,4 b EASI-75 (55,1; 70,4) (32,1; 47,4) (4,6; 19,1) (53,3; 68,7) (36,7; 52,3) (3,6; 17,2) 57,2e 37,7e 15,3 55,3e 45,2e 11,5 PP-NRS4c (48,8; 65,6) (29,2; 46,3) (6,6; 24,0) (47,2; 63,5) (37,1; 53,3) (4,1; 19,0) Vysvětlivky: CI = interval spolehlivosti; EASI = skóre plochy a závažnosti ekzému; IGA = celkové hodnocení zkoušejícím; n = počet randomizovaných pacientů; PBO = placebo; PP-NRS = numerická hodnotící škála pro maximální pruritus. a. Respondéři podle IGA byli pacienti s nulovým skóre IGA (0) nebo blízkým nule (1) (na 5bodové stupnici) a se snížením od výchozího stavu o  2 body. b. Respondéři podle EASI-75 byli pacienti s ≥ 75% zlepšením EASI od výchozího stavu. c. Respondéři podle PP-NRS4 byli pacienti s ≥ 4bodovým zlepšením na PP-NRS od výchozího stavu. d. Abrocitinib použitý v monoterapii. e. Statisticky významné s korekcí na multiplicitu v porovnání s placebem.

Tabulka 4.Výsledky účinnosti abrocitinibu v kombinaci s lokální léčbou ve 12. týdnu a v 16. týdnu COMPAREd 12. týden Abrocitinib + lokální přípravky 200 mg jednou denně n = 226

100 mg jednou denně n = 238

PBO + lokální příprav ky n = 131

16. týden DUP + lokální přípravk y n = 243

Abrocitinib + lokální přípravky

PBO + lokální přípravky n = 131

DUP + lokální přípravky n = 243

200 mg 100 mg jednou jednou denně denně n = 226 n = 238 % respondérů (95% CI) 48,4e 36,6e 14,0 36,5 47,5e 34,8e 12,9 38,8 IGA 0 (41,8; (30,4; 42,8) (8,0; 19,9) (30,4; 42,6) (40,9; (28,6; 40,9) (7,0; 18,8) (32,5; 45,1) nebo 1a 55,0) 54,1) 70,3e 58,7e 27,1 58,1 71,0e 60,3e 30,6 65,5 (64,3; (52,4; 65,0) (19,5; (51,9; 64,3) (65,1; (53,9; 66,6) (22,5; 38,8) (59,4; 71,6) EASI-75b 76,4) 34,8) 77,0) 63,1 47,5 28,9 54,5 62,8 47,0 28,7 57,1 (56,7; (40,9; 54,1) (20,8; (47,9; 61,0) (55,6; (39,5; 54,6) (19,6; 37,9) (50,1; 64,2) PP-NRS4c 69,6) 37,0) 70,0) Vysvětlivky: CI = interval spolehlivosti; DUP = dupilumab; EASI = skóre plochy a závažnosti ekzému; IGA = celkové hodnocení zkoušejícím; n = počet randomizovaných pacientů; PBO = placebo; PP-NRS = numerická hodnotící škála pro maximální pruritus. a. Respondéři podle IGA byli pacienti s nulovým skóre IGA (0) nebo blízkým nule (1) (na 5bodové stupnici) a se snížením od výchozího stavu o  2 body. b. Respondéři podle EASI-75 byli pacienti s ≥ 75% zlepšením EASI od výchozího stavu. c. Respondéři podle PP-NRS4 byli pacienti s ≥ 4bodovým zlepšením na PP-NRS od výchozího stavu. d. Abrocitinib použitý v kombinaci s lokální léčbou. e. Statisticky významné s korekcí na multiplicitu oproti placebu.

Podíl pacientů, kteří dosáhli PP-NRS4 v průběhu doby ve studiích MONO-1, MONO-2 a COMPARE, je uveden na obrázku 1. Obrázek 1. Podíl pacientů, kteří dosáhli v průběhu doby ve studiích MONO-1, MONO-2 a COMPARE PP-NRS4

Vysvětlivky: PP-NRS = numerická hodnotící škála pro maximální pruritus. Respondéři podle PP-NRS4 byli pacienti s ≥ 4bodovým zlepšením na PP-NRS od výchozího stavu. a. Abrocitinib použitý v monoterapii. b. Abrocitinib použitý v kombinaci s lokální léčbou léčivým přípravkem. * Statisticky významné s korekcí na multiplicitu oproti placebu. ** Statisticky významné s korekcí na multiplicitu oproti dupilumabu.

