Levofloxacin kabi 5 mg/ml

Sp. zn. sukls154481/2026 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Levofloxacin Kabi 5 mg/ml infuzní roztok 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 100 ml lahev/vak obsahující 50 ml roztoku: Jeden ml infuzního roztoku obsahuje 5 mg levofloxacinu (ve formě hemihydrátu levofloxacinu). 50 ml infuzního roztoku obsahuje léčivou látku 250 mg levofloxacinu. 100 ml lahev/vak obsahující 100 ml roztoku: Jeden ml infuzního roztoku obsahuje 5 mg levofloxacinu (ve formě hemihydrátu levofloxacinu). 100 ml infuzního roztoku obsahuje léčivou látku 500 mg levofloxacinu. Pomocné látky se známým účinkem: Tento léčivý přípravek obsahuje 3,54 mg sodíku v 1 ml infuzního roztoku. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1 3. LÉKOVÁ FORMA Infuzní roztok. Žlutý až zelenožlutý roztok. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Přípravek Levofloxacin Kabi je indikován u dospělých k léčbě následujících infekcí (viz body 4.4 a 5.1): − Akutní pyelonefritida a komplikované infekce močových cest (viz bod 4.4) − Chronická bakteriální prostatitida − Inhalace Anthraxu: profylaxe po expozici a kurativní léčba (viz bod 4.4) U níže uvedených infekcí má být přípravek Levofloxacin Kabi použit pouze v případě, kdy použití jiných antibakteriálních látek, které jsou obecně doporučovány pro léčbu těchto infekcí, není vhodné. − Komunitní pneumonie − Komplikované infekce kůže a měkkých tkání Je třeba dbát oficiálních doporučení pro správné používání antibakteriálních látek. 4.2 Dávkování a způsob podání Přípravek Levofloxacin Kabi se podává pomalou intravenózní infuzí jedenkrát nebo dvakrát denně. Dávkování závisí na typu a závažnosti infekce a na citlivosti předpokládaného kauzálního patogenu. Po počátečním podání intravenózní formy přípravku Levofloxacin Kabi je možné léčbu převést na podávání odpovídající perorální formy. Vhodnost této léčby pro pacienta je třeba individuálně posoudit. Vzhledem k bioekvivalenci parenterální a perorální formy lze použít stejné dávkování. 1/16

Dávkování Pro přípravek Levofloxacin Kabi je doporučeno následující dávkování: Pacienti s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu >50 ml/min) Indikace Denní dávkovací režim (podle závažnosti) Komunitní pneumonie 500 mg jednou nebo dvakrát denně Akutní pyelonefritida 500 mg jednou denně Komplikované infekce močových cest 500 mg jednou denně Chronická bakteriální prostatitida 500 mg jednou denně Komplikované infekce kůže a 500 mg jednou nebo dvakrát denně měkkých tkání Inhalace anthraxu 500 mg jednou denně

Celková doba léčby1 (podle závažnosti) 7–14 dní 7–10 dní 7–14 dní 28 dní 7–14 dní 8 týdnů

1

Trvání léčby zahrnuje intravenózní i perorální léčbu. Doba převedení z intravenózní na perorální formu závisí na klinickém stavu pacienta, obvykle je to 2. až 4. den. Zvláštní populace Pacienti s poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ 50 ml/min). Dávkovací režim 250 mg/24 hod 500 mg/24 hod Clearance kreatininu První dávka: 250 mg První dávka: 500 mg Dále: 125 mg/24 hod Dále: 250 mg/24 hod 50 –20 ml/min

500 mg/12 hod První dávka: 500 mg Dále: 250 mg/12 hod

19–10 ml/min

Dále: 125 mg/48 hod

Dále: 125 mg/24 hod

Dále: 125 mg/12 hod

< 10 ml/min (včetně hemodialýzy a CAPD)1

Dále: 125 mg/48 hod

Dále: 125 mg/24 hod

Dále: 125 mg/24 hod

1

Po hemodialýze nebo kontinuální ambulantní peritoneální dialýze (CAPD) nejsou zapotřebí žádné dodatečné dávky. Pacienti s poruchou funkce jater Úprava dávek není nutná, protože levofloxacin není metabolizován játry a je vylučován převážně ledvinami. Starší pacienti U starších pacientů není úprava dávkování nutná, je však třeba vzít v úvahu renální funkce (viz bod 4.4 „Tendinitida a ruptura šlachy“ a „Prodloužení QT intervalu“). Pediatrická populace U dětí a rostoucích dospívajících je přípravek Levofloxacin Kabi kontraindikován (viz bod 4.3). Způsob podání Přípravek Levofloxacin Kabi je určen pouze pro pomalou intravenózní infuzi, která se podává jednou nebo dvakrát denně. Doba trvání infuze pro 250 mg přípravku Levofloxacin Kabi musí být alespoň 30 minut, pro 500 mg přípravku Levofloxacin Kabi alespoň 60 minut (viz bod 4.4). Pro inkompatibility (viz bod 6.2) a pro kompatibilitu s jinými infuzními roztoky (viz bod 6.6). 4.3 Kontraindikace Přípravek Levofloxacin Kabi se nesmí používat: − u pacientů přecitlivělých na levofloxacin, jiné chinolony nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v bodě 6.1, − u pacientů s epilepsií, − u pacientů s anamnézou poškození šlach v souvislosti s podáváním fluorchinolonů, 2/16

