Hepcludex 2 mg

Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky. Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

HEPCLUDEX 2 mg prášek pro injekční roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje 2 mg bulevirtidu ve formě bulevirtid-acetátu. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro injekční roztok (prášek pro injekci). Prášek je bílý až téměř bílý. Po rekonstituci má roztok pH přibližně 9,0 a osmolalitu přibližně 300 mosm/kg.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

Terapeutické indikace

Přípravek Hepcludex je určen k léčbě chronické infekce virem hepatitidy delta (HDV) v plazmě (nebo séru) HDV-RNA pozitivních dospělých pacientů a pediatrických pacientů ve věku 3 let a starších s tělesnou hmotností minimálně 10 kg s kompenzovaným onemocněním jater. 4.2

Dávkování a způsob podání

Léčbu má zahajovat pouze lékař se zkušenostmi s léčbou pacientů s infekcí HDV. Dávkování Bulevirtid se má podávat jednou denně (každých 24 hodin ±4 hodiny) subkutánní injekcí jako monoterapie, nebo při souběžném podávání s analogem nukleosidu/nukleotidu k léčbě základní infekce virem hepatitidy B (HBV). Doporučená dávka bulevirtidu u dospělých pacientů je 2 mg jednou denně. Doporučená dávka bulevirtidu u pediatrických pacientů závisí na tělesné hmotnosti, jak je uvedeno v tabulce níže. Dávkování u pediatrických pacientů léčených bulevirtidem v dávce 2 mg ve formě prášku pro injekční roztok Tělesná hmotnost (kg) 10 kg až <25 kg 25 kg až <35 kg 35 kg a výše

Dávkování rekonstituovaného bulevirtidu ve formě prášku pro injekční roztok v dávce 2 mg (ml) 0,5 ml 0,75 ml 1 ml 2

Denní dávka bulevirtidu 1 mg 1,5 mg 2 mg

Pokud jde o souběžné podávání s analogy nukleosidů/nukleotidů k léčbě infekce HBV, viz bod 4.4. Doba trvání léčby Optimální délka léčby není známa. V léčbě se má pokračovat, dokud je spojena s klinickým přínosem. Ukončení léčby je třeba zvážit v případě trvalé (6měsíční) sérokonverze HBsAg nebo ztráty virologické a biochemické odpovědi. Vynechané dávky Pokud byla injekce vynechána a od plánované doby podání neuplynuly více než čtyři hodiny, musí se injekce podat co nejdříve. Doba podání následující injekce se nepočítá od doby podání „záchranné“ injekce, nýbrž se řídí již dříve stanoveným plánem aplikace injekcí. Proto je nutné vrátit se následující den k obvyklému podávání injekcí ve stanovenou dobu. Pokud byla injekce vynechána a od plánované doby podání uplynuly více než čtyři hodiny, nemá se vynechaná dávka podávat. Následující injekce se podá podle obvyklého plánu (injekce předepsané dávky, bez zdvojnásobení) další den ve stanovenou dobu. Pokud byla injekce omylem podána více než čtyři hodiny po plánovaném čase, musí se následující injekce podat obvyklým způsobem (tj. podle původního plánu). Zvláštní skupiny pacientů Starší pacienti O podávání přípravku pacientům ve věku > 65 let nejsou dostupné žádné údaje. Porucha funkce ledvin U pacientů s poruchou funkce ledvin nebyly provedeny žádné studie s bulevirtidem. Funkci ledvin je třeba pečlivě monitorovat. Během léčby může dojít ke zvýšení hladin solí žlučových kyselin. Vzhledem k tomu, že soli žlučových kyselin se vylučují ledvinami, může být zvýšení jejich hladin výraznější u pacientů s poruchou funkce ledvin. Porucha funkce jater U pacientů s lehkou poruchou funkce jater (Child-Pugh-Turcottova třída A) není úprava dávky nutná. Bezpečnost a účinnost bulevirtidu u pacientů s dekompenzovanou cirhózou nebyly stanoveny (viz body 4.4 a 5.2). Pediatrická populace Bezpečnost a účinnost bulevirtidu u pacientů mladších 18 let nebyly v klinických studiích stanoveny. Doporučená dávka bulevirtidu pro pediatrické pacienty ve věku 3 let a starších s tělesnou hmotností minimálně 10 kg a kompenzovaným onemocněním jater je stanovena na základě modelování a simulace populační farmakokinetiky/farmakodynamiky (viz bod 5.2). Způsob podání Pouze subkutánní podání. Bulevirtid je možné podat injekčně do míst, jako je horní část stehna nebo břicho. Je třeba, aby pacienti, kteří si přípravek podávají sami, nebo pečující osoby, které jim přípravek podávají, byli náležitě proškoleni, aby se minimalizovalo riziko reakcí v místě vpichu. Pacienti podávající si přípravek sami nebo pečující osoba podávající přípravek pacientovi musí pečlivě dodržovat „Podrobné pokyny k podání injekce“, které jsou přiloženy v krabičce.