Výsledky související se zdravotním stavem V obou studiích, ve kterých byl abrocitinib použit v monoterapii (MONO-1 a MONO-2), a ve studii, ve které byl abrocitinib použit v kombinované léčbě (COMPARE), abrocitinib v porovnání s placebem ve 12 týdnech významně zlepšil výsledky hlášené pacientem včetně svědění, spánku (VAS spánku

SCORAD), příznaků AD (POEM), kvality života (DLQI) a příznaků úzkosti a deprese (HADS), které nebyly korigovány na multiplicitu (viz tabulka 5). Tabulka 5. Pacientem hlášené výsledky abrocitinibu v monoterapii a v kombinaci s lokální léčbou ve 12. týdnu Monoterapie 200 mg jednou denně

MONO-1 100 mg jednou denně

PBO

MONO-2 200 mg 100 mg jednou jednou denně denně

PBO

Kombinovaná léčba COMPARE 200 mg 100 mg PBO + jednou jednou lokální denně + denně + přípravky lokální lokální přípravky přípravky 226 238 131

n 154 156 77 155 158 78 VAS spánku SCORAD, −2,9* −1,6 −3,0* −2,1 −3,7* −3,8* −4,6* −3,7* −2,4 změna od (−3,4; (−2,2; (−3,4; (−2,7; (−4,2; −3,3) (−4,2; −3,4) (−4,9; −4,3) (−4,0; −3,4) (−2,8; −2,0) výchozího stavu −2,5) −1,0) −2,6) −1,5) (95% CI) Zlepšení DLQI o ≥ 4 body, % 72,6 %* 67,2 %* 43,6 % 78,1 %* 73,3 %* 32,3 % 86,4 %* 74,7 %* 56,5 % respondérů POEM, změna −6,8* −3,7 −8,7* −3,6 −12,6* −9,6* od výchozího −10,6* −11,0* −5,1 (−8,0; (−5,5; (−9,9; (−5,3; (−13,6; (−10,5; stavu (−11,8; −9,4) (−12,1; −9,8) (−6,3; −3,9) −5,6) −1,9) −7,5) −1,9) −11,7) −8,6) (95% CI) Úzkost v HADS, změna −1,6 −1,0 −1,6* −2,1* −1,7* −0,6 −1,6* −1,2* −0,4 od výchozího (−2,0; (−1,7; (−2,1; (−2,5; −1,6) (−2,2; −1,2) (−1,3; 0,2) (−2,0; −1,2) (−1,5; −0,8) (−0,9; 0,1) stavu −1,1) −0,4) −1,1) (95% CI) Deprese v HADS, změna −1,4* −1,0* −1,8* −0,2 −1,4* 0,3 −1,6* −1,3* −0,3 od výchozího (−1,8; (−1,5; (−2,2; −1,4) (−0,8; 0,4) (−1,8; −1,0) (−0,3; 0,9) (−1,9; −1,2) (−1,6; −0,9) (−0,7; 0,2) stavu −0,9) −0,6) (95% CI) CI = interval spolehlivosti; DLQI = dermatologický index kvality života; HADS = stupnice příznaků úzkosti a deprese při hospitalizaci; n = počet randomizovaných pacientů; PBO = placebo; POEM = míra ekzému zaměřená na pacienta; SCORAD = SKÓRování AD; VAS = vizuální analogová stupnice. *Statisticky významné bez úpravy na multiplicitu.

Studie s nezaslepenou indukční léčbou s randomizovaným vysazením (REGIMEN) Ve 12týdenní indukční fázi dostávalo nezaslepený abrocitinib v dávce 200 mg jednou denně celkem 1 233 pacientů. Z těchto pacientů splnilo kritéria jako respondéři (definovaná jako dosažení odpovědi podle IGA [0 nebo 1] a EASI-75) 798 pacientů (64,7 %), kteří byli randomizováni k podávání placeba (267 pacientů), k abrocitinibu v dávce 100 mg jednou denně (265 pacientů) nebo k abrocitinibu v dávce 200 mg jednou denně (266 pacientů). Trvalá léčba (200 mg trvale) a indukční-udržovací léčba (200 mg po dobu 12 týdnů a poté 100 mg) zabránily vzplanutí s 81,1%, resp. s 57,4% pravděpodobností, v porovnání s 19,1% pravděpodobností u pacientů, kterým byla po 12týdenním indukčním období léčba vysazena (byli randomizováni k placebu). Tři sta padesát jedna pacientů (351) včetně 16,2 % pacientů s dávkou 200 mg, 39,2 % pacientů s dávkou 100 mg a 76,4 % pacientů s placebem dostali jako záchrannou léčbu 200 mg abrocitinibu v kombinaci s lokální léčbou.