− − −

u dětí nebo rostoucích dospívajících, během těhotenství, během kojení.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Levofloxacin se nemá používat u pacientů, u nichž se v minulosti při použití přípravků obsahujících chinolon nebo fluorochinolon vyskytly závažné nežádoucí účinky (viz bod 4.8). Léčba levofloxacinem má být u těchto pacientů zahájena pouze tehdy, pokud neexistují žádné jiné možnosti léčby a po pečlivém vyhodnocení poměru přínosu a rizika (viz také bod 4.3). Aneurysma a disekce aorty a regurgitace/nedomykavost srdečních chlopní Epidemiologické studie uvádějí zvýšené riziko aneurysmatu a disekce aorty, zejména u starších pacientů, a aortální a mitrální regurgitace po podání fluorochinolonů. U pacientů léčených fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy komplikované rupturou (včetně fatálních případů), a regurgitace/nedomykavosti některé ze srdečních chlopní (viz bod 4.8). Fluorochinolony se proto mají používat až po pečlivém vyhodnocení přínosů a rizik a po zvážení dalších možností léčby u pacientů s výskytem aneurysmatu aorty v rodinné anamnéze nebo s kongenitálním onemocněním srdečních chlopní nebo u pacientů, u nichž byly diagnostikovány preexistující aneurysma a/nebo disekce aorty nebo onemocnění srdečních chlopní, nebo u pacientů s jinými rizikovými faktory či predispozicemi - jak k aneurysmatu a disekci aorty, tak k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např. onemocnění pojivové tkáně, jako je Marfanův syndrom nebo Ehlersův-Danlosův syndrom, Turnerův syndrom, Behçetův syndrom, hypertenze, revmatoidní artritida) nebo dále - k aneurysmatu a disekci aorty (např. cévních onemocnění, jako je Takayasuova arteriitida nebo obrovskobuněčná arteriitida, nebo zjištěná ateroskleróza či Sjögrenův syndrom) nebo dále - k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např. infekční endokarditida). Riziko aneurysmatu a disekce aorty a její ruptury může být zvýšené také u pacientů, kteří jsou současně léčeni systémovými kortikosteroidy. V případě náhlé bolesti v oblasti břicha, hrudníku nebo zad se pacientům doporučuje, aby neprodleně vyhledali lékařskou pomoc. Pacienty je třeba informovat, že v případě akutní dušnosti, nově vzniklých srdečních palpitací nebo zvětšení objemu břicha nebo rozvoje otoků dolních končetin mají ihned vyhledat lékařskou pomoc. Akutní pankreatitida U pacientů užívajících levofloxacin se může vyskytnout akutní pankreatitida. Pacienti mají být informováni o charakteristických příznacích akutní pankreatitidy. Pacienti, u kterých se objeví nevolnost, malátnost, břišní diskomfort, akutní bolest břicha nebo zvracení, mají být neprodleně vyšetřeni lékařem. Při podezření na akutní pankreatitidu je třeba levofloxacin vysadit; pokud se potvrdí, levofloxacin nemá být znovu nasazen. U pacientů s anamnézou pankreatitidy je třeba dbát zvýšené opatrnosti (viz bod 4.8). Poruchy krve Během léčby levofloxacinem může dojít k selhání funkce kostní dřeně včetně leukopenie, neutropenie, pancytopenie, hemolytické anemie, trombocytopenie, aplastické anemie nebo agranulocytózy (viz bod 4.8). Při podezření na některou z těchto poruch krve je třeba monitorovat krevní obraz. V případě abnormálních výsledků je třeba zvážit přerušení léčby levofloxacinem. Riziko rezistence S. aureus rezistentní na methicilin (MRSA) velmi pravděpodobně vykazuje i rezistenci na fluorchinolony včetně levofloxacinu. Proto se nedoporučuje používat levofloxacin u infekcí MRSA nebo při podezření na 3/16