Návod k rekonstituci tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6. 4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Genotyp HDV a HBV V populacích v klinických studiích převládal genotyp HDV 1. Není známo, zda genotyp HDV či HBV ovlivňuje klinickou účinnost bulevirtidu. Dekompenzované onemocnění jater Farmakokinetika, bezpečnost a účinnost bulevirtidu u pacientů s dekompenzovanou cirhózou nebyly stanoveny. Použití u pacientů s dekompenzovaným onemocněním jater se nedoporučuje. Souběžná infekce HBV Základní infekce HBV se má souběžně léčit dle stávajících doporučení k léčbě. Do klinické studie s bulevirtidem MYR202 byli zařazeni pouze pacienti se známkami aktivní hepatitidy navzdory léčbě analogem nukleosidu/nukleotidu; společně s bulevirtidem byl podáván tenofovir-disoproxil-fumarát. Doporučuje se pečlivě monitorovat hladinu HBV DNA. Exacerbace hepatitidy po ukončení léčby Přerušení léčby bulevirtidem může vést k reaktivaci infekcí HDV a HBV a závažným akutním exacerbacím hepatitidy, zejména u pacientů s cirhózou, u kterých může existovat zvýšené riziko závažnějšího vzplanutí nebo progrese do jaterní dekompenzace. V případě ukončení léčby je třeba pečlivě sledovat jaterní funkce, přičemž návazná klinická i laboratorní vyšetření mají být prováděna po dobu nejméně 6 měsíců po ukončení podávání, včetně sledování hladin aminotransferáz, jakož i virové nálože HBV DNA a HDV RNA. Za určitých okolností může být třeba obnovení léčby antivirotiky. Souběžná infekce virem lidské imunodeficience (HIV) a virem hepatitidy C (HCV) O pacientech se souběžnou infekcí HIV nebo HCV nejsou dostupné žádné údaje. Pomocné látky Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jednom ml, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“. 4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

In vitro bylo prokázáno, že určité léčivé přípravky mohou inhibovat cíl působení bulevirtidu – polypeptid kotransportující taurocholát sodný (NTCP). Souběžné podávání takových léčiv (jako jsou sulfasalazin, irbesartan, ezetimib, ritonavir a cyklosporin A) se nedoporučuje. Jako preventivní opatření se vyžaduje pečlivé klinické sledování, pokud se souběžně s bulevirtidem podávají substráty NTCP (např. estron-3-sulfát, fluvastatin, atorvastatin, pitavastatin, pravastatin, rosuvastatin a hormony štítné žlázy). Je-li to možné, je třeba se souběžnému podávání těchto substrátů vyhnout. In vitro byla pozorována inhibice transportérů OATP1B1/3 bulevirtidem, třebaže pouze při koncentraci ≥ 0,5 µM, které se in vivo dosáhne pouze po podávání vysokých dávek bulevirtidu (10 mg 4