Obrázek 2. Doba do protokolem definovaného vzplanutí

Abrocitinib použitý v monoterapii. Protokolem definované vzplanutí = snížení odpovědi EASI nejméně o 50 % ve 12. týdnu a skóre IGA 2 nebo vyšší. Pravděpodobnost s korekcí na multiplicitu p < 0,0001 u 200 mg oproti placebu; u 100 mg oproti placebu; u 200 mg oproti 100 mg.

Dlouhodobá účinnost Způsobilí pacienti, kteří dokončili úplné období léčby v základní kvalifikační studii (např. MONO-1, MONO-2, COMPARE, REGIMEN), byli zvažováni k zařazení do dlouhodobého prodloužení studie EXTEND. Ve studii EXTEND pacienti dostávali abrocitinib se základní lokální léčbou léčivým přípravkem nebo bez ní. Pacienti, kteří byli dříve v základních studiích randomizováni k léčivému přípravku v dávce 100 mg nebo 200 mg jednou denně, pokračovali ve studii EXTEND se stejnou dávkou jako v základní studii. Ve studii EXTEND pacienti dostávali dvojitě zaslepenou léčbu až do dokončení základní studie, a poté pacienti dostávali jednoduše zaslepenou léčbu (přidělená léčba byla známa zkoušejícím, ale nikoli pacientům). Z pacientů, kteří po 12 týdnech léčby dosáhli odpovědi a vstoupili do studie EXTEND, si většina zachovala odpověď v 96. týdnu kumulativní léčby u obou dávek abrocitinibu [64%, resp. 72% odpověď u IGA (0 nebo 1), 87%, resp. 90% odpověď u EASI-75 a 75%, resp. 80% odpověď u PPNRS4 při dávce 100 mg jednou denně, resp. 200 mg jednou denně]. Z pacientů, kteří po 12 týdnech léčby nedosáhli odpovědi a vstoupili do studie EXTEND, dosáhla odpovědi s opožděným nástupem do 24. týdne (od výchozího stavu) část pacientů s trvalou léčbou abrocitinibem [25%, resp. 29% odpověď u IGA (0 nebo 1) a 50%, resp. 57% odpověď u EASI-75 při dávce 100 mg jednou denně, resp. 200 mg jednou denně]. U pacientů, kteří dosáhli ve 12. týdnu částečné odpovědi, byla větší pravděpodobnost dosažení léčebného přínosu ve 24. týdnu než u pacientů bez odpovědi v 12. týdnu. Pacienti, kteří ve studii COMPARE dostávali dupilumab a poté vstoupili do studie EXTEND, byli po vstupu do studie EXTEND randomizováni buď k 100 mg, nebo ke 200 mg abrocitinibu jednou denně. U nonrespondérů na dupilumab dosáhla podstatná část pacientů odpovědi za 12 týdnů po převedení na abrocitinib [34%, resp. 47% odpověď u IGA (0 nebo 1) a 68%, resp. 80% odpověď u EASI-75 při dávce 100 mg jednou denně, resp. 200 mg jednou denně]. Pediatrická populace Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s abrocitinibem v léčbě atopické dermatitidy u jedné nebo více podskupin pediatrické populace (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2).