MRSA, nejsou-li k dispozici laboratorní výsledky prokazující citlivost patogenního organismu na levofloxacin (a běžně doporučovaná antibiotika jsou pro léčbu MRSA infekcí považována za nevhodná). Rezistence E. coli (nejčastější patogen podílející se na infekcích močových cest) vůči fluorchinolonům je v Evropské unii různá. Předepisujícím lékařům se doporučuje vzít v úvahu lokální prevalenci rezistence E. coli na fluorchinolony. Inhalace anthraxu Inhalace anthraxu: při použití u lidí se vychází z údajů o citlivosti Bacillus anthracis in vitro a z experimentálních dat získaných na zvířecích modelech spolu s omezenými údaji o použití u lidí. Ošetřující lékař musí postupovat v souladu s národně a/nebo mezinárodně schválenými konsenzuálními dokumenty, které se týkají léčby onemocnění anthraxem. Trvání infuze Má být dodržena doporučená doba podávání infuze alespoň 30 minut pro 250 mg nebo 60 minut pro 500 mg přípravku Levofloxacin Kabi. U ofloxacinu je známo, že v průběhu infuze může vzniknout tachykardie a dočasný pokles krevního tlaku. Ve vzácných případech může, jako následek výrazného poklesu krevního tlaku, dojít k oběhovému kolapsu. Dojde-li k nápadnému poklesu krevního tlaku v průběhu infuze levofloxacinu (l-izomeru ofloxacinu), musí být infuze okamžitě přerušena. Obsah sodíku Tento léčivý přípravek obsahuje 177 mg sodíku v 50 ml, což odpovídá 8,85 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku. Dlouhotrvající, zneschopňující a potenciálně ireverzibilní závažné nežádoucí účinky léčiva U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly bez ohledu na jejich věk a preexistující rizikové faktory hlášeny velmi vzácně případy dlouhotrvajících (trvajících měsíce nebo roky), zneschopňujících a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva postihujících různé, někdy vícečetné tělesné systémy (muskuloskeletální, nervový, psychiatrický a senzorický). Léčba levofloxacinem má být okamžitě ukončena při prvních známkách nebo příznacích jakéhokoli závažného nežádoucího účinku a pacienty je třeba informovat, že mají kontaktovat lékaře, který jim přípravek předepsal. Tendinitida a ruptura šlachy Tendinitida a ruptura šlachy (zejména, ale nejen Achillovy šlachy), někdy bilaterální, se mohou objevit již do 48 hodin od zahájení léčby chinolony a fluorochinolony; jejich výskyt byl hlášen dokonce až několik měsíců po ukončení léčby. Riziko tendinitidy a ruptury šlachy se zvyšuje u pacientů, kterým jsou podávány denní dávky 1000 mg levofloxacinu, u starších pacientů, u pacientů s poruchou funkce ledvin, u pacientů po transplantaci solidních orgánů a u pacientů léčených současně kortikosteroidy. Z toho důvodu je třeba se souběžnému podávání kortikosteroidů vyhnout. Při prvních známkách tendinitidy (např. bolestivý otok, zánět) je nutné léčbu levofloxacinem ukončit a zvážit jiné možnosti léčby. Postiženou končetinu (končetiny) je třeba náležitě ošetřit (např. imobilizací). Pokud se vyskytnout známky tendinopatie, kortikosteroidy se nemají používat. Myoklonus U pacientů užívajících levofloxacin byly hlášeny případy myoklonu (viz bod 4.8). Riziko myoklonu se zvyšuje u starších pacientů a u pacientů s poruchou funkce ledvin, pokud není dávka levofloxacinu upravena podle clearance kreatininu. Při prvním výskytu myoklonu má být léčba levofloxacinem okamžitě ukončena a má být zahájena odpovídající léčba. Onemocnění způsobená bakterií Clostridium difficile Průjem, zejména těžký, přetrvávající a/nebo s příměsí krve, který se objeví v průběhu nebo po ukončení léčby levofloxacinem (včetně několika týdnů po léčbě), může být známkou onemocnění vyvolaného patogenem Clostridium difficile (CDAD). CDAD může mít různou závažnost od mírné až po život ohrožující, jejíž nejzávažnější formou je pseudomembranózní kolitida (viz bod 4.8). Proto je důležité tuto diagnózu zvážit u pacientů se závažným průjmem během léčby nebo po léčbě levofloxacinem. Je-li podezření na CDAD nebo při potvrzené diagnóze CDAD, je nutno podávání levofloxacinu ihned ukončit a 4/16

bez prodlení poskytnout pacientovi vhodnou léčbu. Přípravky inhibující peristaltiku jsou v tomto stavu kontraindikovány. Pacienti s predispozicí k záchvatům Chinolony mohou snižovat křečový práh a spouštět záchvaty. Levofloxacin je kontraindikován u pacientů s anamnézou epilepsie (viz bod 4.3) a stejně jako ostatní chinolony má být používán s mimořádnou opatrností u pacientů s predispozicí k záchvatům, nebo u pacientů současně léčených přípravky snižujícími práh mozkových záchvatů, jako je theofylin (viz bod 4.5). V případě konvulzivních záchvatů (viz bod 4.8) má být léčba levofloxacinem ukončena. Pacienti s deficiencí G-6-fosfát dehydrogenázy Pacienti s latentní nebo zjevnou poruchou glukóza-6-fosfát-dehydrogenázové aktivity mohou být náchylní k hemolytickým reakcím, jsou-li léčeni chinolonovými antibiotiky. Pokud je nutné u těchto pacientů levofloxacin použít, je třeba monitorovat možný výskyt hemolýzy. Pacienti s poruchou funkce ledvin Protože je levofloxacin vylučován převážně ledvinami, je třeba dávky přípravku Levofloxacin Kabi u pacientů s poruchou funkce ledvin upravit (viz bod 4.2). Hypersenzitivní reakce Levofloxacin může zapříčinit závažné potenciálně fatální hypersenzitivní reakce (např. angioedém až anafylaktický šok), které se mohou ojediněle objevit i po první dávce (viz bod 4.8). Pacienti mají léčbu okamžitě ukončit a kontaktovat svého lékaře nebo pohotovost, kde bude neodkladně zahájena příslušná léčba. Závažné kožní nežádoucí účinky Při léčbě levofloxacinem byl hlášen výskyt závažných kožních nežádoucích účinků (SCAR), včetně toxické epidermální nekrolýzy (TEN: známé též jako Lyellův syndrom), Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS) a lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP), které mohou být až život ohrožující nebo fatální (viz bod 4.8). Při předepisování tohoto léku mají být pacienti poučeni o známkách a příznacích závažných kožních reakcí a mají být pečlivě sledováni. Pokud se objeví příznaky naznačující možnost těchto reakcí, je nutné levofloxacin okamžitě vysadit a zvážit alternativní léčbu. Pokud se u pacienta při používání levofloxacinu rozvinula závažná reakce, jako je SJS, TEN, DRESS nebo AGEP nesmí se u něho léčba levofloxacinem již nikdy znovu zahajovat. Dysglykemie Stejně jako u všech chinolonů byly hlášeny poruchy glykemie zahrnující hypoglykemii i hyperglykemii, vyskytující se častěji u starších pacientů, obvykle u pacientů s diabetem mellitem, kteří jsou souběžně léčeni perorálním hypoglykemikem (např. glibenklamidem) nebo inzulinem. Byly hlášeny případy hypoglykemického kómatu. U pacientů s diabetem mellitem se doporučuje pečlivé sledování glykemie (viz bod 4.8). Jestliže pacient zaznamená kolísání hladiny glukózy v krvi, je nutné léčbu přípravkem Levofloxacin Kabi ihned přerušit, a má být zvážena alternativní nefluorchinolonová antibakteriální terapie. Prevence fotosenzibilizace Při léčbě levofloxacinem byla hlášena fotosenzibilizace (viz bod 4.8). Pacientům se doporučuje nevystavovat se během léčby a dalších 48 hodin po léčbě intenzivnímu slunečnímu záření ani umělým UV paprskům (např. horské slunce, solárium), aby se předešlo fotosenzibilizaci. Pacienti, kteří jsou léčeni antagonisty vitaminu K Z důvodu možného zvýšení koagulačních testů (PT/INR) a/nebo krvácení u pacientů léčených levofloxacinem v kombinaci s antagonisty vitaminu K (např. warfarin), mají být testy srážlivosti sledovány, pokud jsou tyto dva léky podávány současně (viz bod 4.5). Psychotické reakce 5/16