subkutánně). Klinický význam těchto nálezů není znám. Jako preventivní opatření se vyžaduje pečlivé klinické sledování, pokud se souběžně s bulevirtidem podávají substráty OATP1B1/3 (např. atorvastatin, bosentan, docetaxel, fexofenadin, glekaprevir, glyburid (glibenklamid), grazoprevir, nateglinid, paklitaxel, paritaprevir, pitavastatin, pravastatin, repaglinid, rosuvastatin, simeprevir, simvastatin, olmesartan, telmisartan, valsartan, voxilaprevir). Je-li to možné, je třeba se souběžnému podávání těchto substrátů vyhnout. V klinické studii u zdravých subjektů nebyl při souběžném podávání tenofoviru a bulevirtidu zjištěn žádný dopad na farmakokinetiku tenofoviru. In vitro nebyla pozorována žádná inhibice CYP bulevirtidem při klinicky významných koncentracích. V klinické studii bylo nicméně pozorováno přibližně 40% zvýšení geometrického průměru hodnot parciální AUC2–4 h souběžně podávaného midazolamu (substrát CYP3A4) v kombinaci s vysokou dávkou bulevirtidu (10 mg) a tenofoviru (245 mg), zatímco u tenofoviru samotného nebyl zjištěn žádný významný vliv na AUC2–4 h midazolamu. Jako preventivní opatření se vyžaduje pečlivé klinické sledování, pokud se souběžně s bulevirtidem podávají léčivé přípravky s úzkým terapeutickým indexem, které jsou citlivými substráty CYP3A4 (např. cyklosporin, karbamazepin, simvastatin, sirolimus a takrolimus). 4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství Údaje o podávání bulevirtidu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky. Podávání bulevirtidu v těhotenství a ženám ve fertilním věku, které nepoužívají antikoncepci, se z preventivních důvodů nedoporučuje. Kojení Není známo, zda se bulevirtid vylučuje do lidského mateřského mléka. Proto je na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro ženu nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání bulevirtidu. Fertilita Nejsou k dispozici žádné údaje o účinku bulevirtidu na fertilitu u lidí. Ve studiích na zvířatech nebyly zaznamenány žádné účinky bulevirtidu na páření a fertilitu samců či samic. 4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienty je třeba informovat, že během léčby bulevirtidem byly hlášeny závratě (viz bod 4.8). 4.8

Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky jsou zvýšení hladin solí žlučových kyselin (velmi časté), bolest hlavy (velmi časté), pruritus (velmi časté) a reakce v místě vpichu (velmi časté). Zvýšení hladiny solí žlučových kyselin bylo obvykle asymptomatické a reverzibilní po ukončení léčby. Nejčastěji hlášeným závažným nežádoucím účinkem je exacerbace hepatitidy po ukončení podávání bulevirtidu, což zřejmě souviselo s virologickým rebound efektem po ukončení léčby (viz bod 4.4).

5. Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Následující nežádoucí účinky jsou založeny na souhrnných údajích z klinických studií u dospělých a zkušenostech po uvedení na trh. Níže jsou uvedeny nežádoucí účinky podle třídy orgánových systémů a frekvence. Frekvence jsou definovány takto: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100). Frekvence Nežádoucí účinek Poruchy krve a lymfatického systému Časté Eozinofilie Poruchy imunitního systému Méně časté Hypersenzitivita, včetně anafylaktické reakcea Poruchy nervového systému Velmi časté Bolest hlavy Časté Závratě Gastrointestinální poruchy Časté Nauzea Poruchy jater a žlučových cest Velmi časté Zvýšení celkové hladiny solí žlučových kyselin Poruchy kůže a podkožní tkáně Velmi časté Pruritus Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Časté Artralgie Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Velmi časté Reakce v místě vpichub Časté Únava Časté Onemocnění podobné chřipce a b

Nežádoucí reakce zjištěné v rámci postmarketingového sledování Zahrnuje erytém v místě vpichu, reakci v místě vpichu, bolest v místě vpichu, induraci v místě vpichu, otok v místě vpichu, vyrážku v místě vpichu, hematom v místě vpichu, pruritus v místě vpichu a dermatitidu v místě injekce

Popis vybraných nežádoucích účinků Zvýšení celkové hladiny solí žlučových kyselin V klinických studiích bulevirtidu bylo velmi často pozorováno asymptomatické zvýšení hladin solí žlučových kyselin, které souvisí s mechanismem účinku bulevirtidu; zvýšení hladin solí žlučových kyselin odeznělo po ukončení léčby bulevirtidem. Vzhledem k vylučování solí žlučových kyselin ledvinami může být zvýšení hladin solí žlučových kyselin větší u pacientů s poruchou funkce ledvin. Reakce v místě vpichu Bulevirtid je určen k subkutánní injekci, která je spojena s rizikem reakcí v místě vpichu, včetně otoku, zarudnutí, podráždění, svědění, infekce, hematomu, vyrážky, indurace a lokální bolesti. Tyto lokální reakce se s větší pravděpodobností objeví, pokud dojde k náhodnému špatnému umístění injekce nebo k náhodnému nesprávnému nasměrování roztoku do měkké tkáně. Eozinofilie U pacientů léčených bulevirtidem bylo běžně pozorováno zvýšení počtu eozinofilů; nebyly pozorovány žádné související klinické následky, jaterní nežádoucí účinky ani významné laboratorní abnormality související s játry. Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Předávkování