Účinnost a bezpečnost abrocitinibu podávaného po 12 týdnů v monoterapii byly hodnoceny ve 2 randomizovaných, dvojitě zaslepených a placebem kontrolovaných studiích fáze 3 (MONO-1, MONO-2), do kterých bylo zařazeno 124 pacientů ve věku od 12 do méně než 18 let. Účinnost a bezpečnost monoterapie abrocitinibem po dobu delší než 52 týdnů (s možností záchranné terapie pro pacienty se vzplanutím) byly také hodnoceny ve studii s nezaslepenou indukční léčbou a randomizovaným vysazením (REGIMEN), do které bylo zařazeno 246 pacientů ve věku od 12 do méně než 18 let. V těchto studiích odpovídaly výsledky v podskupině dospívajících výsledkům v celkové hodnocené populaci. Účinnost a bezpečnost abrocitinibu podávaného po 12 týdnů v kombinaci se základní medikamentózní lokální léčbou byly hodnoceny v randomizované, dvojitě zaslepené a placebem kontrolované studii fáze 3 TEEN. Do studie bylo zařazeno 287 pacientů ve věku od 12 do méně než 18 let se středně závažnou až závažnou atopickou dermatitidou definovanou jako skóre IGA ≥ 3, skóre EASI ≥ 16, postižení BSA ≥ 10 % a PP-NRS  4 při návštěvě ve výchozím stavu před randomizací. Pro zařazení byli způsobilí pacienti, u kterých dříve došlo k nedostatečné odpovědi nebo kteří byli léčeni systémovou léčbou. Výchozí charakteristiky Ve studii TEEN bylo ve všech léčebných skupinách 49,1 % žen, 56,1 % bělochů, 33,0 % Asiatů a 6,0 % černošských pacientů. Medián věku byl 15 let a podíl pacientů se závažnou atopickou dermatitidou (IGA 4) byl 38,6 %. Výsledky 12týdenní léčby abrocitinibem u dospívajících v poolovaných studiích MONO-1 a MONO-2 a studie TEEN jsou uvedeny v tabulce 6. Tabulka 6. Výsledky účinnosti u dospívajících v poolovaných studiích MONO-1 a MONO-2 a ve studii TEEN

IGA 0 nebo 1a n % 95% CI EASI-75b n % 95% CI PP-NRS4c n % 95% CI

Poolované studie MONO-1 and MONO-2 Abrocitinib Abrocitinib Placebo 200 mg 1x 100 mg 1x denně denně

Abrocitinib 200 mg 1x denně

TEENd Abrocitinib 100 mg 1x denně

48 31,3 (18,1, 44,4)

50 22,0 (10,5, 33,5)

23 8,7 (0,0, 20,2)

93 46,2e (36,1, 56,4)

89 41,6e (31,3, 51,8)

94 24,5 (15,8, 33,2)

48 56,3 (42,2, 70,3)

50 44,0 (30,2, 57,8)

23 8,7 (0,0, 20,2)

93 72,0e (62,9, 81,2)

89 68,5e (58,9, 78,2)

94 41,5 (31,5, 51,4)

36 61,1 (45,2, 77,0)

42 28,6 (14,9, 42,2)

22 9,1 (0,0, 21,1)

74 55,4e (44,1, 66,7)

76 52,6 (41,4, 63,9)

84 29,8 (20,0, 39,5)

Placebo

Vysvětlivky: CI = interval spolehlivosti; EASI = skóre plochy a závažnosti ekzému; IGA = celkové hodnocení zkoušejícím; n = počet randomizovaných pacientů; PP-NRS = numerická hodnotící škála pro maximální pruritus. a. Respondéři podle IGA byli pacienti s nulovým skóre IGA (0) nebo blízkým nule (1) (na 5bodové stupnici) a se snížením od výchozího stavu o  2 body. b. Respondéři podle EASI-75 byli pacienti s ≥ 75% zlepšením EASI od výchozího stavu. c. Respondéři podle PP-NRS4 byli pacienti s ≥ 4bodovým zlepšením na PP-NRS od výchozího stavu. d. Abrocitinib použitý v kombinaci s lokální léčbou léčivým přípravkem. e. Statisticky významné s korekcí na multiplicitu oproti placebu.

Z dospívajících pacientů, kteří po 12 týdnech léčby dosáhli odpovědi a vstoupili do dlouhodobé pokračovací studie EXTEND, si většina zachovala odpověď v 96. týdnu kumulativní léčby u obou dávek abrocitinibu [62% resp. 78% odpověď u IGA (0 nebo 1), 89% resp. 93% odpověď u EASI-75 a 77% resp. 76% odpověď u PP-NRS4 u dávky 100 mg nebo 200 mg 1x denně]. Z dospívajících pacientů, kteří po 12 týdnech léčby nedosáhli odpovědi a vstoupili do studie EXTEND, dosáhla odpovědi s opožděným nástupem do 24. týdne (od výchozího stavu) část pacientů 20