U pacientů léčených chinolony včetně levofloxacinu se vyskytly psychotické reakce. Velmi vzácně tyto reakce vedly až k sebevražedným úmyslům a sebeohrožujícímu chování, které se v některých případech objevily již po jednorázové dávce levofloxacinu (viz bod 4.8). Pokud se tyto reakce objeví, má být podávání levofloxacinu ukončeno okamžitě po objevení prvních známek nebo příznaků těchto reakcí a pacientům má být doporučeno, aby se obrátili na lékaře, který jim léčivý přípravek předepsal. Je třeba zvážit jinou než fluorochinolonovou léčbu a přijmout příslušná opatření. Má-li být levofloxacin podáván psychotickým pacientům nebo pacientům s anamnézou psychiatrického onemocnění, doporučuje se zvýšená opatrnost. Prodloužení QT intervalu Při podávání fluorchinolonů včetně levofloxacinu má být věnována zvýšená pozornost pacientům se známými rizikovými faktory pro prodloužení QT intervalu, jako je např.: − vrozený syndrom prodlouženého QT − současné užívání léčivých přípravků, o kterých je známo, že prodlužují QT interval (např. antiarytmika třídy IA a III, tricyklická antidepresiva, makrolidy, antipsychotika) − nekorigovaná nerovnováha elektrolytů (např. hypokalemie, hypomagnezémie) − srdeční onemocnění (např. srdeční selhání, infarkt myokardu, bradykardie) Na působení léčivých přípravků prodlužujících QT interval mohou být citlivější starší pacienti a ženy. Proto je u těchto populací zapotřebí zvýšené opatrnosti při podávání fluorchinolonů včetně levofloxacinu (viz bod 4.2 Starší pacienti, a body 4.5, 4.8 a 4.9). Periferní neuropatie U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly hlášeny případy senzorické nebo senzomotorické polyneuropatie, vedoucí k parestezii, hypestezii, dysestezii nebo slabosti. Pacienti léčení levofloxacinem, mají být poučeni, aby před pokračováním léčby informovali svého lékaře, pokud se u nich vyskytnou symptomy neuropatie jako jsou bolest, pálení, brnění, necitlivost nebo slabost, aby se tak předešlo vzniku potenciálně ireverzibilního stavu (viz bod 4.8). Poruchy jater a žlučových cest U levofloxacinu byly hlášeny případy nekrózy jater až život ohrožujícího selhání jater, a to především u pacientů se závažnými základními chorobami, jako je sepse (viz bod 4.8). Pacienty je třeba upozornit, aby ukončili léčbu a kontaktovali svého lékaře, pokud zaznamenají známky a příznaky onemocnění jater, např. anorexii, žloutenku, tmavou moč, svědění nebo citlivost v oblasti břicha. Exacerbace myasthenia gravis Fluorchinolony včetně levofloxacinu působí jako neuromuskulární blokátory a mohou zhoršit svalovou slabost u pacientů s myasthenia gravis. Při použití fluorchinolonů u těchto pacientů byly po uvedení přípravku na trh zaznamenány závažné nežádoucí účinky zahrnující úmrtí a nutnost podpory dýchání. U pacientů se známou anamnézou myasthenia gravis se levofloxacin nedoporučuje. Poruchy zraku Pokud se objeví poruchy zraku nebo pacient zaznamená jakékoli účinky na zrak, je zapotřebí okamžitě konzultovat situaci se specializovaným očním lékařem (viz body 4.7 a 4.8). Superinfekce Podávání levofloxacinu, především dlouhodobé, může vést k přerůstání organismů necitlivých na levofloxacin. Pokud se během léčby objeví superinfekce, je třeba přijmout příslušná opatření. Ovlivnění výsledků laboratorních testů Při stanovení opiátů v moči se u pacientů léčených levofloxacinem mohou vyskytnout falešně pozitivní výsledky. Pozitivní screening na opiáty má být ověřen specifičtější metodou. Protože levofloxacin může inhibovat růst Mycobacterium tuberculosis, mohou se při bakteriologické diagnostice tuberkulózy objevit falešně negativní výsledky. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Účinky jiných léčivých přípravků na Levofloxacin Kabi 6/16