O předávkování bulevirtidem u lidí nejsou dostupné žádné údaje. Dojde-li k předávkování, musí být pacient sledován s ohledem na příznaky toxicity a dle potřeby mu musí být podána standardní podpůrná léčba. 5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci, jiná antivirotika. ATC kód: J05AX28 Mechanismus účinku Bulevirtid zabraňuje vstupu HBV a HDV do hepatocytů vazbou na a inaktivací NTCP, což je transportér solí žlučových kyselin v játrech sloužící jako základní receptor pro vstup HBV/HDV do buňky. Klinická účinnost a bezpečnost Klinická účinnost a bezpečnost bulevirtidu byly zkoumány v jedné studii fáze III a ve dvou studiích fáze II, do kterých byli zařazeni pacienti s chronickou infekcí HDV a aktivní hepatitidou. Populace v těchto třech studiích byla převážně kavkazská s převládajícím genotypem HDV 1. Studie MYR301 Ve studii 301 bylo randomizováno 100 ze 150 pacientů s chronickou infekcí HDV buď k okamžitému zahájení léčby bulevirtidem v dávce 2 mg jednou denně (n = 49), nebo k léčbě odložené po dobu 48 týdnů (n = 51). Randomizace byla stratifikována podle přítomnosti či nepřítomnosti kompenzované cirhózy. U 49 pacientů ve skupině s okamžitým zahájením léčby byl průměrný věk 44 let; 61 % byli muži, 84 % byli běloši a 16 % byli Asijci. U 51 pacientů ve skupině s odloženou léčbou byl průměrný věk 41 let; 51 % byli muži, 78 % byli běloši a 22 % byli Asijci. Všech 100 pacientů mělo infekci HDV s genotypem 1. Mezi skupinou s okamžitým zahájením léčby a skupinou s odloženou léčbou byly výchozí charakteristiky vyvážené. U pacientů, kteří ve výchozím stavu dostávali 2 mg bulevirtidu, byla průměrná plazmatická HDV RNA 5,1 log10 IU/ml, průměrná hladina ALT byla 108 U/l, 47 % pacientů mělo v anamnéze cirhózu a 53 % pacientů bylo dříve léčeno interferonem. V průběhu studie (do týdne 48) dostávalo 63 % těchto pacientů souběžně standardní léčbu základní infekce HBV: nejčastějšími souběžně podávanými léčivými přípravky byly přípravky obsahující tenofovir-disoproxil-fumarát nebo tenofovir-alafenamid (49 %) a entekavir (14 %).

V tabulce níže jsou uvedeny virologické a biochemické výsledky u okamžitého zahájení léčby bulevirtidem v dávce 2 mg jednou denně a u odložené léčby v týdnu 48. Týden 48a

Nedetekovatelnáb HDV RNA nebo snížení HDV RNA o ≥ 2 log10 IU/ml a normalizace ALTc Nedetekovatelnáb HDV RNA nebo snížení HDV RNA o ≥ 2 log10 IU/ml Normalizace ALTc

Bulevirtid 2 mg (okamžité zahájení léčby) (n = 49)

Odložená léčba (n = 51)

45 %d

2%

71 %e

4%

51 % e

12 %

a. U prvního cílového parametru byla pro chybějící hodnoty použita metoda posledního sledování (LOCF), pokud se vztahovalo k onemocnění COVID-19; v ostatních případech chybějící = selhání; pro druhý a třetí cílový parametr chybějící = selhání. b. < dolní limit kvantifikace LLOQ (cíl nedetekován) c. Definována jako hodnota ALT v normálním rozmezí: ruská pracoviště ≤ 31 U/l u žen a ≤ 41 U/l u mužů; všechna ostatní pracoviště ≤ 34 U/l u žen a ≤ 49 U/l u mužů. d. p-hodnota < 0,0001. e. Nekontrolováno na multiplicitu.