s trvalou léčbou oběma dávkami abrocitinibu [34% resp. 28% odpověď u IGA (0 nebo 1) a 41% resp. 55% odpověď u EASI-75 u dávky 100 mg nebo 200 mg 1x denně]. 5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce Abrocitinib se při perorální absorpci dobře vstřebává v množství více než 91 % a má absolutní perorální biologickou dostupnost přibližně 60 %. Perorální absorpce abrocitinibu je rychlá a vrcholných koncentrací v plazmě se dosahuje do 1 hodiny. Koncentrace abrocitinibu v ustáleném stavu je dosaženo do 48 hodin po podání jednou denně. Cmax i AUC abrocitinibu se zvyšovaly úměrně v závislosti na dávce až do 200 mg. Podání abrocitinibu s vysoce tučným jídlem nemělo žádný klinicky relevantní účinek na expozici abrocitinibu (AUC a Cmax se zvýšily o přibližně 26 %, resp. 29 % a Tmax byl prodloužen o 2 hodiny). V klinických studiích byl abrocitinib podáván bez ohledu na jídlo (viz bod 4.2). Distribuce Po intravenózním podání je distribuční objem abrocitinibu přibližně 100 l. Přibližně 64 % abrocitinibu, 37 % jeho aktivního metabolitu M1 a 29 % jeho aktivního metabolitu M2 je vázáno na plazmatické proteiny. Abrocitinib a jeho aktivní metabolity jsou distribuovány rovnoměrně mezi červené krvinky a plazmu. Biotransformace Na metabolismu abrocitinibu se in vitro podílí několik enzymů CYP, CYP2C19 (~53 %), CYP2C9 (~30 %), CYP3A4 (~11 %) a CYP2B6 (~6 %). Ve studii s radioaktivním značením u lidí byl abrocitinib nejčastější cirkulující látka, s převážně 3 polárními monohydroxylovanými metabolity označenými jako M1 (3-hydroxypropyl), M2 (2-hydroxypropyl) a M4 (pyrrolidinon pyrimidin). V ustáleném stavu jsou hlavní metabolity M2 a M4, a M1 je vedlejší metabolit. Ze 3 cirkulujících metabolitů mají M1 a M2 podobné profily inhibice JAK jako abrocitinib, M4 však byl farmakologicky inaktivní. Farmakologickou aktivitu abrocitinibu v systémové cirkulaci lze připsat expozici nevázané mateřské sloučenině (~60 %) a také M1 (~10 %) a M2 (~30 %). Součet expozic nevázaného abrocitinibu, M1 a M2, přičemž každá z nich je vyjádřena v molech a korigovaná na relativní účinnost, se nazývá aktivní část abrocitinibu. Ve studiích interakcí se substráty BCRP a OAT3 (např. rosuvastatinem), MATE1/2K (např. metforminem), CYP3A4 (např. midazolamem) a CYP2B6 (např. efavirenzem) nebyly pozorovány žádné klinicky významné účinky abrocitinibu. Eliminace Poločas eliminace abrocitinibu je přibližně 5 hodin. Abrocitinib je eliminován hlavně mechanizmy metabolické clearance a méně než 1 % dávky se vylučuje jako nezměněná léčivá látka močí. Metabolity abrocitinibu, M1, M2 a M4 se vylučují hlavně močí a jsou substráty transportéru OAT3. Zvláštní populace Tělesná hmotnost, pohlaví, genotyp, rasa a věk Tělesná hmotnost, pohlaví, genotyp CYP2C19/2C9, rasa a věk neměly klinicky významný vliv na expozici abrocitinibu (viz bod 4.2). Dospívající (≥ 12 až < 18 let) Na základě populační farmakokinetické analýzy nebyl u dospívajících v porovnání s dospělými při obvyklé tělesné hmotnosti žádný klinicky významný rozdíl v průměrné expozici abrocitinibu v ustáleném stavu.