Theofylin, fenbufen a podobná nesteroidní antiflogistika V klinické studii nebyly nalezeny žádné farmakokinetické interakce levofloxacinu s theofylinem. Může však dojít k výraznému snížení prahu mozkových záchvatů, jsou-li chinolony podávány současně s theofylinem, nesteroidními antiflogistiky nebo jinými přípravky, které práh záchvatů snižují. Koncentrace levofloxacinu byly asi o 13 % vyšší v přítomnosti fenbufenu než při podání levofloxacinu samotného. Probenecid a cimetidin Probenecid a cimetidin měly statisticky významný účinek na eliminaci levofloxacinu. Renální clearance levofloxacinu byla snížena cimetidinem (24%) a probenecidem (34%). Je to způsobeno tím, že obě léčivé látky mají schopnost blokovat renální tubulární sekreci levofloxacinu. Při dávkách zkoušených ve studiích však není pravděpodobné, že statisticky významné kinetické odchylky budou klinicky významné. Opatrnosti je třeba při současném podávání levofloxacinu s látkami, které ovlivňují tubulární renální sekreci, např. probenecid a cimetidin, zejména u pacientů s porušenou funkcí ledvin. Další relevantní informace Klinické farmakologické studie ukázaly, že farmakokinetika levofloxacinu nebyla z pohledu klinického významu nikterak ovlivněna při současném podávání levofloxacinu s následujícími látkami: uhličitanem vápenatým, digoxinem, glibenklamidem, ranitidinem. Účinky přípravku Levofloxacin Kabi na jiné léčivé přípravky Cyklosporin Biologický poločas cyklosporinu byl při současném podání s levofloxacinem zvýšen o 33 %. Antagonisté vitaminu K Zvýšení koagulačních testů (PT/INR) a/nebo krvácení, které může být závažné, byly hlášeny u pacientů léčených levofloxacinem v kombinaci s antagonisty vitaminu K (např. warfarin). Koagulační testy mají být proto sledovány u pacientů léčených antagonisty vitaminu K (viz bod 4.4). Léčivé přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval Levofloxacin, stejně jako ostatní fluorchinolony, má být používán s opatrností u pacientů léčených přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval (např. antiarytmika třídy IA a III, tricyklická antidepresiva, makrolidy, antipsychotika) (viz bod 4.4). Další relevantní informace Ve farmakokinetické interakční studii levofloxacin neovlivňoval farmakokinetiku theofylinu (který je substrátem CYP1A2), což značí, že levofloxacin není inhibitorem CYP1A2. 4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství Jsou k dispozici pouze omezené údaje ohledně použití levofloxacinu u těhotných žen. Z hlediska reprodukční toxicity studie na zvířatech neodhalily přímé ani nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3). Z důvodu chybějících údajů u člověka a kvůli experimentálně zjištěnému riziku poškození zatížených chrupavek v rostoucím organismu v důsledku používání fluorchinolonů nesmí být levofloxacin podáván těhotným ženám (viz body 4.3 a 5.3). Kojení U kojících žen je přípravek Levofloxacin Kabi kontraindikován. Nejsou k dispozici dostatečné informace o vylučování levofloxacinu do mateřského mléka u lidí, ostatní fluorchinolony se však do mléka vylučují. Z důvodu chybějících údajů u člověka a kvůli experimentálně zjištěnému riziku poškození zatížených chrupavek v rostoucím organismu v důsledku používání fluorchinolonů nesmí být levofloxacin podáván kojícím ženám (viz body 4.3 a 4.5). 7/16

Fertilita U potkanů nedošlo k žádným poruchám fertility ani reprodukční výkonnosti v důsledku podávání levofloxacinu. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Některé z nežádoucích účinků přípravku (např. závratě/vertigo, ospalost, poruchy zraku) mohou nepříznivě ovlivnit pacientovu pozornost a schopnost rychle reagovat, a proto mohou představovat riziko v situacích, kdy jsou tyto schopnosti zvláště důležité (např. řízení motorového vozidla nebo obsluha strojů). 4.8 Nežádoucí účinky Základem níže uvedených informací jsou výsledky z klinických studií zahrnujících více než 8300 pacientů a rozsáhlé zkušenosti získané po uvedení levofloxacinu na trh. Frekvence v tabulce jsou definovány podle následující konvence: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze zjistit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Systém orgánových Časté Méně časté Vzácné Není známo tříd (≥1/100 až <1/10 ) (≥1/1 000 až (≥1/10 000 až <1/1 (z dostupných údajů <1/100) 000) nelze zjistit) Infekce a infestace Mykotické infekce včetně kandidózy Rezistence patogenu Poruchy krve a Leukopenie Trombocytopenie Selhání funkce kostní lymfatického Eozinofilie Neutropenie dřeně včetně systému aplastické anemie, pancytopenie, agranulocytózy, hemolytické anemie Poruchy imunitního Angioedém Anafylaktický šok a systému Hypersenzitivita (viz Anafylaktoidní šoka bod 4.4) (viz bod 4.4) Endokrinní poruchy Syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH) Poruchy Anorexie Hypoglykemie Hyperglykemie metabolismu a především u (viz bod 4.4) výživy diabetiků Hypoglykemické kóma (viz bod 4.4) Psychiatrické Insomnie Úzkost Psychotické reakce Psychotické poruchy poruchy* Stav zmatenosti (např. s se sebeohrožujícím Nervozita halucinacemi, chováním včetně paranoiou) sebevražedných Deprese myšlenek nebo Agitovanost pokusu o sebevraždu Abnormální sny (viz bod 4.4) Noční můry, Mánie Delirium, Panická ataka

8/16

Poruchy nervového systému*

Bolest hlavy Závratě

Somnolence Třes Dysgeuzie

Poruchy oka* Poruchy ucha a labyrintu* Srdeční poruchy**

Cévní poruchy** Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Gastrointestinální poruchy