Studie MYR202 Ve studii MYR202 bylo 56 ze 118 pacientů s chronickou infekcí HDV a s pokračující replikací viru, kteří již byli léčeni interferonem, měli kontraindikaci interferonu nebo měli cirhózu, randomizováno k podávání bulevirtidu v dávce 2 mg + TDF (n = 28) nebo samotného TDF (n = 28) po dobu 24 týdnů. V týdnu 24 dosáhlo 21 % pacientů ve skupině s bulevirtidem v dávce 2 mg + TDF kombinované odpovědi, 54 % dosáhlo nedetekovatelné HDV RNA (definované jako < limit detekce [LOD], kde LOD byl 14 IU/ml) nebo snížení o ≥ 2 log10 IU/ml a 43 % dosáhlo normalizace ALT. V týdnu 24 nedosáhl žádný pacient ve skupině s TDF kombinované odpovědi, 4 % pacientů dosáhla nedetekovatelné HDV RNA nebo snížení HDV RNA o ≥ 2 log10 IU/ml a 7 % pacientů dosáhlo normalizace hladiny ALT (normální hodnota ALT byla definována jako ≤ 31 U/l u žen a ≤ 41 U/l u mužů). Studie MYR203 Ve studii MYR203 bylo celkem 15 pacientů léčeno bulevirtidem v dávce 2 mg denně po dobu 48 týdnů. V tomto omezeném souboru dat se profily účinnosti a bezpečnosti podstatně nelišily od pacientů léčených po dobu 24 týdnů. U dvou pacientů došlo k virologickému průlomu, který zřejmě souvisel s nedodržováním medikace. Imunogenita Bulevirtid má schopnost indukovat tvorbu protilátek proti léčivé látce (ADA), jak bylo detekováno v klinických studiích s použitím metody ELISA (enzyme-linked immunosorbent assay). Ve studiích MYR203 a MYR301 bylo celkem 64 pacientů léčených bulevirtidem v dávce 2 mg v monoterapii po dobu 48 týdnů způsobilých ke stanovení prevalence ADA; 18 z těchto pacientů (28,1 %) bylo pozitivních na prevalenci ADA, přičemž z nich 3 pacienti (4,7 %) byli pozitivní na ADA na počátku studie. Nebylo prokázáno, že by u těchto pacientů došlo ke změně farmakokinetiky, bezpečnosti nebo účinnosti bulevirtidu. Pediatrická populace Informace o použití u pediatrické populace viz body 4.2 a 5.2.

Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetické vlastnosti bulevirtidu byly charakterizovány po intravenózním a subkutánním podání. Expozice bulevirtidu se neúměrně zvýšila, zatímco zjevná clearance a zjevný distribuční objem se při vyšších dávkách snížily. Distribuce Odhadovaný distribuční objem je menší než celkový objem vody v těle. Vazba na proteiny v plazmě in vitro je vysoká, > 99 % bulevirtidu je vázáno na plazmatické proteiny. Biotransformace Nebyla provedena žádná studie biotransformace s bulevirtidem. Bulevirtid je lineární peptid sestávající z L-aminokyselin a očekává se, že bude rozkládán na menší peptidy a jednotlivé aminokyseliny. Neočekává se vznik aktivních metabolitů. Na základě výsledků studií interakcí in vitro bulevirtid neinhiboval CYP1A2, CYP2A6, CYP2B6, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6 a CYP3A4. Nebyla pozorována indukce CYP1A2, CYP2B6 ani CYP3A4 bulevirtidem in vitro. Na základě studií in vitro se neočekává žádná klinicky významná interakce s většinou běžných efluxních transportérů (MDR1, BCRP, BSEP, MATE1 a MATE2K) a transportérů vychytávání (OATP2B1, OAT1, OAT3, OCT1 a OCT2). Byla zjištěna specifická interakce in vitro s polypeptidy transportujícími organické anionty OATP1B1 a OATP1B3, přičemž hodnoty IC50 činily po řadě 0,5 µM a 8,7 µM. Eliminace U zdravých dobrovolníků nebylo detekováno žádné vylučování bulevirtidu do moči. Předpokládá se, že hlavní cestou je eliminace vazbou na cíl (NTCP). Distribuce i eliminace po opakovaném podávání dávky byly sníženy v porovnání s hodnotami odhadovanými po první dávce. Akumulační poměry pro 2mg dávku byly pro Cmax a AUC přibližně dvojnásobné. Předpokládá se, že ustáleného stavu je dosaženo během prvních týdnů podávání. Po dosažení maximálních koncentrací plazmatické hladiny klesaly s t1/2 4–7 hodin. Další zvláštní populace Porucha funkce ledvin U pacientů s poruchou funkce ledvin nebyly provedeny žádné studie s bulevirtidem. Porucha funkce jater U pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce jater nebyly provedeny žádné studie s bulevirtidem. Starší pacienti O podávání přípravku pacientům starším 65 let nejsou dostupné žádné údaje. Pediatrická populace Farmakokinetika bulevirtidu u pediatrických pacientů nebyla v klinické studii hodnocena. Doporučení pro dávkování u pediatrických pacientů ve věku 3 let a starších s tělesnou hmotností nejméně 10 kg jsou založena na expozici odpovídající koncentraci bulevirtidu u pediatrických pacientů koncentracím pozorovaným u dospělých s infekcí HDV léčených bulevirtidem v dávce 2 mg jednou denně. Předpokládá se, že simulované plazmatické expozice v ustáleném stavu při dávkování bulevirtidu na základě tělesné hmotnosti (viz bod 4.2) podávaného jednou denně subkutánní injekcí u pediatrických