Děti (< 12 let) Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. Farmakokinetika abrocitinibu u dětí mladších než 12 let nebyla dosud stanovena (viz bod 4.2). Porucha funkce ledvin Ve studii s poruchou funkce ledvin měli pacienti s těžkou (eGFR < 30 ml/min) a středně těžkou (eGFR 30 až < 60 ml/min) poruchou funkce ledvin zvýšení AUCinf aktivní části přibližně o 191 %, resp. o 110 % v porovnání s pacienty s normální funkcí ledvin (eGFR ≥ 90 ml/min) (viz bod 4.2). Farmakokinetika abrocitinibu nebyla u pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin stanovena, avšak na základě výsledků zjištěných v jiných skupinách se u pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin (eGFR 60 až < 90 ml/min) předpokládá zvýšení expozice aktivní části až o 70 %. Zvýšení až o 70 % není klinicky významné, protože účinnost a bezpečnost abrocitinibu u pacientů s atopickou dermatitidou s lehkou poruchou funkce ledvin (n = 756) byly v klinických studiích fáze 2 a 3 srovnatelné s celkovou populací. eGFR byla u jednotlivých pacientů odhadnuta pomocí rovnice MDRD (Modification of Diet in Renal Disease). Abrocitinib nebyl zkoumán u pacientů s ESRD léčených náhradou funkce ledvin (viz bod 4.2). Abrocitinib nebyl hodnocen v klinických studiích fáze 3 u pacientů s atopickou dermatitidou s výchozími hodnotami clearance kreatininu nižšími než 40 ml/min. Porucha funkce jater Pacienti s lehkou (Child Pugh A) a středně těžkou (Child Pugh B) poruchou funkce jater měli v porovnání s pacienty s normální jaterní funkcí přibližně 4% snížení, resp. 15% zvýšení AUCinf aktivní části. Tyto změny nejsou klinicky významné a u pacientů s lehkou či středně těžkou poruchou funkce jater není nutná žádná úprava dávky (viz bod 4.2). Abrocitinib nebyl v klinických studiích hodnocen u pacientů s těžkou (Child Pugh C) poruchou funkce jater (viz bod 4.3) ani u pacientů s pozitivním screeningem na aktivní hepatitidu B či hepatitidu C (viz bod 4.4). 5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Obecná toxicita V neklinických studiích byly pozorovány snížený počet a snížená velikost lymfocytů a/nebo lymfoidní celularity orgánů/tkání imunitního a hematopoetického systému a byly připisovány farmakologickým vlastnostem abrocitinibu (inhibici JAK). Ve studiích toxicity s podáváním abrocitinibu potkanům ve věku srovnatelném s lidským věkem dospívajících ≥ 12 let po dobu až 1 měsíce byl zjištěn nález mikroskopické kostní dystrofie považovaný za přechodný a reverzibilní a rozmezí expozice, při kterém nebyly zjištěny žádné nálezy na kostech, byl 5,7- až 6,1násobek lidské AUC při maximální doporučené dávce pro člověka (MRHD) 200 mg. V 6měsíční studii toxicity nebyly u potkanů zjištěny žádné nálezy při žádné dávce (až 25násobek lidské AUC při MRHD 200 mg). Žádné takové nálezy nebyly zjištěny ani v žádné studii toxicity u makaků jávských (věk srovnatelný s lidským věkem ≥ 8 let; až 30násobek AUC u člověka při MRHD 200 mg). Genotoxicita Abrocitinib nebyl mutagenní v testu bakteriální mutagenity (Amesův test). Neměl aneugenické ani klastogenní účinky na základě výsledků mikronukleárního testu kostní dřeně u potkanů in vivo. Karcinogenita Nebyl zjištěn žádný průkaz tumorigenity u 6měsíčních myší Tg.rasH2 po podávání abrocitinibu v perorální dávce až 75 mg/kg/den, resp. 60 mg/kg/den u myších samic a samců. Ve 2leté studii karcinogenity byla u potkaních samic pozorována vyšší incidence benigních thymomů při nejnižší 22