Poruchy jater a žlučových cest

Vertigo

Platí pouze pro i.v. formu: Flebitida Dyspnoe Průjem Zvracení Nauzea

Bolest břicha Dyspepsie Flatulence Zácpa

Zvýšení jaterních enzymů (ALT/AST, alkalické fosfatázy, GGT)

Zvýšení hladiny bilirubinu v krvi

9/16

Křeče (viz body 4.3 a 4.4) Parestézie Porucha paměti

Periferní senzorická neuropatie (viz bod 4.4) Periferní senzomotorická neuropatie (viz bod 4.4) Parosmie včetně anosmie Dyskineze Extrapyramidové poruchy Ageuzie Synkopa Benigní intrakraniální hypertenze Myoklonus Neuralgie Poruchy zraku, jako Přechodná ztráta je neostré vidění (viz zraku (viz bod 4.4) bod 4.4) Uveitida Tinitus Ztráta sluchu Poruchy sluchu Tachykardie Ventrikulární Palpitace tachykardie, která může vést k srdeční zástavě Ventrikulární arytmie a torsade de pointes (hlášeno zejména u pacientů s rizikovými faktory pro prodloužení QT), prodloužení QT na elektrokardiogramu (viz body 4.4 a 4.9) Hypotenze Bronchospasmus Alergická pneumonitida Průjem – hemoragický, který může velmi vzácně indikovat enterokolitidu včetně pseudomembranózní kolitidy (viz bod 4.4) Pankreatitida (viz bod 4.4) Žloutenka a závažné poškození jater včetně fatálních případů akutního selhání jater především u pacientů se závažným základním

Poruchy kůže a podkožní tkáněb

Vyrážka Pruritus Kopřivka Hyperhidróza

Léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) (viz bod 4.4), fixní lékový exantém

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně*

Artralgie Myalgie

Poruchy ledvin a močových cest

Zvýšená hladina kreatininu v krvi

Onemocnění šlach (viz body 4.3 a 4.4) včetně tendinitidy (např. Achillovy šlachy) Svalová slabost, která může být obzvláště významná u pacientů s myastenia gravis (viz bod 4.4) Akutní selhání ledvin (např. z důvodu intersticiální nefritidy) Pyrexie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace*

onemocněním (viz bod 4.4) Hepatitida Toxická epidermální nekrolýza Stevensův-Johnsonův syndrom Erythema multiforme Fotosenzitivní reakce (viz bod 4.4) Leukocytoklastická vaskulitida Stomatitida Hyperpigmentace kůže Akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP) (viz bod 4.4) Rhabdomyolýza Ruptura šlachy (např. Achillovy) (viz body 4.3 a 4.4) Ruptura vazu Ruptura svalu Artritida

Platí pouze pro i.v. Astenie Bolest (včetně bolesti formu: Reakce v zad, hrudi a končetin) místě vpichu (bolest, začervenání) a Anafylaktické a anafylaktoidní reakce se v některých případech mohou objevit již po podání první dávky. b

Mukokutánní reakce se mohou v některých případech objevit již po podání první dávky.

*V souvislosti s podáváním chinolonů a fluorochinolonů byly v některých případech bez ohledu na preexistující rizikové faktory hlášeny velmi vzácné případy dlouhotrvajících (až měsíce nebo roky), zneschopňujících a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva postihujících několik, někdy vícečetných tříd orgánových systémů a smyslů (včetně účinků, jako jsou tendinitida, ruptura šlachy, artralgie, bolest končetin, poruchy chůze, neuropatie spojené s parestezií a neuralgií, únava, psychiatrické příznaky (včetně poruch spánku, úzkosti, záchvatů paniky, deprese a sebevražedných myšlenek), poruchy paměti a koncentrace, poruchy sluchu, zraku, chuti a čichu (viz bod 4.4). **U pacientů léčených fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy komplikované rupturou (včetně fatálních případů), a regurgitace/ nedomykavosti některé ze srdečních chlopní (viz bod 4.4). Další nežádoucí účinky spojené s podáváním fluorchinolonů jsou: − ataky porfyrie u pacientů s porfyrií 10/16

Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky případně na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48 100 00 Praha 10 e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz 4.9 Předávkování Podle toxikologických studií provedených na zvířatech nebo klinických farmakologických studií prováděných se supraterapeutickými dávkami jsou nejdůležitějšími známkami, které lze očekávat v případě akutního předávkování infuzním roztokem levofloxacinu, symptomy centrální nervové soustavy, jako jsou zmatenost, závratě, poruchy vědomí a záchvaty křečí, a dále prodloužení QT intervalu. Účinky na centrální nervovou soustavu včetně stavu zmatenosti, křečí, myoklonu, halucinací a třesu byly pozorovány po uvedení levofloxacinu na trh. V případě předávkování je vhodné zahájit symptomatickou léčbu. Vzhledem k možnosti prodloužení QT intervalu má být zajištěno monitorování EKG. Hemodialýza, včetně peritoneální a CAPD, není k odstranění levofloxacinu z těla účinná. Neexistuje žádné specifické antidotum. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: chinolonová antibakteriální léčiva, fluorchinolony, ATC kód: J01MA12 Levofloxacin je syntetické antibakteriální agens ze třídy fluorchinolonů. Je to S (-) enantiomer racemické léčivé látky ofloxacinu. Mechanizmus účinku Jako flurochinolonové antibakteriální agens působí levofloxacin na komplex DNA–DNA–gyráza a topoizomerázu IV. Vztah farmakokinetiky a farmakodynamiky Stupeň antibakteriální aktivity levofloxacinu závisí na podílu maximální koncentrace v séru (C max) nebo plochy pod křivkou plazmatických hodnot (AUC) a minimální inhibiční koncentrace (MIC). Mechanismus rezistence Rezistence na levofloxacin se vyvíjí pomalu postupným procesem spojeným s mutací cílového místa v obou topoizomerázách typu II, v DNA gyráze a topoizomeráze IV. Jiný mechanismus rezistence jako je propustnost bariér (známé u Pseudomonas aeruginosa) a efluxní mechanismy mohou také ovlivnit citlivost na levofloxacin. Zkřížená rezistence je pozorována i mezi levofloxacinem a ostatními fluorchinolony. Vzhledem k mechanismu účinku nedochází ke zkřížené rezistenci s antibiotiky ostatních tříd. Hraniční hodnoty