pacientů budou v rozsahu bezpečných a účinných hodnot expozice spojených s dávkou 2 mg bulevirtidu podávanou jednou denně subkutánní injekcí u dospělých. 5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po jednorázovém podání, toxicity po opakovaném podávání a reprodukční a vývojové toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Vzhledem k povaze a mechanismu účinku nebyly provedeny žádné studie genotoxicity a kancerogenity. Byla provedena studie prenatální a postnatální vývojové toxicity (PPND) u potkanů. Tato studie neprokázala žádnou toxicitu v souvislosti s bulevirtidem.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

Seznam pomocných látek

Uhličitan sodný Hydrogenuhličitan sodný Mannitol Kyselina chlorovodíková (k úpravě pH) Hydroxid sodný (k úpravě pH) 6.2

Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6. 6.3

Doba použitelnosti

3 roky Chemická a fyzikální stabilita po rekonstituci před použitím byla prokázána na dobu dvou hodin při pokojové teplotě (do 25 °C). Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. 6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Uchovávejte injekční lahvičky v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. 6.5

Druh obalu a obsah balení

Bezbarvá skleněná injekční lahvička s brombutylovou nebo chlorbutylovou pryžovou zátkou s odtrhovacím víčkem (hliníkový uzávěr s plastovým diskem). Velikost balení: 30 injekčních lahviček. 6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Každá injekční lahvička je určena pouze k jednorázovému použití a přebytečný nepoužitý přípravek se musí náležitě zlikvidovat. Pacientovi je třeba poskytnout vodu pro injekci, stříkačky (s nezbytnou stupnicí odpovídající podávané dávce), jehly a tampony s alkoholem.

Pokyny k použití Injekční lahvičku s bulevirtidem je třeba vyndat z chladničky krátce před injekcí a odstranit modrý odtrhovací uzávěr. Ke stříkačce k jednorázovému použití se připojí jehla a do stříkačky se natáhne 1 ml vody pro injekci. Jehla s připojenou stříkačkou obsahující vodu pro injekci se poté zavede do injekční lahvičky s bulevirtidem pryžovou zátkou. Poté se voda pro injekci obsažená ve stříkačce vstříkne do injekční lahvičky s bulevirtidem a lahvička se důkladně protřepe, dokud se nezíská čirý roztok. Potřebný obsah pro podávanou dávku je nutné natáhnout z injekční lahvičky s bulevirtidem zpět do té samé stříkačky se stejnou jehlou (viz tabulka níže). Potřebné objemy dávky, které je nutné natáhnout pro podání bulevirtidu Potřebný objem rekonstituovaného bulevirtidu, který se má natáhnout 0,5 ml 0,75 ml 1 ml

Dávka bulevirtidu 1 mg 1,5 mg 2 mg

Poté se jehla musí odpojit od stříkačky. Ke stříkačce se připojí subkutánní jehla a před podáním injekce se odstraní všechny zbylé vzduchové bubliny. Následně se obsah injekční lahvičky s bulevirtidem podá subkutánně. Likvidace léčivého přípravku a pomocných součástí Se všemi použitými součástmi / odpadem je třeba zacházet v souladu se stávajícími předpisy. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Gilead Sciences Ireland UC Carrigtohill County Cork, T45 DP77 Irsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA

EU/1/20/1446/001

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 31. července 2020 Datum posledního prodloužení registrace: 17. července 2023

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.