testované dávce. Nejnižší koncentrace, při které byly pozorovány nežádoucí účinky (LOAEL), je tedy stanovena u samic na expozice rovné 0,6násobku lidské AUC při MRHD 200 mg. U samců byla nejvyšší koncentrace, při které nebyly pozorovány nežádoucí účinky (NOAEL), stanovena na expozice rovné 13násobku lidské AUC při MRHD 200 mg. Relevance benigních thymomů pro člověka není známa. Reprodukční a vývojová toxicita Abrocitinib neměl žádné účinky na samčí fertilitu ani na spermatogenezi. Abrocitinib měl za následek účinky na samičí fertilitu (nižší index fertility, nižší počty corpora lutea a míst implantace a postimplantační ztráty), ale při expozicích rovných 1,9násobku lidské AUC při MRHD 200 mg nebyly pozorovány žádné účinky na fertilitu. Účinky vymizely za 1 měsíc po ukončení léčby. Ve studiích embryofetálního vývoje nebyly u potkanů ani u králíků pozorovány žádné malformace plodů. Ve studiích embryofetálního vývoje u březích králíků byly pozorovány účinky na embryofetální přežití při nejnižší testované dávce s expozicemi rovnými 0,14násobku lidské AUC nevázané látky při MRHD 200 mg. Byly pozorovány zvýšené incidence vrhů s neosifikovanými falangami na zadních končetinách a tarzálními falangami a falangami na předních končetinách s účinky na falangy na předních končetinách pozorovanými při expozicích rovnými 0,14násobku lidské AUC nevázané látky při MRHD 200 mg. Ve studiích embryofetálního vývoje u březích potkanů byla sice pozorována zvýšená embryofetální letalita, nebyla však pozorována při expozicích rovných 10násobku lidské AUC při MRHD 200 mg. U plodů byla pozorována zvýšená incidence kostních odchylek, krátkých 13. žeber, zkrácených ventrálních výběžků, ztluštělých žeber a neosifikovaných metatarzů, ale žádné odchylky nebyly pozorovány při expozicích rovných 2,3násobku lidské AUC při MRHD 200 mg. Ve studii pre- a postnatálního vývoje u březích potkanů měly samice dystokii s protrahovaným porodem, mláďata měla nižší tělesnou hmotnost a kratší postnatální přežití. U samic ani u mláďat nebyla při expozicích rovných 2,3násobku lidské AUC při MRHD 200 mg pozorována žádná mateřská ani vývojová toxicita. Podávání abrocitinibu mladým potkanům počínaje 10. dnem po narození (srovnatelné s 3měsíčním kojencem u člověka) mělo za následek nežádoucí mikroskopické a makroskopické nálezy na kostech, včetně malrotací tlapek, zlomenin a/nebo abnormalit hlavice femuru. Podávání abrocitinibu mladým potkanům počínaje 21. dnem po narození a později (srovnatelné s 2letým a starším dítětem u člověka) nebylo spojeno s mikroskopickými ani makroskopickými nálezy na kostech.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

Seznam pomocných látek

Jádro tablety Mikrokrystalická celulosa (E 460i) Hydrogenfosforečnan vápenatý (E 341ii) Sodná sůl karboxymethylškrobu Magnesium-stearát (E 470b)

Potahová vrstva tablety Hypromelosa (E 464) Oxid titaničitý (E 171) Monohydrát laktosy Makrogol (E 1521) Triacetin (E 1518) Červený oxid železitý (E 172) 6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se. 6.3

Doba použitelnosti

4 roky. 6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 6.5

Druh obalu a obsah balení

Cibinqo 50 mg potahované tablety Lahvička z polyethylenu o vysoké hustotě (HDPE) s polypropylenovým uzávěrem obsahující 14 nebo 30 potahovaných tablet. Blistr z polyvinylidenchloridu (PVDC) s hliníkovou krycí fólií obsahující 7 potahovaných tablet. Jedno balení obsahuje 14, 28 nebo 91 potahovaných tablet. Cibinqo 100 mg potahované tablety Lahvička z HDPE s polypropylenovým uzávěrem obsahující 14 nebo 30 potahovaných tablet. Blistr z PVDC s hliníkovou krycí fólií obsahující 7 potahovaných tablet. Jedno balení obsahuje 14, 28 nebo 91 potahovaných tablet. Cibinqo 200 mg potahované tablety Lahvička z HDPE s polypropylenovým uzávěrem obsahující 14 nebo 30 potahovaných tablet. Blistr z PVDC s hliníkovou krycí fólií obsahující 7 potahovaných tablet. Jedno balení obsahuje 14, 28 nebo 91 potahovaných tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Pfizer Europe MA EEIG Boulevard de la Plaine 17 1050 Bruxelles Belgie

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Cibinqo 50 mg potahované tablety EU/1/21/1593/001 EU/1/21/1593/002 EU/1/21/1593/003 EU/1/21/1593/004 EU/1/21/1593/005 Cibinqo 100 mg potahované tablety EU/1/21/1593/006 EU/1/21/1593/007 EU/1/21/1593/008 EU/1/21/1593/009 EU/1/21/1593/010 Cibinqo 200 mg potahované tablety EU/1/21/1593/011 EU/1/21/1593/012 EU/1/21/1593/013 EU/1/21/1593/014 EU/1/21/1593/015

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 9. prosince 2021

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky https://www.ema.europa.eu.