11/16

V tabulce níže jsou uvedeny tzv. MIC breakpointy (hraniční hodnoty pro minimální inhibiční koncentrace) doporučené EUCAST pro levofloxacin. Jsou rozlišeny citlivé mikroorganismy od středně citlivých a středně citlivé od rezistentních mikroorganizmů (MIC, mg/l). Klinické MIC hraniční hodnoty (breakpoints) pro levofloxacin doporučené EUCAST (verze 10.0, 2020-0101): Patogen Citlivý Rezistentní Enterobacteriales ≤0,5 mg/l Pseudomonas spp. ≤0,001 mg/l Acinetobacter spp. ≤0,5 mg/l Staphylococcus spp. ≤0,001 mg/l S. Aureus ≤0,001 mg/l Koaguláza-negativní stafylokoky S. pneumoniae ≤0,001 mg/l Streptococcus A,B,C,G ≤0,001 mg/l H.influenzae ≤0,06 mg/l M.catarrhalis ≤0,125 mg/l H.pylori ≤1 mg/l 1 A.sanguinicola and urinae (pouze ≤2 mg/l nekomplikované UTI) K.kingae ≤0,125 mg/l Hraniční hodnoty druhově ≤0,5 mg/l nespecifické 1 Citlivost lze odvodit z citlivosti na ciprofloxacin.

>1 mg/l >1 mg/l >1 mg/l >1 mg/l >1 mg/l >2 mg/l >2 mg/l >0,06 mg/l > 0,125 mg/l >1 mg/l >2 mg/l >0,125 mg/l >1 mg/l

Prevalence rezistence se může u některých kmenů lišit v čase a v závislosti na geografickém území, takže je vhodné získat místní informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. Pokud je to nutné, doporučuje se obrátit se na odborníka v případech, kdy je lokální výskyt rezistentních kmenů takový, že je účinnost přípravku u některých typů infekcí sporná. Běžně citlivé mikroorganismy Aerobní grampozitivní bakterie Bacillus anthracis Staphylococcus aureus citlivý na methicilin Staphylococcus saprophyticus Streptokoky C a G Streptococcus agalactiae Streptococcus pneumoniae Streptococcus pyogenes Aerobní gramnegativní bakterie Eikenella corrodens Haemophilus influenzae Haemophilus para-influenzae Klebsiella oxytoca Moraxella catarrhalis Pasteurella multocida Proteus vulgaris Providencia rettgeri Anaerobní bakterie Peptostreptococcus Jiné 12/16

Chlamydophila pneumoniae Chlamydophila psittaci Chlamydia trachomatis Legionella pneumophila Mycoplasma pneumoniae Mycoplasma hominis Ureaplasma urealyticum Mikroorganismy s potenciálně problematickou citlivostí Aerobní grampozitivní bakterie Enterococcus faecalis Staphylococcus aureus rezistentní na methicilin# Koaguláza negativní Staphylococcus spp Aerobní gramnegativní bakterie Acinetobacter baumannii Citrobacter freundii Enterobacter aerogenes Enterobacter agglomerans Enterobacter cloacae Escherichia coli Klebsiella pneumoniae Morganella morganii Proteus mirabilis Providencia stuartii Pseudomonas aeruginosa Serratia marcescens Anaerobní bakterie Bacteroides fragilis Inherentně rezistentní kmeny Aerobní grampozitivní bakterie Enterococcus faecium # Methicilin-rezistentní S. aureus je velmi pravděpodobně rezistentní i na fluorochinolony včetně levofloxacinu. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Absorpce Levofloxacin podávaný per os je rychle a téměř zcela absorbován a během 1–2 hodin dosahuje vrcholové plazmatické koncentrace. Absolutní biologická dostupnost je 99–100 %. Strava má jen malý účinek na absorpci levofloxacinu. Koncentrace v ustáleném stavu je dosaženo během 48 hodin po podání dávky 500 mg jednou nebo dvakrát denně. Distribuce v organismu Přibližně 30–40 % levofloxacinu se váže na bílkoviny v séru. Průměrný distribuční objem levofloxacinu je přibližně 100 l po jednorázové i opakované dávce 500 mg, což naznačuje širokou distribuci do tělních tkání. 13/16

Průnik do tkání a tělních tekutin Bylo prokázáno, že levofloxacin proniká do sliznice bronchů, tekutiny epiteliální výstelky, alveolárních makrofágů, plicní tkáně, kůže (tekutina v puchýřích), tkáně prostaty a do moči. Penetrace levofloxacinu do mozkomíšního moku je však nepatrná. Biotransformace Levofloxacin je metabolizován ve velmi malé míře na desmethyl-levofloxacin a levofloxacin N-oxid. Tyto metabolity tvoří méně než 5 % dávky a jsou vylučovány močí. Levofloxacin je stereochemicky stabilní a nepodléhá chirální inverzi. Eliminace Po perorálním a intravenózním podání je levofloxacin z plazmy eliminován relativně pomalu (t 1/2 = 6–8 hod). Vylučování probíhá primárně renální cestou (> 85 % podané dávky). Průměrná zjevná celková clearance levofloxacinu po jednorázovém podání dávky 500 mg byla 175±29,2 ml/min. Ve farmakokinetice levofloxacinu nejsou žádné velké rozdíly při podání intravenózním a perorálním. Z toho vyplývá, že intravenózní cesta podání a perorální podávání jsou vzájemně zaměnitelné. Linearita V rozmezí 50 až 1000 mg vykazuje levofloxacin lineární farmakokinetiku. Zvláštní populace Pacienti s poruchou funkce ledvin Farmakokinetika levofloxacinu je ovlivněna renální poruchou. Se zhoršenou funkcí ledvin jsou zhoršeny renální eliminace a clearance a eliminační poločas se zvyšuje tak, jak ukazuje následující tabulka: Farmakokinetika u poruchy funkce ledvin po jednorázovém podání dávky 500 mg p.o.: ClCR (ml/min)

< 20

20–49

50–80

ClCR (ml/min) t1/2 (hod)

13

26

57

35

27

9

Starší pacienti Nejsou významné rozdíly ve farmakokinetice levofloxacinu mezi mladými a staršími subjekty s výjimkou těch, které souvisí s rozdíly v clearance kreatininu. Farmakokinetika v závislosti na pohlaví Samostatné analýzy mužských a ženských subjektů ukázaly malé až okrajové pohlavní odlišnosti ve farmakokinetice levofloxacinu. Není důkaz, že by tyto odlišnosti byly klinicky významné. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií toxicity po jednorázovém podání, toxicity po opakovaném podávání, karcinogenního potenciálu a reprodukční a vývojové toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. U laboratorních potkanů neměl levofloxacin žádný účinek na fertilitu ani reprodukční zdatnost a jediným účinkem na fetus bylo opoždění zrání v důsledku maternální toxicity. Levofloxacin nevyvolal žádné genové mutace bakteriálních buněk ani buněk savců. Způsobil však chromozomální aberace u plicních buněk čínských křečků in vitro. Tyto účinky lze považovat za následek inhibice topoizomerázy II. In vivo testy (mikronukleový test, výměna sesterských chromatid, neplánovaná syntéza DNA, dominantní letální testy) neprokázaly žádný genotoxický potenciál. 14/16

Studie na myších prokázaly, že levofloxacin má fototoxický účinek pouze při velmi vysokých dávkách. V testu fotomutagenity levofloxacin neprokázal žádný genotoxický potenciál a v testu fotokarcinogenity redukoval nádorové bujení. Stejně jako pro ostatní fluorchinolony má i levofloxacin účinek na chrupavky (tvorba dutin a puchýřků) u laboratorních potkanů a psů. Tyto nálezy byly více výrazné u mladých zvířat. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Chlorid sodný Hydroxid sodný (k úpravě pH) Kyselina chlorovodíková (k úpravě pH) Voda pro injekci 6.2 Inkompatibility Přípravek Levofloxacin Kabi nesmí být mísen s heparinem nebo alkalickými roztoky (např. hydrogenuhličitan sodný). Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6. 6.3 Doba použitelnosti Infuzní roztok před otevřením obalu: KabiPac lahev s 50 a 100 ml roztoku: 3 roky Freeflex vak s 50 ml roztoku: 18 měsíců Freeflex vak se 100 ml roztoku: 2 roky Naředěný roztok: Před podáním není nezbytné roztok naředit. Chemická a fyzikální stabilita naředěného roztoku byla prokázána po dobu 3 hodin při 25 °C. Po prvním otevření obalu: Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě (do 3 hodin). Není-li použit okamžitě (do 3 hodin), doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele, pokud rekonstituce/naředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných podmínek. V průběhu infuze není potřeba zajistit ochranu před světlem. 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání KabiPac lahev: Uchovávejte lahev ve vnějším obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. Chraňte před chladem nebo mrazem. Freeflex vak: Neuchovávejte při teplotě nad 25 °C. Uchovávejte vak ve vnějším obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. Chraňte před chladem nebo mrazem. Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3. 6.5 Druh obalu a obsah balení 15/16

100ml lahev obsahující 50 ml roztoku: 100ml obal z polyethylenu o nízké hustotě (KabiPac) uzavřený víčkem s pryžovým diskem. Velikosti balení: 1, 10, 20 a 25 lahví 100ml vak obsahující 50 ml roztoku: 100ml polyolefinový Freeflex vak Velikosti balení: 10 a 20 vaků 100ml lahev obsahující 100 ml roztoku: 100ml obal z polyethylenu o nízké hustotě (KabiPac) uzavřený víčkem s pryžovým diskem. Velikosti balení: 1, 10, 20 a 25 lahví 100ml vak obsahující 100 ml roztoku: 100ml polyolefinový Freeflex vak Velikosti balení: 10 a 20 vaků Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení. 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. Mísitelnost s jinými infuzními roztoky: Přípravek Levofloxacin Kabi je kompatibilní s následujícími infuzními roztoky: - roztok glukózy 50 mg/ml (5%) - roztok glukózy v Ringerově roztoku 25 mg/ml (2,5%) - roztok chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%) - roztok aminokyselin Informace o inkompatibilitách viz bod 6.2. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Fresenius Kabi s.r.o., Na Strži 1702/65, Nusle, 140 00 Praha 4, Česká republika 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA 42/117/13-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE Datum první registrace: 27. 3. 2013 Datum prodloužení registrace: 28. 11. 2013 10. DATUM REVIZE TEXTU 2. 7. 2026

16/16